Erikova cesticka
Pobrezi Pacifiku, na ktere v lete chodime vyznacuje se prirodni
drsnosti. Kameny ruzne velikosti omlete vodami oceanu, ohromne
klady, s nimiz si zivel v dobe prilivu pohrava jako se sirkami,
v lednu, unoru, kdy je ocean nejdivocejsi a stejne tak, ac v mensi
mire, v mesicich letnich.
Sotva zacne obdobi prijemneho letniho pocasi, dochazime na toto
nase misto. A stejne tak uz po leta cini Erik. Prijizdi automobilem
z Calgary, nekdy. Nekdy prileti. Nemame jasno o jeho zamestnani,
ac uz jednou nebo dvakrat pokusil se nam to objasnit. Hovoril
o jakychsi svych klientech, o zurnalistice, ale neni valne podstatne,
zda jsme si o tom udelali spravny obrazek.
At tak ci onak, Erik je zajimava postava.
-Oh, I did finally get the taxman off my back!- je casty zacatek
jeho uvitaciho hovoru, kdyz prijde k mistu, kde si hovime. Prichazi
kolem ctvrte hodiny odpoledni, doprovazen chundelatym psem a kdyz
nam jednou sdelil, odkud prichazi, zasnuli jsme zcela pravem,
neb je to cesta velmi dlouha.
A tak v ten cas divame se stale vychodnim smerem v ocekavani,
kdy se v dali objevi chundelaty pes a jeho pan svizne pochodujici
po ohromnych kladach, kterych je na pobrezi hojnost. Pan psa,
kolem krku zavesene voditko, pres rameno malou brasnicku s plavkami
a obuvi nezbytnou pro vstup do oceanu.
-Oh, yesterday the water was icy cold!- informoval nas nejednou.
-But I did not care, I always need a cooling off after my journey
here!- Kapicky potu ukapavaly mu z cela na oblazky plaze.
Jiskrny zrak, peclive strizena bradka, zpusob hovoru, energickeho,
doprovazeneho vitalni manipulaci rukou, to mu dodava zjevu az
mefistofalniho.
V jednom miste kdosi snazil se vytvorit schudnejsi pristup do
vody. Po tom usili zbyla jen chaba stopa. Ac jsem v podstate liny
chlapik, snazil jsem se na dile pokracovat. Prisel Erik a shledal
moje pocinani chvalyhodnym, ale ponekud nedokonalym. Od onoho
odpoledne den co den, po prichodu na misto kolem ctvrte odpoledne,
vybaven rukavicemi z tuhe kuze, vyhazoval balvany a rozsiroval
cesticku do oceanu. Zvolna, ale systematicky.
Na sklonku letni sezony byl v tom miste pristup nadherne siroky,
misto oblazku mohli jsme do vod Pacifiku postupovat piskem bezmala
pripominajicim mexicke plaze.
Bude tomu dva roky, co jednoho odpoledne misto sdeleni, jak se
konecne vyporadal s taxmanem, Erik pravil: -Well, I was diagnosted
with prostate cancer.-
Pak prichazel se stejnou pravidelnosti, se svym psem a ponoroval
se do vod Pacifiku, se stejnym elanem zveleboval onu stezku vedouci
do nej.
Jak cas plynul, informoval nas o zpusobu, jakym lekari se rozhodli
resit jeho situaci.
Doslo k operaci a sklonku roku.
Prisla zima, pak jaro a po nem opet cas nasich navstev oblibene
plaze. Konecne jednoho dne prisel i Erik. Ale misto velikeho chundelace
provazel ho pes znacne mensi.
-Well, Pergy's time was up,- rekl. -It was a very nice dog.-
A rekl nam take, ze po operaci se citi vcelku dobre.
I letos, kdyz nastaly ony typicky pekne letni britsko-kolumbijske
dny, navstevovali jsme tu nasi plazicku dost casto. Je tu stale
ona cesticka vedouci k velikemu balvanu, cesticka zbudovana pro
snadny pristup do vody. Lezime na plazi v dobe onech Erikovych
prichodu, divame se v tom vychodnim smeru, ocekavajice postavu
postupujici po ohromnych kladach ve smeru k nam..
Vidime ale jen klady a v dali mesto.
Je to zvlastni, toho muze vlastne nijak dobre nezname nez z kratkych
hovoru o pocasi, o kanadske vlade, o taxmanovi, ktery mu zneprijemnuje
zivot, ale ktereho se Erikovi konecne podarilo dostat z krku.
V pravy cas, nebot ted ma Erik na starosti zavaznejsi veci.
To drsne misto na brehu Pacifiku mame stale radi. Zda se nam ale
v techto dnech ponekud jine nez v letech minulych. Dosud neprisel
Erik, celo ozdobene krupejemi potu po dlouhe ceste od domu az
sem na plaz.
Zatim marne doufame, ze se objevi. Ze navlekne pracovni rukavice,
skloni se ke kamenum plaze a zacne je vyhazovat stranou.
-Eh, what a force, this ocean is!- rekne a jeho jiskrivy pohled
a tvar ozdobena bradkou budou opet malinko pripominat Mefistofela.
Dneska jsem opet po Erikove cesticce vesel do oceanu, posloupnosti
teplych dnu vyhrateho do velmi prijatelne teploty? A se smutnym
pocitem jsem pozoroval, ze z nedavne jeji sirky cesticky ponekud
ubylo.
Vratil jsem se po nekolika tempech na miniaturni sedatko a k rozectene
knize.
A doufal, ze snad za mesic bude ta cesticka opet stejne siroka
jako v dobe Erikovy pracovitosti. A ze to bude prave jen jeho
pricinenim.
Snad ...
Vladimir Cicha - Vancouver