Navrat na hlavni stranu

K cemu inspirovali mandolinistu Americane? O stesti a zivote Radima Zenkla
Zivotem ho jako jeho stin provazeji superlativy vytecny, mimoradny, vynikajici, prijemny a inteligentni clovek, nadany muzikant, a profesionalove mu priznavaji talent hrat na nekolik hudebnich nastroju, pricemz mandolinu kladou na spici. Ve svych osmatriceti letech si musi velice dobre rozmyslet, jak nalozit se svym casem. Zajem o jeho umeni je takovy, ze napr. koncert pro Nocturna na Masaryktownu organizatori dojednavali s rocnim predstihem. A v rejstriku zajemcu nejsou jen posluchaci, ale take ti, co se chteji necemu novemu priucit, co chteji svoji dovednost rozsirit o novou techniku hrani v ruznych workshopech, v nichz hlavni roli hraje nas mandolinista. A v tomto smyslu je Radim Zenkl bez nadsazky mistrem nad mistry. Dokonce takovym, ze pred nim smekaji i americti vehlasni hraci bluegrasovych ci mandolinovych festivalu.
Jeho muzikalni vkus uz dnes je natolik vytribeny, ze temer kazdemu posluchaci je zrejme, ze s klasickou hudbou jako takovou Radim Zenkl, puvodem opavsky rodak, zrejme skoncil. Nebrani se ji, ale take ji nevyhledava. Ostatne, neni to poprve, kdy se profesionalni hudebnik doznava k jakesi presycenosti hrat predem "nadrilovanou" skladbu.
"V oblasti klasicke hudby jsem predevsim posluchac. Mel jsem nejake obdobi, kdy jsem se vazne hudbe venoval vice, ale neni to moje hlavni domena, a myslim, ze ani nebude. Svoje poslani citim nekde jinde. Nicmene vazne hudby si velice vazim. Je v ni spousta driny, hodne casu a prace. To vsechno vim. Ale ja citim, ze me to spise zene do vlastni tvorby. A to po korenech lidove hudby. V tom citim vetsi vzruseni," doznava umelec.
Vsechno to, co meli moznost navstevnici na zaverecnem koncertu tretiho rocniku Nocturen na Masaryktownu v nedeli 25. dubna slyset, byla improvizace. Mistrna improvizace. Radim totiz hral vsechno zpameti, bez notove predlohy: "Vetsina skladeb je puvodnich, slozil jsem je sam, jen nektere z nich maji improvizovanou stredni cast, pricemz hlavni tema je dane. Pak jsem hral jeste par lidovych skladeb - ceske a slovenske lidove, nejake irske, francouzske. Tradici lidove hudby nebo hudby neklasicke je hrat ji bez not, takze hudebnik ma vice prostoru na improvizaci. Ma to i dalsi vyhodu - dovoluje mu to se do prednesu hloubeji vcitit. Ve vazne hudbe je tomu jinak. Ne vsechny party skladby jsou totiz natolik zajimave a nosne, aby si je clovek jednoduse zapamatoval. Kdyz hraje napr. kvartet ci vetsi teleso, tak tam je dulezite mit noty, aby se hraci "sesli" na stejnem rytmu i potrebnem tonu. Ale pro soloveho hrace je hrat bez not urcita svoboda, takze kdyz tu moznost mam, tak ji volim radeji."
Umeni improvizovat bych zaradila do specificke kategorie talentu i kumstu. Setkala jsem se s mnoha i vynikajicimi umelci, ale ne kazdy z nich sve obecenstvo improvizacemi uspokojil. Nasemu mandolinistovi se to podarilo zcela. Jak sam doznal, jeho improvizace zalezi na tom, jaky druh hudby hraje. Je-li to lidova, tak se muze hrat volneji, ale mnohdy staci jenom jeji variace. Naopak u jazzu ci swingu se musi drzet tradice. Styl by mel byt zachovan. A v improvizaci se muze preludovat vlastne donekonecna - priznal take: "dokud clovek vydrzi a nepadne unavou. Jakmile se improvizovat nauci, tak muze hrat vecne," usmiva se pri odpovedi, protoze sam vi, jak narocnou kategorii umeni prave tato je.
