Jako kdyz hrach na kulnu
hazi
Nase sousedka ve Vrsovicich byla chapava zena. Jednou, kdyz muj
bratr zavrel dvere tak prudce, ze se vysypalo sklo, nalezla moje
matka u ni pochopeni. Nejen to. Na oplatku se dovedela, ze dva
bratri, kteri bydli nad nami hraji v chodbe hokej, ze Vasicek,
ktery bydli v prostrednim baraku jiz dvakrat ve skole prosoupl
a chodi nyni do skoly pomocne. Pani odnaproti vedela zkratka vse.
Snad i o prvnich sexualnich zkusenostech mladistvych.
Dokazala totiz naslouchat stiznostem rodicu a tyto stiznosti patricnym
zpusobemkomunikovat dal. Zcela jina byla situace s lidmi, kteri
bydleli pod nami. I v dobach nejtvrdsiho komunismu nevyvesovali
sovetske vlajky. Vzdy jen ceskoslovenske. Nevedeli o nikom nic.
S nikym se nestykali a neumeli poradne cesky. Proto jsme si z
nich jako deti delaly srandu. K nejoblibenejsim zabavam patrilo
strefovat se jim micem do okna. Pan Jarosevsky vzdy vybehl, gestikuloval
rukama a kricel "Co robis?" Kdyz jsme se stehovali pryc,
tak jsem se sel s nim rozloucit. Tehdy se rozpovidal. Dovedel
jsem se, ze neni Rus, ale Ukrajinec. Byl to inzenyr, stavitel
a udelal prvni sikmy most v Cechach. Vysvetlil mi, jak je tezke
udelat takovy most, protoze rozlozeni sil je mnohem komplikovanejsi
nez u mostu, ktere jsou rovne. Byl to pravoslavny mystik, studoval
indickou filosofii. Bydlel s bratrem a jeho zenou. Ti uverili
sovetske propagande a jeli na navstevu pribuznych do Sovetskeho
svazu a uz se nikdy nevratili zpatky. Ani jsme takovou malickost
nepostrehli. Pani doktorka nad nami nam vzdy prohlizela oci a
o dve patra nad nami bydlela take pani doktorka a ta nam vzdy
pichla penicilin, kdyz sla ze strediska domu, abychom nemuseli
za ni do ordinace. Jako deti jsme znaly vsechny lidi v baraku.
Pak jsme se prestehovali. Uz jsem neznal lidi z baraku. Ti vsak
peclive hlasili mym rodicum, kdy byl u nas jaky mejdan a nebylo
jich malo. Pan Pelikan, ktery bydlel o patro niz totiz pracoval
pro Statni bezpecnost. K tomuto zjisteni jsem nepotreboval Cibulkovy
seznamy.
Legitimoval se mi sam, aby ziskal urcity respekt a zamezil neuspesne
nasi mladistve bujnosti.
Opet jsem se prestehoval. Jednou nam vymenovali drez v kuchyni.
Zavreli ve sklepe vodu a kdyz byl stary drez pryc a novy tam jeste
nebyl, nejaky chytrak vodu opet zapnul. Vytopilo to nejen nas,
ale i sousedku pod nami.. Nemohla nam od te doby prijit na jmeno
a dozila se temer stovky.
Emigroval jsem. Muj prvni domaci byl hodny clovek, ale mel peklo
od sousedky. Byla to Japonka, ktera nechtela akceptovat jeho slovenskou
urodnou zahradku, plnou rajskych jablek, okurek a zukinu. Mela
krasny travnik a pres plot kricela: "Ze se nestydite za takovy
bordel." Dospel jsem k zaveru, ze Japonci jsou poradni lide.
Tento nazor mne vydrzel do dalsiho stehovani. Nyni mam na severni
strane japonskeho souseda. Je to sberatel. Postupne nanosil zbozi
ruzne hodnoty do sveho domu. Kdyz zaplnil pudu, ucpal prvni patro
materialem nevycislitelne hodnoty, zakryl okna novinami a krabicemi
zaplnil veskere obytne prostory, prisla na radu veranda, kde pod
igelitem skladuje knihy. Po case se zacaly rozlicne predmety kupit
po jeho dvorku, az se nakonec dostaly skrz stenu do nasi garaze.
Jelikoz je to poradny clovek, zacal ted stavet na dvore kulnu,
aby mel kam prebytecny material ulozit. Mame z toho radost. Obcas
si behem nedelniho odpoledne vezmeme hrach a hazime ho pres plot
na stenu nove stavby. Vysledek je podobny jako snaha mestskych
inspektoru, kteri dali nasemu sousedovi prikaz, aby s tim neco
udelal.
Aby trapeni nebylo konec, stal se dum na jih od nas nepratelsky
memu dalsimu sousedovi, rodilemu Kanadanovi. Ten ma totiz opacny
problem. Zatimco dum na severu veci pritahuje, dum na jihu meho
souseda je pravidelne odmrstuje, vcetne meho souseda. Videl jsem
to nekolikrat na vlastni oci. Nalezite posilnen, nejistym krokem
se dostane az ke dverim. Jiz chce zasunout klic do dveri a v tom
obrovska pecka. On zavravora, pozadu sejde do zahrady a padne
do travy.
Zapali si cigaretu a po peti minutach udela novy pokus. Opet ho
neviditelna sila srazi se schodu. Jelikoz je to clovek silne vule,
nakonec se mu prece jen podari proniknout dovnitr. Myslel jsem,
ze zaporny naboj domu je trvaly. Omyl.Minulou stredu prijel s
nejakym kumpanem taxikem. Sibalove se nedohodli pri placeni a
doslo k zapasu recko-rimskemu. V okamziku, kdy se vsak objevil
policejni majacek s houkackou, selma-soused se rozhodl, ze moudrejsi
ustoupi. Dum ho tentokrat neodmrstil a on vplul dovnitr, kde zaujal
pozici mrtveho brouka. Policiste chvili klepali na dvere, ale
tam se nikdo neozval. I spendlik upadnout by bylo slyset. Mel
jsem pocit, ze kdyby hazeli hrach na dvere, byli by uspesnejsi.
Misto toho vyslechli druheho valecnika a odjeli.
Sousedske problemy vsak nejsou pouze torontskym specifikem. Moje
sestra bydli v Hradci Kralove v panelaku a soused ji pravidelne
telefonuje ve tri hodiny rano, ze pracka je prilis hlucna. Ta
ho vzdy ujisti, ze v noci nepere. Presto se situace jiz radu mesicu
opakuje. Je to jako kdyz hrach na stenu hazi.
Tento tyden mi volala znama, ze jejich sousedi vykaceli stolete
stromy, ktere jim vrhaly stin na zahradu. Tak jsem si rekl, ze
my mame aspon nejakou srandu, zatimco tohle je uz jen smutne.
Rikat lidem, aby nekaceli stromy ma snad jeste mensi smysl nez
hazet hrach na sousedovu kulnu.
O problemech se sousedy jiz pise Bible, ale hazeni hrachu na stenu
je novodoby fenomen. Je jen s podivem, ze jsme je ve Vrsovicich
nemeli, ale mozna, ze je mel pan Jarosevsky s nami.
Ales Brezina