Lanny si urcite zase prijede
"zaklikat"
"Tak po Praminku vlasu, jo?" ujistuje se kapelnik, ze
televizaci pochopili, kdy se jede naostro.
"Uz jsme se na to pripravili. Budeme muset rozsvitit tu nasi
lampu, abychom meli dost svetla...," padly posledni pokyny
pred zacatkem pohodoveho koncertovani Kliky v patek 19. listopadu
na Masaryktownu. Po kolikate uz? Ani nevim.
Ale ono pohodove klikani bylo vzdycky vynikajici. Tentokrate z
nas ale Klikavci neudelali jen tak obycejne posluchace a vstrebavace
peknych i vzpominkovych melodii a pisnicek, ale komplice. Vsichni
jsme se tim, ze jsme si rezervovali mista, stali vlastne spiklenci.
Rezervaci jsme podepsali pomyslnou dohodu o svem mlceni. A tak
se snad o koncertu Kliky mluvilo jen septem a pri rozsevani emailu
o jejim vystoupeni snad nebylo opatrnejsiho odesilatele nad "Klikare".
I to melo svuj puvab. Neco jako klub utajeni. Tim utajenim byl
rozluckovy koncert. A jako pozornost zaroven. Pro Lannyho Rosickeho,
jednoho z nejlepsich muzikantu a z nejoblibenejsich lidi. A tak
se vsichni snazili o to, aby se ta tajnost pred koncertem opravdu
utajila a aby se o jeho odchodu mluvilo-nemluvilo jen co se skutecne
musi. A to jeste jen z ucha do ucha.
Takze vecer zacal jako vzdycky a jen par nedockavcu cekalo na
odhaleni, jak se vlastne takova rozlucka ve velkem dela. Jak se
dela prekvapeni prede vsemi, jak se prekvapuje, kdyz se takove
muzicirovani neda zabalit ani ukryt, kdyz museji byt rozsvicena
svetla a hoste se nedaji natesnat za barovy pult ci pod zidle
a ani prekryt poklickou... Nevim, jak je to mozne, ale Lanny se
pri rozhovoru zadusoval, ze o koncertu jako rozluckovem vubec
nevedel, a byl uprimne dojat - mohu jen potvrdit.
Pojdme a odbocme na chvilku od stredobodu tohoto vecera a povezme
si neco o tech, co nam pravidelne tu radost nadeluji. Kapela existuje
zhruba od roku 1996. Jeji pocatky jsou spojeny s tzv. panskymi
jizdami, kdy se muzicirovalo u Pfenigu v basementu. Slovo dalo
slovo a k pozvanym pribyly i zeny. Baskytaristka Dasa, manzelka
soucasneho kapelnika Zdenka Breuera, byla tou prvni. "A tak
jsme zacali vice zkouset nez hrat, par lidi sice odpadlo, ale
to budouci kapelu nepolozilo," odpovidal kapelnik Zdenek
Breuer na otazku, jak to vlastne s Klikou zacalo.
"Lanny v ni byl od sameho zacatku, my s Dasou se s Rosickymi
zname asi jedenact let, tedy jeste pred vznikem Kliky. Oba jsou
bajecni lidi, Lanny je bajecny kamarad, opravdovy muzikant. Konecne
je to videt i slyset. V kapele mel svou roli rady starsiho, kterou
jsme respektovali. Nekolikrat jsme se dostali i do diskusi, ale
vsechno bylo vzdycky konstruktivne vyreseno bez jakekoliv uhony
na kamaradstvi a jeste s respektem k rozdilnosti, coz povazuji
za vyjimecne. Je takovy i bez kytary ve vsednim zivote."
Klikou proslo hodne lidi, ale nakonec se obsazeni ustalilo na
dnesnich muzikantech a zpevacich - Lanny, Stefan Molnar, Dasa
Breuerova a jeji manzel Zdenek. Mirek Neumann odesel do Cech,
ale na rozluckovy vecirek prisel, alespon to tak vyslo. A pred
ctyrmi lety prisla Lenka. Prvni program s ni, s nazvem Lenka Novakova
s Klikou, jiste nosite jeste v pameti. "Nakonec jsme ji nabidli
angazma, protoze, jak se ukazalo, cele to muzicirovani naramne
obohatila," rika dale kapelnik. A na otazku, kam vlastne
patri, kde ze je vlastne doma - zda v Klice nebo u Grosmanovcu,
rika Lenka s usmevem, ze doma je vsude, kde se hraje dobra muzika.
"Mam desnou radost z toho, ze se lidi bavi,"uvedl do
nedavna jeste v cestne funkci honorarniho konzula Lanny Rosicky,
za nimz prislo tolik hostu, ze koncert Kliky byl beznadejne vyprodan.
