Kryluv koncert na Velky
Patek
Jsme bicovani mnozstvim reklam, klipu, zprav, udalosti, statistik
a do toho vstupuji obcas i stare pisnicky, ktere jakoby mely pripomenout,
ze tomu tak nebylo vzdycky. Ze byla doba, kdy jsme meli cas se
zastavit, zamyslet se, hovorit o vecech, na kterych zalezi. Je
az s podivem, ze prave z te doby se vsak velice casto ozyvaji
prave ty pisnicky, ktere jaksi nevadily te dobe, tomu rezimu,
te tehdejsi bezduchosti. Jako kdyby nam to dnes uz nemelo vadit.
Pocitac, kdesi ve studiu vybere evergreen, neco vecne zeleneho,
neco co se libi vsem nebo aspon vetsine.
Jako kdybychom se meli prenest pres to prazdno, pokud mozno bezbolestne,
do dalsiho noveho obdobi stesti a prosperity. Neni nam nabizena
hloubka a vertikala, ale pouze pohyb v dvojrozmernem prostoru.
Svet bez bolesti, svet robotu podle Karla Capka nebo svet alf,
bet, gam, delt a epsilonu predestinovanych pro vysokohorske prostredi
podle Aldouse Huxleyho. Jak u Capka v RUR, tak u
Huxleyho v Konci civilizace, je bolest spojena s laskou
a obeti, se smyslem zivota.
Obe knihy vznikly v tricatych letech minuleho stoleti. Capek se
v zaveru sve hry vraci k Bibli, ale jinak u obou nenalezneme zminku
o krestanstvi a presto myslenka, ze zivot bez obeti nedava smysl
je pro oba ustredni a dominujici.
Falesni proroci nabizeji stesti bez utrpeni, vykoupeni bez toho,
ze bychom neco museli obetovat. Naproti tomu ve velkopatecnim
poselstvi Kristus podstupuje cestu na kriz.
Karel Kryl vydal v exilu v roce 1974 v dobe nejtvrdsi normalizace
malou EP desku se ctyrmi pisnemi: Jidas, Zapreni Petrovo, Zalm
71 a Dekuji. Pisnicky z teto desky se jaksi vytratily
z programu rozhlasovych stanic. Nevim, jestli je zarazuji do svych
repertoaru Krylovi interpreti Jaromir Nohavica ci Daniel Landa.
Jsou vsak vypovedi Krylovy viry v dobe beznadeje.
Kryl bral krestanstvi vazne a v druhe polovine osmdesatych let,
kdyz mel mit koncert na Masaryktownu prave na Velky Patek, tak
z toho byl dosti nesvuj. Nakonec se rozhodl, ze koncert bude.
V prvni casti vecera se vsak rozhodl, ze bude zpivat pouze vazne
pisnicky a myslim, ze tam prave byly vsechny ctyri, ze zminene
desky.
Teprve v druhe casti rekl, ze velikonoce nekonci na Velky Patek,
ale Velikonocni Nedeli, kdy si pripominame vzkriseni a zahral
neco veselejsiho.
Bez Velkeho Patku by nebylo Velikonocni Nedele a kdykoliv prejeme
Vesele Velikonoce, vzpomenme i den ukrizovani. Jinak jsou tyto
svatky pouze dvourozmernym vitanim jara.
Ales Brezina