Petr Chudozilov: Variace
na starou vestu
V pocatcich emigrace jsme s detmi casto chodili do basilejske
zoologicke zahrady. Citili jsme se tam doma. Zatimco Svycarsko
se nepratelsky lisilo od duverne znameho Ceskoslovenska - nerozumeli
jsme jazyku, neoslovovala nas svycarska kuchyne, cizi nam byly
lidske tvare na ulici jakoz i relief krajiny - zvireci obyvatele
ZOO doslova nachlup odpovidali nasi zkusenosti. Svycarsky a cesky
lev totiz v zajeti vypadaji uplne stejne. Zirafy a nosorozci taky.
Jednomu nosorozci jsme s respektem prezdivali TGM, protoze neobvykle
zive reagoval na Masarykovu oblibenou slovackou pisnicku. Zpivali
jsme mu ji trojhlasne.
Oknem jsme z pavilonu tlustokozcu tesklive pozorovali vlaky na
trati prochazejici arealem. Nektere mirily do Prahy. Nase svycarske
pasy pro uprchliky - dodnes si pamatuji, ze vonely krasne jako
sevcovsky mop - nikoho nezajimaly, ani celniky na hranici ne,
nikdo je s nami nechtel obdivovat. Teprve orangutan prebyvajici
za tlustym sklem v basilejske zooli - vypadal napohled divoce
jako plukovnik sovetskeho horskeho delostrelectva - projevil naklonnost,
dokonce pohybem ruky naznacil, abych v pase listoval; se souhlasnym
pritakavanim si prohledl vsechny stranky cestovniho dokladu, vcetne
zaznamu, ze jsme bezdomovci bez statni prislusnosti ke vsem zemim
sveta.
Jednoho dne jsme se u nosorozcu zdrzeli neobvykle dlouho. Uz
za soumraku jsme nakvap zamirili k vychodu, pohaneni strachem,
ze nam zavrou branu. Nahle jsme si uvedomili, ze nas sleduje nejaka
postava. Byl to uplne cerny Tamil, v houstnoucim seru se priserne
blystely jeho obrovske zuby. Zrychlili jsme, hned pote zase zpomalili.
Schvalne jsme nekolikrat zmenili smer. Tamil udelal pokazde totez.
Zavesil se nam na paty jako rizena strela zamerena na cil. Strasne
jsme se ho bali. Vypadal uplne jinak nez my. Clovek se nejvic
hrozi doposud nepoznaneho, coz ovsem je, paradoxne vyjadreno,
stara vesta.
"Co vy chtiti?" vylamal jsem ze sebe drobty teprve
rodici se nemciny. Stejne neumele a za pomoci reci tela vysvetlil,
ze je v zooli poprve. Zabloudil. Nezna cestu k vychodu.
"Ja ocas za tebou. Ty me vesti!" zubil se pratelsky.
Vsem se ulevilo. Ven jsme se dostali vcas. Pitvornou nemcinou
jsme si s Tamilem vymenovali poznatky o nosorozcich, Svycarsku,
o lidskem zivote vubec. Ulici, nesouci poeticky nazev Nachtigall
Allee, Alej slaviku, se nove vznikle spolecenstvi blazene
ubiralo do mesta, jez nam toho vecera prestalo byt o maly fous
cizi.
Cerven, 2004
Otisteno se souhlasem autora
a Hospodarskych novin.