Odbornici o nem rikaji, ze ma osobity hudebni styl, ze jsou v nem slyset motivy hudby vychodni, ze je v ni obsazen rock, pop, ze je tam proste vsechno "Je to pravda, a to jste neslyseli napr. jazz, fant, vaznou ci latinskoamerickou hudbu Je velice tezke popsat muj styl hudby, protoze to je vsechno dohromady - a neco mezitim - je to moderni klasicka hudba, new age hudba, jazz, bluegrass, folk, rock, ragtime - jednoduse muzete rici, ze moje hudba je eklekticka. Tezko se da rici, ze bych mel jediny styl, ktery by se promitl do veskere moji tvorby. Jednou je vice treba vychodni, jindy zase jizni, nekdy je improvizace ladena do vazne hudby apod. Mne se libi spousta veci. Velkym stylum se snazim vyhybat."
Hudbu zacal delat Radim velice brzy. Doma k tomu mel ty nejlepsi podminky - vyrustal totiz v muzikantske rodine. Tatinek ucil hudbu na Pedagogicke fakulte v Ostrave a maminka zase na Stredni skole v Opave. Uz ve svych sedmi hral na piano, " ale k tomu jsem nemel zadny vztah," doznava zpovidany. Ve dvanacti pribyla klasicka kytara, "tu jsem take moc necitil, ale ve stejnou dobu jsem zacal hrat na kytaru trampske pisne, mohl jsem se doprovazet, a to se mi uz libilo," vzpomina dale Radim. K mandoline, ktera u nas nebyla nikdy dost popularni, se dostal skrze americkou folk music, kterou tehdejsi mladez tak hltave vnimala i presto, ze se tak vetsinou delo ilegalne. "Hodne nas hralo na kytaru a my jsme potrebovali mandolinu, tak jsem presedlal, zatimco druhy kamarad si vzal banjo," rika s usmevem. A nelitoval, protoze pochopil, jak krasny hudebni nastroj si vybral. Hrat na nej se zacal ucit sam odposlechem magnetofonovych zaznamu bluegrassove muziky, ktere mu potaji posilal kamarad, jenz sam do Ameriky utekl. "Kdyz uz jsem mel svou prvni mandolinu, tak jsem zkousel, co vsechno se s ni da hrat. Objevil jsem, ze je velice pouzivana v kanadske hudbe, a pozdeji zase v bluegrassu. A kdyz mi bylo sedmnact, tak jsem uz citil takove spojeni s nastrojem a hudbou hranou na nej, ze jsem se rozhodl, ze to bude moje zivotni cesta."
Do zeme svych snu pricestoval Radim pred patnacti lety. Usadil se v Kalifornii, odkud podnika vsechny svoje hudebni vypravy do sveta. S rodnou vlasti ale porad udrzuje dobre kontakty a mnohdy se zucastnuje i ruznych prehlidek, na nichz hraje dohromady s vehlasnymi domacimi kapelami. Jeho navsteva je ohlasovana dlouho dopredu jako velka mimoradnost.
Ovsem kdyz emigroval, to jeste nevedel, ze bude nejaka sametova revoluce, a odchazel do zeme zaslibene s urcitymi predstavami o ni. Patril Radim Zenkl mezi ditka Stesteny anebo si musel svuj post vybojovat sam? "Myslim si, ze je v tom troska obojiho, pripravenemu stesti preje," rika opet s tim svym odzbrojujicim usmevem, az clovek musi mit pocit, ze vlastne vypracovat se na spici spic ve hrani na hudebni nastroj, v jehoz umeni se pasuji muzikanti cele Ameriky a sveta v narodni soutezi s mezinarodni ucasti, je opravdova brnkacka. V tom roce 1992 Radim obstal zase na vybornou a stal se tak sampionem ve hre na mandolinu v muzice, v jejimz rytmu houpaji maminky male Americanky v kolebce jiz po generace.
Nejaky cas trvalo vyrizovani papiru, pak jej pustily urady ven jen na tri tydny jako turistu a pak si vybojoval moznost tam zustat. A to je ten moment, kdy zacal s profesionalnim hranim. Zacinal v metru s klasickymi skladbami, nabizel se po restauracich a hospodach, daval soukrome lekce, hral v mandolinovem orchestru v Kalifornii a na zivych koncertech pri ruznych prilezitostech. A pak prisla CD. "To mi myslim hodne pomohlo," tvrdi mandolinista. "A myslim si, ze mi take pomohlo, ze jsem hral jako solista, coz neni obvykle. Ale ma to radu vyhod, hlavne se nemusite starat o celou kapelu, mit k ni zodpovednost vydelat nejake penize" Pripomenme si jen, ze k tem nejznamejsim patri prvni album Mandolin Parade (ktere je soucasne prvni mandolinove album, ktere bylo v CR vubec kdy vydano), dale Galactic Mandolin se trinacti originalnimi solovymi skladbami, Czech It Out obsahuje originalni ceske a slovenske tradicni melodie na solovou mandolinu, mandocello a mandolin banjo. Nasledovalo CD String&Wings a nejnovejsi Restless Joy.
