Tanecni skupina Vychodna
Cesky a Slovensky den Kanady
byl jednim slovem nadherny
Ten letosni snad byl sedmapadesaty (nemylim se?). Probouzel se
v rannim letnim oparu v udolicku Masaryktownu. Byla sobota a svezi
zelen doslova zarila. Matka priroda poslala pozdrav Ceskemu a
Slovenskemu dni Kanady po svem. Usoudila, ze par kapek trave i
lidem jen prospeje a seslala jich radeji cele vedro. Mraky se
tahly sirou oblohou a jejich barva jen zivila domnenku, ze desti
hned tak konec nebude. Ostatne, ani teplo moc nebylo. Pres halenku
se ta prehozena bunda dobre hodila. Vetrik byl kolem te desate
hodiny ranni jeste ponekud chladny.
Ze se s pripravami neotalelo, bylo nasnade. Velky taborak byl
sice pro jistotu prekryt plastikovou plachtou, ale uz i tak bylo
mozne tusit, ze hranice svatovaclavskeho ohne navecer bude opravdu
impozantni. Nekolik dobrovolniku jeste pobihalo sem tam, protoze
jeste bylo zapotrebi upevnit bilou plachtu nad pomyslne podium
a to ne jen proto, aby chranila ucinkujici zpusobem hned
dvojim pred destem i pred sluncem, ale take proto, ze vymezuje
prave ono pomyslne podium - bylo nam objasneno po te chvili, kdy
se jednoduse v zavanu vetru sesula. Takze slunce-neslunce a dest-nedest
dalsi sekundy, minuty a hodiny programu slavnostniho dne se odehravaly
bez pokryvky.
Hned vlevo pod kopcem, a letos naprosto poprve, se chystalo rozniste
na opekani prasete. Prostor, kolem ktereho chodili lide s tezce
skryvanym obdivem, nedokazali potlacit pocity ze zdroje budouci
pochoutky veprove, to veprove, ktere v sobe pro nase telo
skryva tolik nezadoucich prvku, se nyni zcela verejne nabizi vsem
jako jedinecna pochoutka, takze pro jednou ... Ale bude hotove
az za takovych sest, mozna i vice hodin. Pozdeji se ukazalo, ze
i kdyz ne vetsina protoze prasatko bylo jedine, presto vsak
mnozi si na produkt otevreneho ohne radi tu frontu vystali.
O kousicek dale, tam co se svazuje kopecek dolu, tam vlevo pod
bazenem, uz se houfovali hraci kopane. Turnaj mel raz neskryvane
bojovnosti a souperivosti mezinarodnich tymu sesli se Cesi
a Slovaci, Madari i Polaci, a to i presto, ze mnozi z nich trimali
v rukou povzbuzeni, vyrabejici se z chmelovych sisticek. Nekterym
to take podle toho i mluvilo. Ostatne, nebylo dulezite vyhrat,
ale zucastnit se, ale hlavne pobavit.
Detem rostla zavodiste ve stejnem prostoru, jak jej znaly jiz
z minulych let - v kopecku mezi stromy. Prave tam se otevirala
plosinka, na niz vyzyvave dopadalo kratce po poledni slunce. Neprazilo
tady vsi silou, jak tomu bylo pak na nekryte plose nejvetsi, na
hlavnim "jevisti" tohoto vydatne navstiveneho sobotniho
divadla.
Do zivota se probouzely jiz kratce po desate i stankari. Pretahovali
sve zbozi z utrob dodavek na ubrusy pokryte stoly. Nestacili vsechno
vzit hned napoprve, vraceli se mnohokrat, a v tom rannim desti
to moc prijemne nebylo. Nicmene nadeje, ze onech ohlasenych tricet
procent deste pres den vyprsi hned rano a ze pozdeji se vyjasni
a vladu prevezme slunicko, jim naladu vratilo. A tak se s pribyvajicim
casem jejich tvare vyhlazovaly usmevem a pohodou, protoze predpoved
tentokrate nelhala.
S pribyvajicim slunecnim svitem pribyvalo i hostu. Vmichali se
dohromady se sokoli, kteri prileteli z Ceska na svuj velky slet.
Tady na Masaryktownu byla jejich hostujici zastavka. Mimochodem,
zeny z Ceske obce sokolske potesily nase srdce ukazkou nadherne
skladby s nazvem Muj domov. V jedne chvili se cervene a modre
satky rozevlaly nad jejich hlavami tak, ze si clovek pripadal
jako na velkem divadle. Cviceni bylo nadherne a hudba k nemu kouzelna.
Moc se vam to povedlo, dojaly jste nejen me...
Nu a zbyva nahlednout do restaurantu Praha. Cloveka uz ani
"nedojima", ze je vsechno pripraveno na jednicku. Je
na to jednoduse zvykly. Take se toho vseho ujimaji profesionalove.
A i kdyz ne vzdycky se jim dostane alespon podekovani, presto
nas nikdy nezklamali. Byli pripraveni i na nemozne. I ten nejvetsi
napor zvladali s usmevem.
Vyjmenovavat program, kterym tentokrate organizatori MMI v cele
s Julii Novotnou pripravili, neni zapotrebi. Od momentu, kdy zaznely
svatecni zvony svolavajici k rannim bohosluzbam v kaplicce pod
sirym nebem, az do momentu, kdy zaznely temer v noci prvni tony
diskoteky, byl clovek postaven do situace naporad vstrebavat
nejcasteji hudbu, zpev, tance at uz byla ceska, slovenska,
anglicka ci romska, moderni, jazzova, lidova vsechno to
bylo puvabne. Vsechno se podarilo a vetsina z tech patnacti set
hostu vydrzela az do pozdniho odpoledne sedet, usmivat se, bavit
se, odpocivat, sledovat ucinkujici, nakupovat, pohovet si v restauraci
na dobre kave povidat si se znamymi, s nimiz se videla naposledy
vloni pri stejne prilezitosti...
A o to tady slo predevsim sejit se, potesit se navzajem,
na chvili zapomenout na anglictinu a naopak si pripomenout starou
rodnou vlast i s jeji kulturou a tak libe znejicim jazykem...
o to tady slo vsem, kteri se na organizaci podileli: Petru Ripovi,
Ondreji Maresovi, Dase Vavrusove a jeji dceri Suzy, Tonymu Poupovi,
Martinu Rejzkovi, Petru Kohoutovi, Libusi Reichlove s jejimi pomocnicemi,
Bohdanu Zatovkanukovi, Dase Truhlarove i Petru Smetanovi... a
take tem divkam u pokladny u brany. Vim, ze urcite tady nejsou
jmena vsechna - at mi tedy ti nejmenovani prominou zaverem
lze rici jednoduse udelali jste kus velice dobre prace,
coz dokazuje nejen celkova navstevnost, ale zejmena pritomnost
mladych lidi a mladych rodin s jejich detmi. (PS: Propagace tentokrate
nezahalela, cesky televizni magazin si svuj dil prace odvedl take
na vybornou.)
Vera Kohoutova
Romska kapela na Masaryktownu