"Musim rict, ze prichodem do Kanady se muj zivot naprosto
zmenil," zacal Lanny s vypravenim o casech v emigraci a zaroven
mi odpovedel i na otazku, zda to, co delal v Kanade, delal rad.
"Jakmile jsem vystoupil v Montrealu z letadla, vedel jsem,
ze mi zacal novy zivot. Od te doby byl pro mne kazdy den v Kanade
lepsi nez ten predesly, a nemam ani tu nejmensi pochybnost, ze
to, co jsem prozil, bylo velice pozitivni."
Lanny za sebou zavrel dvere od kancelare, do ktere za nim chodili
lide o radu a o pomoc. Proc delal takovou narocnou praci jako
dobrovolnik, kdyz vlastne nedostal nic vic nez direktivy a pokyny?
"V roce 2000 jsem mel jit do penze a to nebyla predstava
prilis prijemna. Takze kdyz se na me obratili s otazkou, zda bych?
vsechno jsem zvazil a promyslel a sel jsem do toho s plnym vedomim,
ze je to narocne jak casove, tak i financne. Ale musim rict, ze
ty tri roky, ktere jsem tomu venoval, byly opet radostne. Slysel
jsem spoustu zivotnich pribehu a potkal se se spoustou lidi. A
nezaviram za sebou dvere, slouzim komunite deset let a urcite
si najdu neco, cim bych zase mohl prispet."
Kdyz Lanny odchazel z rodne vlasti, bral s sebou to nejcennejsi,
co tehdy mel - vlastni rodinu. "Rodina je pro me velice dulezita,
a samozrejme jsem vzal i par fotek. Co ze si odnasim dnes? Jednak
anglictinu a jednak si beru vzpominku na uzasny zivot, ktery jsem
tady prozil a pravdepodobne mi utkvi v pameti vice nez cokoliv
jineho kanadska priroda, stedrost Kanadanu a jejich vstricnost."
Vetsinu sveho zivota prozil v Kanade. Nabyl zivotni zkusenosti,
poradil si s emigraci tak, ze by mu mohli mnozi i zavidet. Patri
k tem uspesnejsim emigrantum. Na rozdil od tech, co nevedi, jak
a cim zacit. Co by jim zkuseny clovek poradil? "To je velice
komplikovana otazka a potrebovala by delsi cas k zodpovezeni.
My jsme meli trosicku jinou motivaci k emigraci nez maji soucasne
pristehovalecke vlny. Nase motivace byla jednoznacna - utect z
komunismu. Ja se setkavam s dost mladymi lidmi, a prekvapive vice
se Slovaky nez Cechy, a myslim si, ze mam jednu radu jako clovek,
ktery uz neco prozil: otevrit se zpusobu zivota, ktery tady ziji,
zpusobu, jakym se tady pracuje a prizpusobit se lidem, se kterymi
tady ziji. Lide ze stredni Evropy - nejlepe znam Cesko, sem prichazeji
s trosku zbytecnymi, reknu obrazne - zavazadly - ktera jsou dana
vychovou, zpusobem skolstvi a i pracovnimi pomery v zamestnani.
Ovsem tady je tomu skutecne jinak. Doporucoval bych, protoze mi
to pomohlo, aby lide meli otevrene oci a srdce. Aby nehledali
negativni, ale naopak pozitivni veci. Aby si svuj zivot nezneprijemnovali
tim, ze budou litovat ci povazovat svuj krok za negativni. V kazdem
pripade to je totiz zkusenost k nezaplaceni, a at uz to dopadne
ci nedopadne, vzdycky maji tu vyhodu, ze se mohou vratit."
Lanny stale jeste neni rozhodnut, co "tam" bude delat.
Vratit se zpet po tolika letech je jako podruhe emigrovat. Poznavat
lidi, vnitrni vazby, naucit se znat nepsane zakony spolecnosti.
A poznat take ty jejich dvorecky, jak je Lanny nazval, kde by
se dalo neco uzitecneho delat. Protoze jak jej zname, kdyz se
zakousne, tak dukladne.
Vecer se protahl dlouho do pulnoci a muzikanti celi stastni, ze
maji sve verne na jedne hromadce, hrali az do padnuti. Komunikace
mezi spiklenci je vzdycky jednoducha: vsichni vedi, o cem je rec,
i kdyz se zadna nevede. A tady tomu tak presne bylo. Hodne stesti,
Lanny, prali mu vsichni jako jeden muz. A v koutku duse snad i
verili, ze si zase prileti zazpivat. Anebo i tak trosku zavideli?
Protoze ke druhe emigraci potrebuje clovek odvahy mnohem vice.
Vera Kohoutova