Ministr Dostal a honorarni konzul Rosicky
Myty a ministr
Na zacatku byl myt o stvoreni sveta. Pak tech mytu o stvoreni
sveta bylo nekolik. Pak kdosi prisel s myslenkou vytvorit predstaveni
o Mytech, ktere nas spojuji a pokusit se dat dohromady
predstaveni ceskych, torontskych (scarboroughskych) a indianskych
hercu ze skupiny De-ba-jeh-mu-jig. Na toto predstaveni mel prijet
ministr kultury Pavel Dostal.
Jelikoz se predstaveni konalo trikrat ve Scarborough a jednou
v Torontu, naplanoval jsem si to tak, abych do sousedni republiky,
jak oznacuji i po amalgamaci torontske predmesti, musel co nejmene.
Jenze vsechno je jinak. Na predstaveni v Torontu nebyly listky,
takze misto planovaneho utery jsme museli jiz v nedeli vyrazit
do Scarborough.
A bylo to dobre, neb jsem si uvedomil, ze neco nade mnou dokaze
veci organizovat lepe nez ja. Po dlouhe dobe jsem totiz nekam
prisel vcas, zazil jsem neco z atmosfery, ktera je pri premiere
(i kdyz to byla jen kanadska premiera), neco z toho, kdy herci
nevedi, jak publikum bude reagovat, protoze Myty nas mohou
spojovat, ale lidi na ne mohou reagovat ruzne. Navic po prvnim
predstaveni jsou vsichni plni dojmu, o ktere se chteji podelit.
Po dalsim predstaveni jsou vsichni jiz podeleni a nazory zformovane,
uzavrene a ulozene k vecnemu spanku.
Jenze otazka po vzniku sveta a po konci sveta nepadla behem techto
dvou dnu plnych prekvapeni naposledy. Vlastne se ji dotkl i ministr
Pavel Dostal o den pozdeji, kdyz citoval Capkovu hru RUR. To bylo
skoro o ctyriadvacet hodin pozdeji.
Mezitim jsem chtel v pondeli zpracovat rozhovor s Jirinou Mencakovou
o predstaveni, o tom, jak se jim spolupracovalo, jak dlouho nacvicovali.
Jenze - kdyz jsem rano usedl k pocitaci, dovedel jsem se, ze schuzka
s ministrem Dostalem neni v osm vecer, ale jiz v pet odpoledne.
Navic prselo. Opet bylo vsechno jinak. Vypnul jsem pocitac a vypravil
se na Masaryktown. Tentokrat nikoliv na kole, takze mne nikdo
z kola nemohl sundat ani pri odbocovani doleva ani doprava. Vydali
jsme se autem, jenz pilotovala ma zena, ktera spolu s Vladenou
Krykorkovou tuto cestu pojala jako zahrivaci okruh pro vecerni
diskusi. Dospel jsem tedy k zaveru, ze zahrivaci okruh se muze
konat i na rovne silnici.
Pri prijezdu do nejvetsiho ceskeho mesta Masaryktownu sousedni
republiky Scarborough, clena Torontske unie (dale jiz TU, neplest
si s EU) nas cekal nejprve dest, ktery nas, po zahrivacim kole,
nalezite zmrazil.
Chtel bych na tomto miste podekovat Masarykovu ustavu a velvyslanectvi
za mile privitani. Dokonce jsem nahledl do kancelare, kde jsem
pred lety zacinal. Jen jaksi slibene interview se z casovych duvodu
nekonalo. Opet mohu konstatovat, ze to bylo dobre. Ptal bych se
ministra na blbosti a on by po dvacate odpovidal na stejne otazky.
Rychla navsteva knihovny na Masaryktownu byla pro nej dulezitejsi
a navic zajimavejsi. Navic dest se zmenil ve vichrici, takze mel
jiste pocit, ze kanadsti krajani jdou ve slepejich Jacka Londona.
Musim se priznat, ze i ja jsem byl v knihovne na Masaryktownu
poprve. Zpet do restaurace Praha, vzdalene padesat metru, jsme
prirodni zivel prekonali automobilem. Ministr tak mohl videt,
ze krajani nejsou holi zadci.
