Petruv sen
Petr mel sen, zdalo se mu, jak sestupoval po tocitych schodech
do podzemi. Spatril na nich cernocha podobneho Jimi Hendrixovi.
Vesel do velikeho salu, kde hralo najednou padesat elektrickych
kytar. Neznal vsechny, co hrali, ale mel pocit, ze kazdeho z nich
nekdy videl. Stal tam a hledel na ne a najednou jakoby vsichni
zkameneli. Vsechno se zastavilo. Kytary jako na povel utichly.
Nerozumel tomu. Strcil do jednoho kytaristy, ale ten se ani nepohnul,
Stale stejne pevne drzel svou kytaru. Opatrne zmackl jednu strunu
a salem zaznel jeji ton, ale o to horsi bylo ticho, ktere se ozvalo
potom. Padesat elektrickych kytar mlcelo.
Pak uvidel ten podivny gramofon, u ktereho byla jedina deska.
Byl to skoro obycejny gramofon, jako byly gramofony na zacatku
tohoto stoleti. Jen z jedne strany byl upevnen soustruznicky nuz.
Nevsiml si toho a nasadil desku. Jakmile se vsak priblizil prenosku,
z druhe strany prijel soustruznicky nuz a zacal desku soustruzit.
Soustruzil presne a vzdycky jen o jeden radek, takze desku bylo
mozne vyslechnout, ale po prehrani zustala na gramofonu jen hromada
cernych pilin a kotouc se tocil dal.
Musel dobre poslouchat. Ozvaly se varhany a pak hlas, ktery rikal:
"Tito mrtvi budou vzkriseni, az nekdo spodobni jejich obraz
ze snehu a z ledu jim vytvori kytary, na ktere by mohli hrat.
Musi vytvorit vsech padesat postav najednou, ale pozor, jakmile
by na jednoho z nich zapomnel, neni uz nadeje pro nikoho z nich
a on zahyne s nimi!"
Podival se do salu. Videl je vsechny a snazil si je zapamatovat:
Brian Jones, Jimi Hendrix. Na podiu stali Otis Reding a Janis
Joplin A vsichni jakoby se divali na nej a on jim sliboval: "Ano,
ja vas zachranim!" Pak jiz to nemohl vydrzet. Vybehl ven.
Dvere, kterymi vybehl za nim nezadrzitelne zapadly. Probudil se
a musel do skoly. Dny bezely. Kazdy den byl stejny jako predchozi.
Nekdy prselo, jindy zase byla nedele. Vsechny dny byly beze smyslu
a prazdne. Az jednou napadl snih. Ale vedel, ze se nesmi nechat
chytnout do lecky, protoze prvni snih nevydrzi dlouho.
Prisly vanoce a Petr odejel na hory. Videl mnozstvi snehu a dal
se do prace. Tvoril jako sochar a pracoval cele hodiny bez rukavic,
aby prace rychleji ubyvala. Zvykl si na to, ale koncem roku prisla
prece jen obleva a chybelo mu jeste patnact soch a prvni sochy
jiz zacinaly tat.
V noci ze Silvestra na Novy rok nesel spat a stavel. Ani si nevsiml,
ze chaty sviti dlouho do noci. Ani ho nenapadlo, ze zacina novy
rok. Pak prisla skupina lidi a videla sochy ze sameho snehu a
uvidela podivneho sochare uprostred noci a zacala stavet. A za
chvili stalo vsech padesat soch a kazda mela kytaru z ledu, jako
kdyby chtela neco rici. Pak ztratil vedomi. Kdyz se probudil lezel
na palande v horske chate a nejake devce hralo na spanelku Hey
Joe! od Jimi Hendrixe. Posadil se a zeptal se ji: "Vis od
koho to je?" Devce zavrtelo hlavou: "Ne, ale libi se
mi to!"
Pak odjel domu a sochy roztaly, ale Jimi Hendrix byl vzkrisen
a s nim i ostatni. Kazdemu se totiz splni jeho sen, jenze jinak
nez si predstavuje.
Ales Brezina- 1973