NA OKRAJ
Vlasta Waldaufova, zena viry a dobrych skutku, 75 (a porad pekna)
Kdokoliv jednou videl Vlastu Waldaufovou kracet v jejim milovanem
kostele Sv. Vaclava v Torontu prostredni ulickou k prijimani,
nemuze pochybovat o hluboke vire teto zeny a kdo trochu zna jeji
zivot vi, kolik dobreho v zivote udelala. A kdybych ji neznal
pres pul stoleti, hadal bych se s kazdym, kdo by tvrdil, ze oslavila
(14. rijna ) sve 75. narozeniny. Oni to ovsem u Waldaufu maji
v rodine: ani Vlasta ani Jan proste nestarnou, a kdyz ano, tak
to neni videt.
Kolik toho Vlasta dala jenom Sokolu, muze ocenit jen nekdo, kdo
se podilel na deni v torontske jednote ne vcera, ne pred peti
ci deseti lety, ale opravdu ono pul stoleti. Mnozi z nas zahori,
na okamzik se nadchnou nebo si odslouzi dva tri roky a jdou si
hrat na jiny pisecek, kde samozrejme muzeme byt mimoradne uzitecni.
Ale zivot organizaci by mel jepici trvani, kdyby nebylo lidi z
rodu Vlasty Waldaufove.
A jestlize dala hodne Sokolu, dala snad jeste vic Osade Sv. Vaclava.
V jeji vire je hrdost, ale i pokora, slouzi bez falesneho patosu
ci pokrytecke sentimentalnosti. Je to jeji vira, ktera ji pravdepodobne
vede i do nemocnic a pokoju nemocnych i do restaurace, kde podava
jidlo lidem, kterym zivot nevysel.
Povazuji si za vysadu, ze jsem se mohl pocitat vsecka tato leta
za jejiho pritele.
***
Honorarni konzul CR V.Lanny
Rosicky a kniha Josefa Cermaka
V Novem domove z 2. rijna 2004 jsem si precetl tuto vetu v interview
s honorarnim konzulem CR v Ontariu, V. Lanny Rosickym (uz to jmeno
Lanny - jak ja k tomu prijdu, ze jsem jenom Pepik, nanejvys snad
kanadsky Joe, a on si rika Lanny, jmeno, pro ktere by cesti kluci
vrazdili). Ale k te vete - cituji: "Vsechna torontska ceska
media byla velmi vstricna, noviny i televize. Do knihy doktora
Cermaka jsem se ale nedostal."
Stejnou vetou jsem byl zrejme pokaran jiz drive v ceske televizi.
Kdyz jsem si vetu precetl, upadl jsem do hluboke deprese, vynadal
si hlupaku a nevzdelancu, neuctivych k eraru (a taky mi bylo lito
knizky i sama sebe) a dal jsem se na pokani: nasypal jsem na zem
hrach a klekl na nej a litoval se a kal se a kal. Po tvarich mi
tekly slzy velke jako hrach, ty slzy se spojily v proud a jak
jsem dnes rano zjistil, ten proud se prave vleva do jezera Ontario
(takze prispivam k zvyseni vodni hladiny kanadskych jezer).
Mimochodem ta kniha, o ktere Lanny Rosicky mluvi, se jmenuje It
All Started With Prince Rupert. The Story of Czechs and Slovaks
in Canada a vysla lonskeho roku. Byla myslena jako zaznam
o zivote nasi narodni vetve v Kanade, pomnicek tem, kteri prisli
pred nami i tem, s kterymi jsem mel poteseni se par let lopotit
na rodnych lanech. Byly v ni chyby, rejstrik byl neuplny (spousta
materialu se zrejme ztratila cestou do tiskarny). Do kazdeho vytisku
jsem vepsal omluvu, ktera byla ctenari vetsinou laskave prijimana.
Ponevadz kniha zrejme byla dost dobra, aby si ji koupilo i par
univerzitnich knihoven, rekl jsem si, ze ji necham dva roky na
trhu a potom, budu-li mit jeste silu, knihu rozsirim a prepracuji.
