Navrat na hlavni stranu
ECHO
Predragu Matvejevicovi
Nevim odkud nejlepe zacit, snad od roku 1621, kdy po bitve na
Bile Hore definitivne zvitezila habsburska dynastie a v Cechach
doslo k rekatolizaci. Tehdy velika cast protestantu emigrovala,
nemohla vsak cela polovina naroda, zvlaste ne v dobe tricetilete
valky. Rekatolizace probihala pomerne uspesne, predevsim zasluhou
promyslene strategie jezuitu. Zcela uspesna vsak nebyla, zustalo
prece jen dost tvrdohlavcu, kteri potaji praktikovali "viru
otcu" a tajne studovali bibli, to vse generaci po generaci
az do tolerancniho patentu cisare Josefa II. (1781), ktery sice
nedovoloval starou viru Ceskych bratri, ale dovoloval alespon
luteranske ci kalvinske vyznani. (Mala digrese: slysel jsem od
sveho pritele, ze jeho zidovsti predci pochazeji od protestantu,
kteri tehdy radeji konvertovali k judaismu nez k "pohanskemu"
Rimu, trebaze to nebyla lehka volba.) Je zajimave, ze okamzite
po vyhlaseni tolerancniho patentu se v jednom dnesnim malem okrese,
kde i my mame sve koreny, objevilo vice novych dusi, nez v cele
Praze. A z techto "beranu", jak jim pro jejich tvrde
hlavy posmesne rikali jejich katolicti sousede, pochazel i muj
dedek-pismak. Po svych predcich podedil tvrdohlavost kterou
jsme, zase generaci po generaci zdedili i my, hlavne muj bratr
a zalibu ve cteni bible.
Pribeh, ktery vypravim, jsem slysel od sve tety dvacet let po
valce. Ja si dedu pamatuji jen mlhave, kdyz roku 1942 zemrel,
bylo mi osm let. Mel hospodu v malem mestecku asi 60 km vychodne
od Prahy. Jednou, nekdy na zacatku valky, prisli k nemu do hospody
jako hoste dva mladi nemecti dustojnici, plni zivotniho optimismu
v duchu vojacke pisne ..."heute gehört uns die
Deutschland und morgen die ganze Welt!". V hospode moc lidi
nebylo, nakonec zustali jen oni tri, povidali si a urcite nezustali
na sucho. Nakonec deda vzal bibli a zacal hostum dokazovat, ze
Hitler je vtelenim Antikrista a ze spatne skonci. Tomu nahore
to urcite nebylo proti mysli a tak nedopustil, aby ti dva mladici
stareho dedka udali. Urcite ho povazovali za trochu smesnou, senilni
figurku.
Tesne pred koncem valky, nekdy zacatkem dubna 1945, se objevil
v hospode muz v nemecke uniforme a ptal se me vydesene tety,
ktera o nicem nevedela, "wo ist der alte Vater?". Kdyz
uslysel, ze deda zemrel, velice zesmutnel a vypravel tete, jak
to tehdy bylo. On i jeho kamarad bojovali na vychodni fronte,
pritel padl. Rikal, ze po celou tu dobu musel myslet na dedova
slova, a ze si slibil, ze pokud prezije musi mu rici,
ze mel tehdy pravdu. Jen kvuli tomu si pred Vidni, kam se stahovali,
zajel nekolik stovek kilometru na sever.
Jeronym Brezina