Hudbe se venuje od svych
peti let
Pavel Kaspar o jine volbe ani neuvazoval
S touhou po profesionalnim muzicirovani vlastne vyrustal. Mel
k tomu ty nejlepsi predpoklady: "Maminka hrala na klavir,
tatinek na housle," zavzpominal Pavel Kaspar s usmevem, ktery
vysedaval za klavirem jiz od svych peti let. Proc zrovna propadl
tomuto hudebnimu nastroji? Vzdyt to mohly byt housle anebo pianistou
oblibene violoncello, ktere ma k lidskemu hlasu tak blizko.
"Mozna to bylo tim, ze tatinek mel velice pekne housle a
jak jsem se tak po nich sapal, mohl jsem natropit velkou skodu,
zatimco klavir byl bytelny a maminka byla vuci memu sapani se
po klavesach mnohem shovivavejsi... ne ale vazne duvod spociva
v pro me jednoznacnem kouzlu vyjadrovacich schopnosti klaviru
je harmonicky a nabizi velke moznosti.
Pianista se narodil v Ostrave, kde take vyrustal a kde procitil
svoje prvni doteky hudby. Nikdy nebyl na pochybach, ze se bude
hudbe venovat i profesionalne, ac jej jeho prakticky tatinek poslal
na gymnazium, aby mel neco v ruce pro pripad, kdyby. "Jenze
mne to nevadilo, bral jsem to jako prestupni stanici do sveta
hudby," usmal se Pavel. Jenze ani po absolvovani stredni
skoly to nebylo tak jednoduche. Nemel ten spravny puvod, takze
by ho Praha nepozvala ani ke zkouskam, proto mu poradili, aby
se na prazskou AMU dostal oklikou: pres bratislavskou AMU. A tak
se take stalo. Proto ma jeho vysokoskolska studentska draha takovou
divnou okliku. Ale v te dobe nebyl sam. Nicmene i Prahu nakonec
opustil, aby zakotvil v Mnichove. Prijel tam tehdy neprilis dobre
vybaveny nemcinou a temer bez penez. Jen v srdci mel velikanskou
nadeji, ze tam svuj talent rozvine a uplatni. Tak nejak tomu nahoda
chtela, ze se trefil prave do obdobi prijimacich zkousek. Ty udelal
a nastoupil na studia, ktera si ovsem musel sam hradit. A tady
si prozil svoje peklo. Po nocich ne za klavirem po kavarnach
i kdyz je uprimne ma rad a dodnes si obcas do nejake vyjde, ale
ne jako muzikant, nechtel si zkazit techniku ani vytribeny sluch
- ale po ruznych kuchynich za hromadu nadobi. "Jednou se
mi tak podarilo pribehnout na nocni ve fraku a personal se nestacil
divit, mysleli si, ze jsem padly na hlavu..., ale vsechno jsem
preckal a vysokoskolska studia v roce 1989 dokoncil." Nu
a v Mnichove zapustil koreny.
Se svou rodnou vlasti ale nadale udrzuje dobre vztahy. Ne jen
pro to, ze na Hukvaldsku ziji jeho rodice. Ale jako profesional
ma prirozeny zajem byt v kontaktu s hudebnim denim. A tak jeho
jmeno nejcasteji spojujeme s telesem Duo Moravia, v nemz hraje
s dalsim solistou , vynikajicim ceskym violoncellistou Jirim Hanouskem.
Hostuje take v Prazskem kvartetu: "...je to hezka prace,
pokud clovek hraje s dobrymi kvartety, a ja na takova mel opravdu
stesti. Hrat jako solista s orchestrem je snad to nejtezsi. Treba
takove Prazske jaro, kde jsem byl take hostem ci na Janackove
festivalu ale vzdycky je prace s orchestrem velice zajimava,
podnecuje cloveka k uplne jinemu nahledu na vec. A me to vzdycky
obohacuje."