Na prvni pohled by se mohlo zdat, ze vychodni styl hudby bude Radimovi na obtiz. Proto se soustredil na bluegrass, jazz, swing, country "A bylo to vlastne americke obecenstvo, ktere si pralo, abych zahral neco z domoviny. A ja jsem si uvedomil, ze vlastne nic neumim. Ze ty skladby a pisnicky, ktere znam, znam ze skoly nebo z radia, ale ze jsem je opravdu nikdy nehral. Tak me sami Americane inspirovali k tomu, abych se na ne zameril, a nadchnul jsem se natolik, ze se uz nechci nikam jinam vracet."
A dostali jsme se ke dvojici, ktera ovsem jen zdanlive jako by spolu ani neladila: hudba a byznys. "V podstate mi to nevadi, pochopil jsem, ze je to nutnost. Kdybych v tom smeru nejak nepostupoval, tak bych nemohl ani tolik hrat. Clovek se to snazi balancovat: kolik hudby - kolik byznysu, jsou to dve nezavisle veliciny - nakonec ale spolu hodne souviseji. A tak jsem chvilku booking agent, ktery se musi postarat o to, aby jej lidi slyseli na koncertech. Mam nejakou vizi, ze to vsechno budu moci casem predat nejakemu agentovi, ktery to bude pro me delat, i kdyz dnes vim, ze ne vzdycky to agent zaridi lepe nez ja sam. Silne agentury neberou kazdeho, jen ty, ktere uz je v podstate ani nepotrebuji, protoze je o ne trvaly zajem. Ale v podstate mi to nevadi, jsem s tim vyrovnan a vim, ze to tak musi byt. A byznys je take kreativni proces - porad vas nuti hledat neco noveho. Funguje to. A jsem presvedceny, ze take proto, a tomu verim, ze to, co se snazim prodavat neni podfuk, ale neco, co ma hodnotu, cenu prinejmensim onech 25 let, ktere jsem do toho uz dal."
V soucasne dobe - musim to tak vyjadrit, protoze Radim si pribira kazdou chvilku neco noveho - je jeho hlavnim hudebnim nastrojem mandolina, potom ruzne variace mandolinove rady, jako je mandocello, oktavova mandolina ci predchudkyne bazouki, a kytara. "Ale pred ctyrmi lety jsem objevil dechove nastroje, specialne fletny a pistaly, a to me hodne okouzlilo, je to neco jineho nez mandolina, takze me to i doplnuje, pomaha s hranim a rozsiruje obzory. Snazim se hrat na ruzne druhy etnickych lidovych fleten ruznych zemi." A dovolila bych si jeho skromnou odpoved doplnit o to, co jsem slysela nejen ja: sve posluchace na Masarytownu potesil ci pobavil hrou na dvoustrunne ukulele (normalne je ctyrstrunne), predvedl hru na kravsky roh (nastroj z dob Vikingu), ukazal, jak se hraje na ruzne druhy indianskych fleten, pak na fletnu zvanou dvojacka, na fletnu koncovku (ktera nema dirky), a na irske pistaly. A vevodil - nejen svym exotickym nazvem - australsky didjeridoo, jeden to z nejstarsich nastroju vubec.
Muz, jenz dosahl jiz vseho: slavy, penez, zajmu, mistrovstvi ve svem oboru, jeho kalendar je naplneny od prvniho ledna po jedenatricaty prosinec ovlada jazyk zeme, kde nasel svou budoucnost, presahl hranici kumstu hrani na hudebni nastroj co dale, co vice si prat? "Davno uz nemam ty silene sny byt nejlepsi, nejrychlejsi apod., vsechno pokrocilo, mnoho snu se mi splnilo. Nemam zadne silene karierove predsevzeti. Chci pestovat dobrou hudbu a mit z toho radost. A chtel bych si najit cas na hledani novych veci. Chtel bych zustat muzikantem, zit klidny a vyrovnany zivot, casem mit rodinu?
Ano, rodina, to je stale jeste ten nesplneny (ale ne nesplnitelny) sen. Ale timto smerem nas profesional prilis nespecha. Vsechno ma svuj pravy cas. A jak se sam doznal: " volil bych Cesku"
A ptate se se mnou: Pane Zenkle, jste stastny clovek? "Jsem" a vice nez slyset slova byl videt usmev prijemneho cloveka, ktery dobre vi, o cem hovori.
Vera Kohoutova

Navrat na hlavni stranu