Navrat na hlavni stranu
EU a Ronald Reagan
Minuly tyden se staly dve udalosti, o kterych se hodne napsalo,
media jim venovala znacnou pozornost, a nad kterymi jsem si musel
polozit radu otazek. Prestoze mam asi radeji Huxleyho nez Orwella,
mel jsem pocit, ze neco z Orwella opet dychlo do nasich zivotu.
Jedna z udalosti smerovala do budoucnosti, druha do minulosti.
Obe vsak jaksi vypovidaji o bezmocnosti obycejneho cloveka. O
tom, ze o vecech se rozhoduje jaksi nahore a jedinec nema na ne
vliv. Lidi se citi podvedeni, zklamani, maji pocit, ze jim bere
nekdo dusi.
Podle lidi v CR se do EU muselo vstoupit, protoze nic jineho nezbyvalo.
Nikdo se nenamahal s tim, ze by vypracoval jinou alternativu.
Pokud nekdo sel k volbam do Evropskeho parlamentu, pak tam sel
dat hlas stranam, ktere slibuji, ze vybojuji lepsi, vyhodnejsi
podminky nebo aby snizily dopad spatne vyjednanych podminek. Nejvetsi
uspech slavili disciplinovani volici z ODS a KSCM. Tak zvane proevropske
strany propadly. Vsichni se ohaneji narodnimi zajmy, ale nikdo
neni schopen definovat, co to narodni zajmy jsou. Jeste smutnejsi
pohled je na osobnosti, ktere ziskaly preferencni hlasy: komunista
Ransdorf, pro redaktory televize neprijatelna reditelka Bobosikova,
senator Zelezny, ktery zatizil cesky stat desetimiliardovou skodou
a ktery ma na svedomi vybudovani televizniho kolosu pro divaky
se snizenym IQ Nova.
Otazkou je, jak se na neucasti pri volbach podepsala i petiprocentni
hranice, ktera oslabila prave strany i jednotlivce, kteri meli
originalni pristup nejen k EU, ale i treba k ekologii. Jako bumerang
se vratilo arogantni pocinani "proevropskych stran",
kdy tem, kteri meli jiny nazor, nebylo zapotrebi dat ani korunu
na propagaci, protoze "proevropske strany" prece vyhraly
volby.
Tezko hodnotit i minule obdobi a osmdesata leta. Prezident Ronald
Reagan byl velmi popularni v nasi komunite. Ovsem nazor, ze to
byl on, kdo uzbrojil Sovetsky svaz a vyhral studenou valku mne
pripada jako zjednodusujici. Nechci se poustet do sirokych diskusi
o tom, co zapricinilo pad komunismu, ale stale verim tomu, ze
se veci vyvijeji jinak, nez se nam mocni snazi namluvit. Stale
vice se blizim k nazoru Egona Hostovskeho, ktery napsal, ze politici
jsou jako kouzelnici, kteri predpovidaji pocasi a kdyz zacne prset,
tak je to proto, ze to oni predpovedeli. Ve skutecnosti se
politika meni podle svych vlastnich zakonu, nepredvidatelne a
neovladatelne, tak jako vitr, pise v jednom romanu Hostovsky.
Dulezitejsi nez sila zbrani, mne pripada atmosfera, ktera se ve
spolecnosti vytvori. Jestlize padla atmosfera strachu, coz se
ve vychodni Evrope stalo, bylo to dulezitejsi nez zavody ve zbrojeni.
O to, ze strach ztratil nad lidmi moc se zaslouzily stovky, mozna
jen desitky bezejmennych odpurcu moci, kteri stali za pravdou.
Jen zridka kdy jsme se o nich neco dovedeli jako o Andreji Sacharovovi.
Vaclav Klaus, ktery byl na pohrbu Ronalda Reagana, ma teorii,
ze komunismus padl, protoze nebyl ekonomicky zivotaschopny. Margaret
Thatcherova ma pocit, ze to bylo kvuli tomu, ze Ronald Reagan
Sovetsky svaz uzbrojil. Muj nazor je, ze komunismus padl, protoze
i v nejhorsich dobach zde byli lide, kteri stali za pravdou.
Jednou v sedmdesatych letech se nemecky novinar Sacharova zeptal,
proc to dela, kdyz nema sanci na sebemensi uspech. Tehdy mu rusky
akademik odpovedel, ze je to otazka mravni. Je v tom poselstvi,
pro kazdeho z nas. Je v tom poselstvi o soli zeme, na ktere se
tak casto zapomina.
Ales Brezina
***