Jak se nadeluje v cestine?
Mikulas a ceska doplnovaci skola uz tak nejak patri tradicne k
sobe. Ne ze bych chtela prozradit tajemstvi pro deti nejvetsi,
ale tak nejak se patri, aby alespon rodice vedeli, kdo ze se za
tou nadhernou maskou, predstavujici spise tradici nezli zabavu,
skryva. Mate pravdu, netreba dlouze predstavovat - Ales Brezina,
ktery sveho casu zacinal jako cert, priznava sam na sebe. To teprve
aktivita damskeho odboru ho preskolila na Mikulase. A je to fajn,
pochvaluje si take, nebot ma rad, kdyz deti ty svoje darecky dostanou
za "neco", tedy ze prekonaji strach a prednesou pisen
ci basnicku, ze se neboji popovidat si s Mikulasem nebo ze dokonce
se k nemu priblizi na dosah ruky, aby si ten svuj balicek prevzaly
samy.
Mikulasska nadilka, nebo chcete-li radeji Mikulasska besidka (to
zni krasne cesky), je takova zvlastni zkouska - ne jen odvahy,
ale predevsim znalosti. V ceske doplnovaci skole pochopitelne
z jazyka ceskeho. Nam, co mluvime cesky od pradavna, ani neprijde,
ze by to bylo neco tezkeho. Ale staci pomyslet si, ze bychom meli
jako deti recitovat treba v anglictine, ktera je naopak mnoha
potomkum ceskych rodicu dnes uz blizsi. Dokonce az natolik, o
kolik vice se v domacnostech od cestiny jako bezneho dorozumivaciho
jazyka upustilo. Ne vsechny rodiny si uvedomuji, o co vsechno
sve deti v podstate sidi v domneni, ze jim vlastne zivot usnadnuji.
Deti maji jiny nazor na dalsi jazyk v jejich rejstriku - vubec
jim nevadi jeho pritomnost, naopak to berou jako vyzvu kdo s koho.
V nekterych domacnostech dvoujazycnych se spise priklaneji k anglictine,
aby (obvykle) tata nemel pocit, ze jenze pak prijdou prazdniny
a ejhle, dite se u babicky nedomluvi, takze nejaky ten mesic pred
nimi sup s ditetem do ceske skoly a rychle dohnat, co se zameskalo.
Ale existuji i rozumni rodice, kteri uvazuji o teto eventualite
mnohem drive, nez ten cas zazvoni jako nutnost - chteji, aby jejich
deti znaly jazyk svych pra- a rodicu, a vubec chteji, aby se deti
samy v jejich zemi domluvily a nekteri dokonce uznavaji vyhodu
znalosti ceskeho jazyka jako dobre vybaveni do zivota ditete.
A tak na besidce ceske doplnovaci skoly zazniva cestina s vetsim
ci mensim akcentem anglickym, nektere deti svou basnicku dokonce
jen ctou z papiru - neni na tom nic spatneho, naopak - musely
se naucit cist a vyslovovat, coz uz je blizko k tomu, aby se naucily
ta slova pouzivat.
Pro skolu MMI, na jejiz provoz rodice prispivaji petidolarem na
kazdou sobotu na pronajem mistnosti v prostorach kostela sv. Vaclava
v Toronte, jsou predvanocni dny dny opravdove radosti ze zkousky.
Verim, ze vsechny deti to tak citi, jejich ucitelky Ludmila Carkova,
ktera uci vice nez petadvacet let, a jeji dlouholeta kolegyne
Anna Machova, je prozivaji s nimi. A verte, ze i letos dopadly
na vybornou, protoze deti nejenze recitovaly v cestine, ale v
cestine dokonce i zpivaly. Na rodice se v teto veci mohou spolehnout,
protoze to je obdobi, kdy se s detmi doma zadani dokonce i uci.
Skoda ze jenom v tomto obdobi, bylo by dobre doma si cestinu s
detmi opakovat tak patnact dvacet minut denne.
To se ti to, Mikulasi, ale pekne nadelovalo v tak nadherne atmosfere,
coz? Byla jsem z deti cela dojata. Ale to se musi prozit, na sdelovani
takove citove zalezitosti jsou kazda slova kratka
Text a foto Vera Kohoutova
