Dialogy pro jednoho herce
Kdosi napsal, ze ve tri hodiny odpoledne je prilis
pozde na kavu po obede a prilis brzy na caj o pate. Neco podobneho
se stalo tento vikend. Tri predstaveni pana Miroslava Gabriela
Castka se uskutecnila po nasi predcasne uzaverce, ale psat o nich
az v pristim cisle by bylo prilis pozde. Pokusili jsme se tedy
o jakysi kompromis udelat s timto solo-hercem rozhovor kratce
pred jeho prvnim predstavenim. Jak jsme uvedli minule, v Torontu
jsou na programu tri predstaveni v hale kostela sv. Vaclava. Ackoliv
se predstaveni konaji az koncem tydne, pan Castek dorazil jiz
v pondeli.
ABE: O jaka predstaveni se jedna?
MGC: V patek to ma byt Exuperyho Citadela, v sobotu
Greenova Cest a slava a v nedeli Rencova Popelka Nazaretska.
ABE: Proc jste si vybral prave tyhle tri autory?
MGC: Ja jsem si to tak docela sam nevybral. Vybrali si to
duchovni, kteri pusobi v Americe, kde jsem vystupoval s jinymi
porady ze sveho repertoaru. Kdyz jsem pripravoval toto turne,
tak na schuzce v Kalifornii, kde byli knezi z Chicaga, New Yorku
a Toronta byla vybrana tato tri predstaveni.
ABE: Cim vas zaujal Antoine de Saint Exupery? Citadela
neni nejlehci vec a je to zalezitost spise meditativni?
MGC: Je to jeho vrcholne dilo, ktere psal cely zivot a
ktere nedokoncil. Zritil se do more v roce 1944 jako valecny pilot.
Nalezl jsem v nem obrovske poselstvi k dnesnimu cloveku. Tento
porad uz delam osmym rokem a u nas se tesi velke oblibe. Je to
narocnejsi, ale prave proto, ze to lidi oslovuje, mnozi to chteji
videt i vickrat.
ABE: A. S. Exupery je znam jako autor Maleho prince.
Lide ho znaji jako autora dobrodruznych povidek z prostredi postovnich
pilotu. Byl to take valecny pilot. Nemate problem se s touto skutecnosti
vyporadat?
MGC: Soustredil jsem se na dilo, na Citadelu, nikoliv
na autora. Pro mne je dulezite toto filosoficke dilo. Zajimaly
mne obzvlaste myslenky o zivote a o jeho smyslu, ktere se mi zdaji
aktualni.
ABE: Dalsim spisovatelem je Graham Greene, cim na vas nejvice
zapusobil?
MGC: Pred timto poradem jsem delal podle Grahama Greena Monsignor
Quixote, coz je jedna z jeho poslednich veci. Napsal ji v
roce 1982 devet let pred svou smrti. Moc a slava patri
naopak k jeho prvnim romanum, pochazi z roku 1940, kdyz navstivil
Mexiko. Dostal za to literarni cenu. Je to jedno z jeho vrcholnych
del. Zajima me prave to, ze on neustale pochybuje. Tim, ze pochybuje,
vsak neztraci, ale ziskava. Stale jakoby chtel vice verit. On
sam osobne si vzdy zvoli protihrace, ktery ma silu. V tomto pripade
se odehrava dialog mezi knezem a milicionarem, ktery vede kneze
na popravu a vedou spolu dialogy o zivote, o vire, o smyslu zivota.
Je to vlastne diskuse v sobe. Premiera tohoto poradu byla na podzim,
takze je to nejnovejsi vec.
ABE: Zajimave je, ze tento vnitrni zapas ventiluje Greene jako
dialog. Vy naopak z dialogu delate hru pro jednoho herce. Nemate
pocit, ze to je presne opacny proces?
MGC: Je to narocny proces, ale diky tomu, ze jsem neco podobneho
delal s Monsignor Quixotem, jsem si uvedomil, ze se jedna
o diskusi v sobe. Z romanu Moc a slava jsem vybral vrcholnou cast,
zaver romanu, kde si myslim, ze je obsazeno to nejpodstatnejsi
z cele knihy. Jedna se o mezni situaci a takovy dialog muze zvladnout
i jeden herec.
ABE: Jak takovy dialog provadite na scene?
MGC: Pouze mirne se otocim doleva nebo doprava. Pouzivam rytmu
a prace se slovem.
ABE: Nestane se vam, ze se dostanete mimo rytmus?
MGC: To se mi nestane, ale muze se stat, ze vypadne text.
ABE: Co pak delate?
MGC: Vetsinou mne clovek, ktery dela hudbu nahodi zpatky.
Ale zatim jsem to tak mnoho nepotreboval. Musim se hlavne dobre
pripravit, protoze to je narocne byt hodinu sam, beze vseho a
pred divakem.
ABE: Pouzivate kulisy?
MGC: Pracuji s hudbou, nekdy take zpivam. Z nekterych textu
u Exuperyho se da udelat sanson.
ABE: To jsou dva svetove znami autori, ale jak jste prisel na
to udelat Popelku Nazaretskou?
MGC: Vaclav Renc v zalari v padesatych letech vytvoril
ve sve mysli tento pribeh - zivot Jezise pohledem Marie. Teprve
kdyz z kriminalu vysel, tak tuto knihu napsal. Poprve vysla v
roce 1969, pak byla zakazana a opet vysla az po dvaceti letech.
Hudbu ke hre napsal vynikajici skladatel duchovni hudby Zdenek
Pololanik. Je to nadherna basen, kde se zraci cele dejiny spasy.
ABE: Pokusil jste se nekdy o nejaky starozakonni pribeh?
MGC: Starozakonni pribeh zatim nemam, ale z Noveho zakona
jsem zpracoval Janovo evangelium Buh je laska a opet to
zhudebnil Zdenek Pololanik. Tento porad jsem predvedl vloni v
Chicagu.
ABE: Umelecke ztvarneni biblicke zvesti vsak mnohdy prinasi kontroverzi.
Vzpomenme jen filmu Janovo evangelium a Pasije?
MGC: Vzdycky je tam projekce vlastnich myslenek tech, co to
delaji a tim je i zpusobeno to, ze jsou tyto veci bud prijimany
nebo odmitany. Jsou na jedne strane lide, kteri s tim velice souhlasi,
na druhe strane ti, kteri nesouhlasi.
ABE: Objevuje se tento druh reakci i pri vasich predstavenich?
MGC: Vetsina mych predstaveni je v kostele. Obzvlaste jsou
to porady s nabozenskou tematikou a tam publikum vi, co muze ocekavat
a ja vim, co mohu ocekavat od publika. Mimo kostel delam vetsinou
civilni tematiku Citadela, Moc a slavu nebo Starec a
more. To je vetsinou v malych divadlech. A take se stane,
ze reakce neni vzdy prizniva. Jednou jsem mel predstaveni Buh
je laska - Janovo evangelium pro telesne postizene. Kdyz jsem
skoncil, videl jsem nervozitu a ze vozickari zacali nepokojne
jezdit s vozicky a kdyz jsem se ptal, co se stalo, tak jsem dostal
misto odpovedi protiotazku: Kdyz Buh je laska, proc my jsme na
voziku? Takze se muze stat, ze ne vsichni tento porad prijmou.
Lze jen dodat, ze ukolem takovych predstaveni jako je Citadela
nebo Moc a slava neni nas krasny esteticky zazitek, ale
to, abychom se zamysleli, abychom se s necim prali a pokud se
to behem navstevy Miroslava Gabriela Castka stalo, tak predstaveni
splnila svuj ucel.
Ales Brezina
***