Po prichodu do restaurace se brzy rozjela i beseda, jen jaksi
o te kulture se hovorilo pomalu. Pritom bylo o cem hovorit. Nakonec
prece jen i na tu kulturu doslo. Pavel Kral vysvetlil, proc si
mysli, ze Nove divadlo zadne granty nepotrebuje. Ministr Dostal
mu vsak oponoval, ze jsou kulturni odvetvi, ktera naopak podporu
potrebuji. Josef Cermak venoval ministru Dostalovi svoji knizku
It All Started With Prince Rupert. Helena Fineova vypravela
o svych projektech, kdy kanadskym detem ukazuje, nejen to, co
vzniklo v Terezinu, ale i o holokastu. Vladena Krykorkova predstavila
svoji knizku Silver Moon. Ministr se mohl seznamit i s
pracemi me zeny Marie Gabankove. Umelci se dovedeli, ze mohou
zadat o ceske granty pro sve umelecke projekty. Bohuzel
se nejak zapomnelo na duchovno a pritom cirkve jsou dulezitou
soucasti krajanskeho kulturniho zivota. Vzdyt to byla jedinecna
prilezitost dovedet se neco o vztahu cirkve a statu. Tentokrat
vsak torontske duchovenstvo chybelo. Nemyslim si, ze by to farare
a pastory nezajimalo, zkratka nejak o tomto setkani, podobne jako
ucitelky z doplnovaci skoly, nevedeli.
Na stesti existencialni otazky, otazky na kterych skutecne zalezi,
behem vecera zcela nevymizely. Neobjevily se behem oficialniho
vecera, ale jaksi v prodlouzeni. V okamziku, kdy uz jsem sbalil
fidlatka, jsem slysel vetu, ktera mne prinutila dat si dalsi pivo
a poslouchat: "Deti dnes vedi, co se stalo v New Yorku, ale
necetli Babicku."
Hlavnimi diskutujicimi byli honorarni konzul pan Lanny Rosicky
a ministr kultury. Bylo dobre, ze oba byli presvedceni o spravnosti
sveho nazoru. Nebyla to tedy diskuse, kdy jeden interpretuje nazory
nekoho jineho, ale svoje vlastni.
"Ono to dnes musi slapat. Mlada generace nemusi na nic cekat.
Vsechno je tu hned a to se obrati nakonec proti tvurci, proti
cloveku. Pocitac napise dokonaly dialog, formalne to bude perfektni,
ale nebude to mit dusi. Na Morave rikame srdicko. Nikomu
to vsak v budoucnosti nebude vadit, ze ten dialog, ze ten obraz
nema dusi, srdicko. Ona to ta nova generace ani nebude
vedet, ze to tam ma byt," tvrdil ministr. Proti teto vypovedi
namitl pan Rosicky, jestli my mame pravo urcovat pristi generaci
to, co je pro ni dobre. "Nemam pravo, ale je mi to lito,
ze to tam vede, ze o to ta pristi generace prijde. Je mi lito,
ze jim nahradite dobrou sekanou Macdonaldem. Jel jsem nekde po
silnici a nejaky sprejer napsal Svet se posral. A ja jsem
si rekl, tys napsal obrovskou pravdu. Je to v tom. Srdce neni
jen pumpa. Srdicko neni jen pumpa. Srdce je neco jineho."
Argument honorarniho konzula znel, ze i v programovani muze byt
srdce a ze nejlepsi programatori jsou prave umelci. Pres pocitac
lze napsat basne. Pocitac je pouze nastrojem. Je poezie, ktera
je napsana pocitacem a nepozna se, ze je to takto udelano. Pocitac
pouze stanovuje urcite mantinely. "Obsah nemuzete naprogramovat.
Ja jako kritik nemusim poznat, ze se jedna o takto napsanou basen,
ale to mne dava za pravdu. Vy totiz v milovani nahradite orgasmus
necim, co vypada jako orgasmus. Odchazi z toho clovek, mizi clovecina.
Pak prichazeji roboti Karla Capka. Je to skutecne vyhra, kdyz
lidi prestanou cist? Dnes cte o ctyricet procent deti mene nez
pred patnacti lety, protoze si hraji s pocitaci."
Najednou jsem citil, ze zde mela cela diskuse zacit a nikoliv
koncit. Venku prestalo prset, ministr i honorarni konzul zmizeli
ve tme.
Jedna se o zalezitost srdicka, jak rika pan ministr. Vladena
Krykorkova miluje opery, Heleny Fineove se dotkl holokast. Herci
Noveho divadla venuji nekolik tydnu zkouseni, aby ctyrikrat zahrali
pred publikem. Josef Cermak zna dokonale nasi komunitu. Marketa
Slepcikova se pustila s nadsenim do televizniho vysilani. Mame
tu take ceskou skolu. Deti, ktere chteji cist cesky. Je zde rada
veci, ktere se delaji prave s nadsenim, s tim srdickem.
