Papez, ktery mel byt utajen
V roce 1978 meli veznove na Borech nekolik drobnych radosti. Bylo
to Mistrovstvi sveta ve fotbale, kdy se mohli obcas podivat i
na televizi. Z celeho sampionatu jsem videl utkani Brazilie-Peru.
V tu dobu jsem nejak zrovna neplnil normu a tak jsem nebyl k televizni
obrazovce pripusten. Pouze jednou a to na zminene utkani, jsem
na jidelnu, kde byla televize, pronikl nacerno.
Zato prvomajove oslavy z Moskvy jsme museli sledovat povinne.
To se kapitan Berkovec chodil divat i pod postele, jestli se nekdo
neulil prevychove. Nejen prvomajove oslavy vsak byly povinne.
Kazdy vecer, od 19 hodin do 19 hodin 25 minut, jsme museli sledovat
Televizni noviny. V okamziku, kdy prisel sport se televize vypinala,
aby prece jen se nejaky zlocinec nedovedel, jak hrala Bohemka
a nespatril byt jen na okamzik Antonina Panenku. I bez toho byly
Televizni noviny primo lahudkou. Bylo az neuveritelne, jak se
z teto zpravodajske relace clovek nic nedovedel. Vlastne skoro
nic. Obcas Cyril Smolik z Bonnu se rozciloval, ze Wolf Bierman,
vychodonemecky zpevak, byl vypovezen na Zapad a dokonce se tremi
milenkami. Cyril koncil slovy: "To neni boj za lidska prava,
to je kralikarna!"
V sedi informaci o zapadonemeckem revansismu jsme se i dovedeli,
ze zemrel papez Pavel VI. Jedna veta. Po nekolika dnech se objevila
zprava, ze se novym papezem stal Jan Pavel I. Dokonce snad i dve
vety, ze volbou jmena chce tento papez pokracovat v linii dvou
predchudcu Jana XXIII. a Pavla VI.
Po nekolika dnech se vsak objevila zprava, ze papez umrel. Najednou
nastal zmatek a chvili trvalo nez jsme si ujasnili, ze to neni
stara zprava, ale ze zemrel novy papez. A pak nastalo ticho, dlouhe
ticho. Cyril Smolik se dale hlasil z Bonnu, nekdo mu udelal monokl
pod okem. Cyril tvrdil, ze to byli revansisti.
Jednoho dne vsak zacal Ales Machacek chodit s jinym druhem zpravodajstvi.
Tu to bylo, ze vezneneho Jana Simsu prevezli na Bory a on se skutecne
po par dnech objevil. Jindy to byly informace o tom, koho zavreli.
Vysvetloval jsem si to tim, ze ma kontakty s nekym, kdo ma volnejsi
pohyb nebo kdo mel nedavno navstevu.
Jednoho rana vsak prisel s necim, co se dalo vysvetlit pouze vysokou
telepatii ci napojenim primo na Vatikan. Cestou do prace mne oznamil,
ze krakovsky kardinal Karol Wojtyla byl zvolen papezem. Jen tak
to pro sebe zamumlal. Chvili mi trvalo nez mi to doslo. "Polak
papezem?" "Krakovsky kardinal Karol Wojtyla." "A
kdy?" "Vcera." "A jak to muzes vedet?"
Zdalo se mi to prilis fantasmagoricke. Navic Machacek se pokud
mozno televiznim novinam vyhybal a v posledni dobe dbal na to,
aby v devet hodin byl v posteli. To uz muj jmenovec nevydrzel.
Sahnul do holinky a vyndal z ni do onuce zabalene tranzistorove
radio a s tajemnym usmevem ukazal na krabicku a dodal: "To
je moje baby!"
Netrvalo dlouho a mel jsem za ukol hlidat baby ja. Bylo to v nedeli
vecer. Nepozorovane jsem se zamknul do mistnosti mezi kybly a
smetaky. Prisla ma velka hodina. Vybalil jsem ze spinave onuce
poklad, vlozil sluchatko do ucha a pri vytrzeni jake snad poznal
naposledy Herbert von Karajan pri Beethovenove devate jsem zaslechl
bubny z Beethovenovy pate a pak hlas, za ktery se pokladal za
valky zivot: "Vola Londyn!" V existencialnim vytrzeni
jsem nedaval pozor, co je za dvermi. Ted prijde moje velka chvile
a ja prinesu dalsi poselstvi a novou nadeji pro vezne. Usedl jsem
na prevraceny kybl, srdce mne busilo a muzsky hlas sdelil, ze
nasledujici poznamka se bude tykat hospodarske situace v Albanii.
Po teto dulezite informaci nam poprali z Londyna dobrou noc.
Bohatsi o dulezitou informaci, ze si v Albanii za poslednich tricet
let mnoho nepolepsili jsem se musel dostat nenapadne z mistnosti
na smetaky, protoze mezi tim byla vecerka a bachari dali vyjimecne
pokyn, ze vsechny mistnosti musi byt zavrene. S pokladem zabalenym
do spinave onuce v ruce jsem nahledl na chodbu. Ta byla prazdna.
V okamziku, kdy byl chodbar pan Bango otocen na druhou stranu
jsem rychle z mistnosti vysel a dosel ke sve cele. Pan Bango,
s kterym jsem obcas probiral zaklady romstiny, na mne hledel jako
na zjeveni. "Kde jste se tu vzal, pane Brezino?" Odpovedel
jsem, ze dokazi prochazet skrz zed, ale pouze jednim smerem a
ze ted mne musi pustit dovnitr. Nevericne kroutil hlavou a otevrel.
Predal jsem baby Machackovi a na dotaz, co je noveho jsem odpovedel,
ze v Albanii je bida a uvedomil si, ze zprava o Polaku, ktery
se stal papezem neni kazdy den. Ta se urodi jednou za dva tisice
let a takovou zpravu se nepodarilo ani komunistum ututlat.
Ales Brezina