Pak jsem si ale uvedomil, ze sily ubyvaji a ze bude lepe, kdyz
zacnu hned. V tom okamziku jsem knihu stahl z prodeje, i kdyz
se jeste nejaky cas v jednech novinach (v nasich, pozn. red.)
objevoval placeny inzerat (na ktery jsem zapomnel), na ktery na
stesti nikdo nereagoval. Knihu jsem - s pomoci daru dvou pratel
- financoval sam. Stejne tak financuji i nove vydani, ktere by
se melo na trhu objevit pocatkem listopadu. Zminuji se o tom proto,
ze v Torontu koluji povesti, ze budu nove vytisky vymenovat za
stare. Nebudu. Tato kniha mne stala leta zivota (a par mesicu
nekolik mych pratel, hlavne Evu Mesticovou), pravdepodobne si
zkazim oci, zmrzacim pater a rozhodne necekam, ze se mi vrati
penize, ktere jsem do toho ja a moji pratele dali. S tim jsem
pocital. Ale prijde okamzik, kdy dobrocinnost prechazi do stupidnosti.
Ale nazpet k nasi krasne epizode. Samozrejme jsem prijal prohlaseni
Lannyho (mne se to jmeno opravdu tak libi, ze ho - s predpokladanym
souhlasem jeho nositele - budu pouzivat bez prijmeni a titulu)
jako absolutni pravdu. Dokonce jsem obdivoval styl, jakym mne
setrel: pochvalil vsechna media a potom pokaral moji chudinku
knizku a postavil ji do kouta na hanbu. A take jsem predpokladal
(ale to - lidove receno - kecam), ze citovana ceska media si dukladne
proverila Lannyho prohlaseni. Nic takoveho jsem nepredpokladal.
Tak jsem nasim mediim a Lannymu veril, ze jsem zacal uvazovat,
proc jsem ho do knihy nedal. Bylo to snad proto, ze kdyz jsem
pripravoval material, Lanny jeste nebyl honorarnim konzulem a
muj radar se soustredoval na lidi, s kterymi jsem desetileti pracoval
na jinych rolich, nez na kterych se lopotil Lanny? Nebo jsem byl
proti nemu zaujaty? K tomu nemam zadny duvod, sotva se zname.
Pamatoval jsem si, ze jeho syn v knize je, proc bych vylucoval
otce? Uvazoval jsem a uvazoval a nikam jsem se nedostal, az mne
napadlo: co kdyby...
Otevrel jsem svoji knihu a zacal listovat. A nebudete verit co
jsem nasel! Na str. 334 je psano: "Lanny Rosicky, when not
acting as the Honorary Consul of the Czech Republic or computer
consultant, plays guitar, percussions and sings with a music group
Klika (in English Crank or more pleasingly, Good Fortune)."
Jiste zdaleka ne tak obsirny zaznam, jaky si pan Rosicky zaslouzi
(a jaky bude v novem vydani), ale do me knihy se dostal. Dekuji
mu, ze mi svym verejnym pokaranim dal prilezitost se trochu slovne
vyradit a preji mu, aby byl v ceskych zemich stejne uspesny jako
v Kanade.
Den na to, co jsem v Novem domove cetl interview, ktery s panem
Rosickym udelala Vera Rollerova, jsem dostal dopis. Psal mi spolecnik
me stare firmy, ktery sam odchazi do penze. Vyjadril se lichotive
(pratele byvaji k nasim slabustkam laskavi) o me knizce a pak
se zminil, ze pred nejakym casem jel z kancelare taxikem a kdyz
zjistil, ze taxikar je Cech, ptal se ho, jest-li zna mne. Odpoved
taxikare byla tak krasna, ze cud mi brani, abych ji v tomto okamziku
opakoval. Ale jest-li onen cesky taxikar cte cesky tisk a vsimne
si teto crty, chtel bych, aby vedel, ze tech pet slov, ktera o
mne rekl, bych nevymenil za zadne vyznamenani na svete.
Josef Cermak