Jsme take delsi dobu pod tlakem pocitacu. Mozna, ze to zvladame,
mozna ze ne.
Mozna, kdybychom zacali hovorit o Plzenskem festivalu Finale,
ze bychom dospeli k zaveru, ze je mene dulezity nez Karlovarsky
festival, ale ze ma prave to srdce. V Plzni si muzete sednout
v kine na schody a udelat rozhovor s Jurajem Jakubiskem, setkate
se A. J. Liehmem, muzete hovorit o filmech s kameramanem Stanislavem
Milotou. V Plzni vyhral film, ktery nikdo necekal. Mozna, ze plzensky
festival ma vic srdce nez karlovarsky. Mozna, ze je to
prave proto, ze nema ty penize, o kterych jsem s ministrem na
zacatku hovoril a kdy mne vysvetlil, proc na tento festival penize
nejsou.
Kdybychom zacali u toho srdce, tak bychom se mozna dohodli
na tom, proc lide odchazeji z Cech do sveta. Ze k tomu nemusi
mit zadne duvody. Pouze nepokojne srdce. Zaroven, ze by meli mit
vzdy moznost se tam vratit a proto by nemeli nikdy ztracet obcanstvi.
Jenze tam jsme nezacali, tam jsme bohuzel skoncili. Mozna priste,
az bude neco, co nas bude opet spojovat. Tentokrat to byly Myty,
ktere nas spojovaly. Predstaveni, ktere stalo hodne usili,
hodne namahy. Predstaveni, kdy se jednotlive skupiny snazily na
sebe navazat. Predstaveni, ktere skoncilo jaksi nekde u zacatku.
Tak jako v RUR se zednik Alquist vraci k pocatku i ja se
vratim zpet k divadelnimu predstaveni, ktere bylo na zacatku.
V nedeli vecer jsem si o nem popovidal s Jirinou Mencakovou. Ta
se totiz tohoto projektu zucastnila podruhe.
ABE: Jak vzniklo toto predstaveni?
KM: Na myslenku prisel zrejme pan Schmid. Premysleli jsme o tom,
co bychom jeste mohli mit spolecneho a zjistili jsme, ze jsou
to prave myty. Pak se jeste objevila indianska skupina a to nas
utvrdilo v tom, ze je to dobry napad.
ABE: Jak se cely projekt vyvijel?
KM: Nejprve jsme dostali papiry s otazkami na tema myty. Tech
otazek bylo dvacet. Myslim si, ze pan Schmid mel jiz v hlave hrubou
koncepci. Nejvic vsak vytvorili samotni herci, kteri se produkce
zucastnili a kteri prichazeli stale s necim novym.
ABE: Jak jste navzajem mezi sebou komunikovali?
JM: S indianskou skupinou se spojila hlavne skupina zde ve Scarborough.
My jsme se spojili s Michalem Schonbergem e-mailem a telefonem.
Nejprve se udelala ta kanadska cast a ta se doplnila tou ceskou.
ABE: Predstaveni se sklada z ruznych casti, ktere delaji jednotlive
skupiny, ale mezi tim je take neco spolecneho. Jakasi malta, ktera
spojovala tyto cihly. Jak dlouho jste nacvicovali spolecne useky?
JM: Sest dni se zkouselo od deseti rano do sesti do vecera.
ABE: Kolik jste meli predstaveni v Praze?
JM: V Praze jsme meli tri predstaveni, pak jsme meli ctrnactidenni
prestavku a take se ceska cast prelozila do anglictiny. Navic
se cele predstaveni stale vyviji. Nechceme, aby doslo k nejakemu
zmechanizovani. Mohlo by dojit i k urcitym negativnim vecem. Protoze
clovek ma pocit, ze jiz to zna. Je zapotrebi, aby se lidi zacali
opet poslouchat. Do predstaveni nedavame nove veci, ale pouze
dotahujeme drobnosti.
ABE: Co bylo spolecnym tematem?
JM: Nejsilnejsi jsou pisnicky, tam citim tu pospolitost a silu.
Vlastne vsechno bylo jinak. Misto v utery jsem sel na predstaveni
v nedeli. Pesimisticky ministr dava cloveku optimismus a misto
mne mu klade otazky honorarni konzul a misto, abych zacinal clanek
rozhovorem, tak jim koncim.
I takove veci se nejen ve sportu, ale i v kulture jeste stavaji.
Ales Brezina
Jirina Mencakova