Pavel Kaspar na veceru Nocturen na Masaryktownu, ktery se v ramci
zahajeni 4. rocniku uskutecnil v nedeli 9. rijna, predstavil Mozartovymi
Variacemi na menuet a pak nasledovaly skladby jen ceskych
skladatelu, coz bylo v Roce ceske hudby (ktery si letos
v Cesku pripominaji), velice prihodne. A tak vedle Zimnich
nocnich pisni Vitezslava Novaka (1870-1949) posluchaci slyseli
kratke klavirni skladby prvni casti Po zarostlem chodnicku
Leose Janacka (1854-1928) a Tri ceske tance Bohuslava Martinu
(1890-1959). Tady si dovolim se na chvili pozastavit u jednoho
faktu: zatimco u vsech ostatnich klavirnich skladeb umelec hral
bez not, u B. Martinu o otaceni listu pozadal. Proc? Vzdyt umelcova
hudebni pamet je vynikajici, dokaze bez not zahrat az tri koncerty
(opet zazertoval, kdyz dodal, ze sice bez pomoci not, ale s pomoci
Bozi)... "Martinu je velice narocny skladatel, komponoval
na harmonii velice tezke skladby, v nichz se snoubi mnoho stylu...
netroufal bych si ho zahrat bez not, dokud jej nebudu skutecne
dobre znat. Pamet je jako pocitac zacnete a uz se otviraji
dalsi casti skladby. U Martinu to neni tak jednoduche. A nejsem
sam." Musim upresnit, ze to je prave Pavel Kaspar, ktery
pred dvema lety nahral prvni CD ze tri s nazvem Piano Works,
ktere budou obsahovat kompletni klavirni dila tohoto hudebniho
skladatele. Druhe je prave dokonceno a treti bude nahrano jeste
letos. Obeznamen s touto skutecnosti, clovek musi konstatovat,
ze to umelcova skromnost a zodpovednost vuci posluchacum a skladateli
mu nedovoluje zahravat si s nahodou - co kdyby ten spoj zrovna
zklamal.
O Pavlu Kasparovi se vi mnohem dale nezli v Evrope. Napr. Americky
magazin Intunte napsal, ze Kaspar je uzasny pianista typu
vehlasneho Rudolfa Firkusneho.
Na kazdy koncert si pripravuje pianista jinou sestavu skladeb.
Sam, jak uvedl, prosel nekolika obdobimi, kdy mel v oblibe ruzne
skladatele."Clovek prochazi ruznymi fazemi vyvoje, v nichz
ma blize k tomu ci onomu skladateli. Drive jsem hraval Chopina,
romantickou hudbu, v posledni dobe se soustreduji na ceskou hudbu,
konkretne na Martinu, ktery zabira nejvetsi cast meho usili. Na
druhe strane bych ale nemohl rici, ze mam nejakeho skladatele,
na ktereho bych se upjal. Jsou to takove casove useky, kdy se
clovek uzavira. Mozna lnu k dobe 19. nebo 20. stol. vice nez k
dobe barokni. To je vec vyvoje, a mozna jednou zase u Bacha skoncim.
A porad hledam a objevuji v hudbe hudbu..."
Pavlu Kasparovi se u nas a mezi nami libilo natolik, ze by dalsi
pozvani neodmitl. Oboustranne priznive pocity byly tim nejlepsim
pruvodcem pozdnim odpolednem plnym pohody a hudebniho naplneni.
To mel zase dr. Milos Krajny, programovy a umelecky sef tohoto
hudebniho serialu stastnou ruku.
Priste bude na Nocturnech "rec" o klasickem americkem
jazzu. A s kym jinym, nezli s nasim milovnikem tohoto druhu hudby
a vynikajicim interpretem Jirkou Grosmanem a jeho bandem Swing
Noir. Prijdte se zaposlouchat do jazzove klasiky 30. a 40. let
v nedeli 7. listopadu. A nezapomente si vcas rezervovat vstupenky.
Vera Kohoutova