Josef Cermak otevrel Pandorinu
skrinku
V 3. letosnim cisle na strane sedm se pozastavil Josef Cermak
nad chovanim prezidenta Vaclava Klause na Masaryktownu. Napsal:
Pri setkani s prezidentem Klausem na Masaryktownu mu Blanka
Rohnova polozila otazku. Misto odpovedi ji Vaclav Klaus udelil
dutku. Zrejme zpusobem, ktery zapricinil, ze ji tolik lidi vyslovilo
litost.
Problem je v tom, ze se lide ptaji, co to bylo za otazku,
na kterou prezident reagoval tak rozzlobene. Na Masaryktownu na
setkani s Vaclavem Klausem jsem nebyl. Byl jsem sice pozvan na
sklenicku vina, ale nebyla to ani tiskova konference ani jsem
nemel moznost rozhovoru pro Satellite. Besidky na Masaryktownu
jsem se svym zpusobem tedy nezucastnil na protest proti tomu,
ze nebyl umoznen stejny pristup vsem sdelovacim prostredkum.
Nezbylo mi nez si skutecne zjistit, co se na Masaryktownu stalo
a zavolal jsem Blance Rohnove. Telefonni cislo Vaclava Klause
bohuzel nemam, abych mohl zajistit i vyjadreni druhe strany.
Nuze pohled Blanky Rohnove: Byla bych nerada, kdyby cela zalezitost
vypadala, jako ze si chci vyrizovat ucty, byla mi spise reakce
Vaclava Klause trapna, protoze mi to nepripadalo jako chovani
hodne prezidenta. Asi bych zacala tim, proc jsem se ho na to zeptala.
Odpoledne probihalo tak, ze Vaclav Klaus neodpovidal na otazky.
Kdyz se nekdo neco zeptal tak mu sdelil, ze je neinformovany nebo
ze to ma z treti ruky. Na stiznost jedne ucastnice, ze nemuzeme
mit dvoji obcanstvi odpovedel, ze se musime rozhodnout, jestli
chceme byt Cesi nebo Kanadane. Pokud se pamatuji, tak pouzil anglickeho
vyrazu pro tehotenstvi a ze nemuzeme byt na pul tehotni a napul
ne. Na otazku, jak bychom mohli byt jako krajane Ceske republice
napomocni, odpovedel, ze neprisla do Kanady, aby pomahala Ceske
republice, ale kvuli tomu, aby se mela lip a na otazku, jak se
vyporadali s komunismem, odpovedel, ze je to jako se zpetnym zrcatkem
u auta, ktere nemuze branit pohledu dopredu. To byla zajimava
analogie, ale opet neodpovedel na otazku.
Zeptala jsem se ho tedy, jednak jestli by mohl nam neinformovanym
rici jeden pripad, kdy se do toho zpetneho zrcatka podivali a
jak reagovali na to, co v nem videli a kde by videl moznost spoluprace
mezi CR a krajany. Vaclav Klaus se rozcilil a reagoval: "Pani
vy jenom rejpate a to delate jen proto, aby vam pratele zatleskali"
Kdyz skoncil, tak jsem se ho znovu zeptala, jestli by mohl odpovedet
na otazku. On se zarazil a zacal se ptat, co to bylo za otazku.
Na prvni otazku vubec neodpovedel a na druhou, jak si predstavuje
spoluprace sdelil, ze je na nas, jestli chceme jet do Ceske republiky
nebo ne, ze tady zijeme ve svobodne zemi. To ale nebyla odpoved
na to na co jsem se ptala. Tak jsem se ho na to chtela zeptat
jeste jednou, protoze vim, ze v teto zemi ziji jiz pres padesat
let a ze vim, co zde mohu delat. To uz mi vsak nedovolili. Moderator
se zamracil a zavrtel hlavou, ze mne jiz neda slovo. Prekvapila
mne hlavne reakce lidi, mela jsem pocit, ze se me kazdy vyhybal,
jenom pan Brady rekl, ze byl prekvapen, jak mi neodpovedel na
moje otazky. Po urcite dobe vsak, kdyz jsem potkavala lidi, tak
naopak reagovali spis pozitivne. Na Masaryktownu mne prekvapila
atmosfera, kdy lidi tleskali vsemu, co Vaclav Klaus rekl. To bylo
mnohem smutnejsi nez tato epizoda.
Ales Brezina