Podzimni knizni nedele na
Masaryktownu
Zatimco v dubnu jsme psali o tom, ze se knizni nedele na Masaryktownu
poradana vyloupla do krasneho jarniho slunicka, dnes musime ocenit
slusnou snahu zacinajiciho podzimu o zachovani nadherneho tepleho,
temer letniho pocasi pri jeste nadhernejsim dovadeni prirodni
palety barev. Snad vam to ani neprislo, ale uz tady mame s konecnou
platnosti podzim a plizive se prisouvajici obavy z dlouhotrvajici
kanadske zimy. Snad take proto mnozi vyrazili o nedeli 2. rijna
na tu svou Knizni nedeli, kde mohli tentokrate naplnit vlastne
trojjediny ukol, aniz by nektery z nich byl byt jen o malounko
osizen. Tak predevsim si mohli uzit nadhery udolicka a stale jeste
zelenych travin a v plnem kvetu vabicich pozornost kvetin. Dale
bylo mozne nechat pookrat dusi tichou pohodou nad stovkami knih
ruznych titulu z ruznych dob a od ruznych autoru. A za treti,
a to se take neda podcenovat, v klidu a takto psychicky nadopovan,
ukojit i organy chutove. Mistni kuchyne restaurantu Praha nabizi
jiz tradicne velice dobrou a kazdopadne cerstvou krmi i s lakavym
desertem. Takze stacilo se posadit a v doslova duchovnim oblezeni
si nechat chutnat. Mnozi teto moznosti vyuzili i s rodinami, takze
tato nedele za kouzlem antikvariatnich knih byla vlastne celodennim
vyletem. Knizni nedele i tentokrate dychala svou, pro ni tak typickou
atmosferou. Lide, ponoreni do zkoumani jejich obsahu, ani nedutali.
Ti, co prichazeli o neco pozdeji za prvnimi dychtivci, jejichz
pritomnost jakoby mela uspisit snazeni organizatoru vse pripravit
na jedenactou hodinu tricatou minutu presne, vstupovali tise,
temer s posvatnym respektem ke svatyni, hostici ve svych utrobach
milovniky knih. Mnozi si pri teto prilezitosti vzpomneli i na
pocity, ktere je provazely, kdyz dostali svou prvni knizku nejcasteji
od rodicu k narozeninam, ke svatku, pod stromecek ci za vysvedceni.
Vetsina z dotazovanych si bezpecne vybavovala nejen tematiku sve
prvne prectene knizky, ale dokonce i titul a autora. Pochopitelne
k nim nalezely predevsim pohadky, jako druhe v rade pak byly knizky
predevsim s indianskou dobrodruznou tematikou. Mnohe z nich na
male ctenare zapusobily natolik, ze se od knihy vlastne vubec
neodtrhli a ta se jim stala prirozenou kazdodenni potrebou. A
v emigraci to je prece jen o neco vice umocneno vzdalenosti, ktera
odmeruje schopnost udrzet si cesky jazyk a jeho slovni zasobu.
A tak, at uz ze sentimentu ci pro tu realistickou potrebu hledace
temat ci autoru ponouka vybirat to, co doma pri odchodu do ciziny
museli zanechat a co nemeli ani cas si tehdy precist: treba Capka,
treba Rihu, Nemcovou, Jirotku...
Pro jedny je takova nedele plna hezkych zazitku, pro druhe nedele
plna prace - pochopitelne sami vite, ze to druhe se druzi s vlastni
pripravou. Proc to vlastne delaji? Vsechny sdruzuje predevsim
to jedine - respekt ke knize jako takove. A vite vlastne, ze knihovna
MMI na Masaryktownu vznikla prave diky takto smyslejicim lidem?
Ze je ditetem ochotniku? Otevrena byla v roce 1991 s 500 svazky
na regalech. Dnes jich ma 9000 a z devadesati procent pochazeji
z ruznych domacnosti, kde uz vlastne svuj ukol splnily. Ty trhaky
se porizuji zcela vyjimecne, a to za penize, ktere se na takove
knizni nedeli utrzi. Za onech tri, ctyri sta dolaru se porizuji
i nove videofilmy, jichz ma knihovna dnes na jedenact stovek.
A tak se to toci kazdorocne dokola. Takze ty knizky, ktere jsou
v knihovne duplicitne anebo nemaji tu potrebnou hodnotu (i to
se kniham stava), zustavaji pak k dispozici dalsim zajemcum. Pak-li
jste si mysleli - jako treba ja - ze do knihovny jsou knihy vyhradne
kupovany, pak si svoji informaci opravte. Neni to pravda. Ale
pravda zase je, ze vsichni, kteri se kolem takoveto nedele otaceji
- stejne jako tech devet let predchozich - mj. Julie Novotna,
Dana Janoudova (ktera ma rada knizky a rada se proto takoveto
akce zucastnuje), Jana Sadek (ktera se s Masaryktownem a touto
akci natolik szila, ze ani po prestehovani se do Newcastlu nevaha
cestovat na Masaryktown), Petr Kohout (jezdi z Bramptonu a veri,
ze se na takove nedeli mohou naplnit i ty nejodvaznejsi sny vasnivych
ctenaru vybudovat si kvalitni knihovnu, zejmena pak v pripade
nove prichozich) a Martin Rejzek (jemuz by knizni nedele teoreticky
mohly byt sumafuk, ale neni tomu tak, protoze cti knihu natolik,
ze ve smysluplnost takoveho pocinani vice nez veri) - sveho casu
investovaneho v tak zjevny prospech nelituji. A tak nezapomente,
ze se na jare setkame nanovo.
Text a foto Vera Kohoutova