Navrat na hlavni stranu

Petr Chudozilov: Pisen o mouse
Na odpocivadle nedaleko bavorskeho Rosenheimu, prave jsme sporadali svacinu na ceste z domovske Basileje do ceske vesnicky jmenem Zercice, jez nam kdysi byvala milovanym letnim utocistem, vletla otevrenym oknem do naseho auta moucha. Vypadala uplne stejne jako svycarske a ceske masarky. Ani jeji zpusoby se nelisily od toho, co jsme vedeli o mouchach. Mnula si oci. Chvilemi spinala nozky jakoby pri modlitbe. Drze se prochazela po zbytku sendvice, doterne bzucela, pokousela se zit na mem ocnim vicku. Pozdeji za jizdy, kdy jsem byl zaneprazdnen rizenim a nemohl se branit, se sikovne usadila na mem hornim rtu a bez ostychu mi nahlizela do nosu. Kdyz jsem zastavil a nenapadne vzal do ruky slozene noviny, zazracne se rozplynula ve vzduchu a znovu se zhmotnila teprve tehdy, kdyz jsem zase mel obe ruce na volantu.
Na rovine pred hranicnim prechodem Waldmüchen-Liskova jsme mouse dali posledni prilezitost. Nejdrive jsem si proti svym zvyklostem zapalil v aute cigaretu. Pak jsem otevrel vsechny dvere. Moucha zmizela prave v okamziku, kdy jsem ji zacal vysvetlovat, ze by mela zustat v Bavorsku. Vylezla teprve v Horsovskem Tynu, usadila se na prednim skle a bez vetsiho zajmu pozorovala menici se krajinu. Ani Praha ji nepresvedcila. Opustila nas az v mladoboleslavskem mestecku Doubravice, kde zrovna vrcholila repna kampan. Namesti bylo prostoupeno neodolatelne pronikavou horkosladkou vuni. Moucha zabzucela prosebne, na rozloucenou elegantne zakrouzila kolem auta a zamirila k cukrovaru.
"Ta jim tedy pekne ozivi zdejsi musi populaci," rekla moje zena. "Nejsou mouchy hermafroditi jako zizaly?" navrhl jsem neutralne. Podivala se na me s despektem. Po dlouhe debate jsme se dohodli, ze mouchy jsou ve svych postojich nejen racionalnejsi nez lide, ponevadz nevymyslely statni hranice, ale mozna i emocionalne vyvinutejsi nez my, protoze si bez problemu vyhledaji partnery podle chuti, aniz by zkoumaly jejich statni prislusnost.
Vecer pred spankem mi v mysli vytanul Josef. Videnak usazeny uz po mnoho let v Londyne. Jeho nemcina je rozkosne zpotvorena anglickym prizvukem. Josefuv otec priletel do Vidne na konci valky jako rusky valecny pilot. Zamiloval se do rakouskeho devcete ceskeho puvodu a byl odvelen ze dne na den, aniz by se dovedel o plodu sve kratke lasky. Josef po cely zivot vedel jen tolik, ze je nemanzelskej, teprve po pohrbu sve matky dostal od tety svazecek dopisu psanych azbukou typickym fialovym inkoustem na linkovanem papire a odhalil tajemstvi sve identity.
Otisteno s vedomim autora a Hospodarskych novin.

Navrat na hlavni stranu