Navrat na hlavni stranu

Jara Cimrman zapomenut nebude!
Na pocatku kvetna meli i divaci ve Vancouveru prilezitost setkat se v divadle s jednim ze dvou hlavnich pokracovatelu v dile Jary Cimrmana, panem Ladislavem Smoljakem. S Divadlem Za rohem vystoupil v hlavni roli ve hre Zaskok, podobne jak tomu bylo v roce 1997 v Toronte. Stalo se tak nemalou zasluhou pana Pavla Krale z Noveho divadla v Toronte, ktery ochotne pomohl uskutecnit vystoupeni L. Smoljaka u Pacifiku, po predstavenich jine hry s jeho ucasti, Svestky, v Novem divadle v Toronte. Teto vzacne prilezitosti jsme vyuzili ke kratkemu pohovoru.
VC: Vazeny pane Smoljaku, dovolte mi, abych vas a vasi pani uvital co nejsrdecneji u nas ve Vancouveru. Zatimco v Toronte uz jste, dalo by se rici, jako doma, zde na zapadnim pobrezi Kanady jste prvne. Nebo je to take dalsi navsteva?
LS: V Kanade jsem byl poprve pred sedmi lety, a sice v Toronte. Nasi pratele, kteri nas tam pozvali, nas ovsem provezli take po okoli, podival jsem se i do Montrealu a na Niagarske vodopady. Tohle je ma druha navsteva Kanady. Cili tady, na vychode tedy pardon na zapade, ja vidim na mape, ze jsme na vychod od Ruska, coz je pro nas v Evrope jeste vetsi vychod, to me spletlo tedy tady na zapade jsem poprve a musim rict, ze Vancouver se mi strasne libi. Byl jsem varovan, ze to je krasne mesto, ale skutecnost prekonala moje ocekavani.
VC: Ac obe vase navstevy v Kanade, Torontu a Vancouveru, jsou kratke, mohl byste i presto charakterizovat pripadny rozdil mezi obema mesty z vaseho hlediska navstevnika?
LS: Tak to ma take osobni rovinu, protoze ja se v Toronte znam dobre s Pavlem Kralem. My jsme se setkali uz v Praze a sice v davnych dobach, kdy on delal v Divadle ABC a my jsme tam se Zdenkem Sverakem a s Pavlinou Filipovskou delali takovy porad pro deti - jmenoval se Hrachova polevka z pytliku. A on to s nami za Divadlo ABC sjednal. Pak se po mnoha letech ozval z Kanady - ze v Toronte dela Nove divadlo, tedy podobne ochotnicke divadlo jako je vase Divadlo Za rohem. A prisli na zajimavy napad: nastudovat hru z repertoaru nejakeho prazskeho divadla, a toho hlavniho protagonistu si pozvat k hostovani. Nastudovali to presne z video zaznamu, tak jak se to hralo v Praze, okopirovali scenu i aranzma, takze ten herec tam pak zapadl jak chybejici kostka do stavebnice. A timhle zpusobem jsem se dostal do Toronta i ja. S Pavlem Kralem jsme se velmi spratelili, takze ted jsme prijeli do Toronta tak trochu jako domu. Vancouver byl pro nas velkou neznamou, nikoho jsme tu neznali. Prvni kontakty sly jenom pres e-mail - s Norou Linhartovou a se Svetlanou Bardosovou. Myslim ale, ze se tento pocit velmi rychle smazal. To prijeti tady bylo tak kamaradske a pece o nas tak velika, az nas to zaskocilo. Skoro jsme se museli branit, vypadalo to zpocatku, ze nas budou vodit pres ulici za ruku, aby nas nic neprejelo. Ale brzy jsme si vsechno vyjasnili, takze pece je sice uzasna, ale taktni. Mame pestrou nabidku moznosti i naprostou svobodu rozhodovani. Dneska jsme napriklad prozili nadherny den: vyjeli jsme si na plachetnici. To byl velky zazitek. Vubec mame stesti - v Praze nas varovali, ze ve Vancouveru porad prsi, a nam uz treti den sviti slunce.
VC: Obe ochotnicka divadla, Nove divadlo v Toronte a Divadlo Za rohem zde ve Vancouveru existuji jiz, rekl bych, obdivuhodny pocet let. Ted uz jste hral s obema soubory shledal jste nejaky rozdil v pojeti? A jake z toho mate jako hostujici umelec pocity?
LS: Divadlo v Toronte uz melo se mnou zkusenost z me prvni navstevy, krome toho Pavel Kral zna me divadelni nazory, navic je i sdili, takze on uz ten svuj soubor vycepoval pro optimalni interpretaci her Divadla Jary Cimrmana. Vancouver byl po tehle strance velky otaznik - jak ten soubor Divadla Za rohem hraje, jak se tu budou tvarit na me pojeti, to jsem nevedel. A na prvni zkousce me az zaskocilo, jak jste nas Zaskok nacvicili. Pripadalo mi, ze jsem na zkousce v Praze na sve materske scene.
VC: Dekuji, to se samozrejme clenu naseho divadla velmi dobre posloucha. Ale ted mi dovolte otazky konkretnejsi: co dnes dela pani Philippova, reziserka programu Vinarna U pavouka, vasniva propagatorka cimrnanovstvi? A jste, vy a pan Sverak, ve styku s dalsim z objevitelu a badatelu o J. Cimrmanovi, Jirim Sebankem? A kdo obstarava ty fantasticke dobove fotografie, ktere jsou nezbytnou soucasti cimrmanologie? Nebude to asi jeden clovek, rekl bych.
LS: Tak to je takova, rekl bych, trosku delsi historie. Zalozit divadlo, to byl napad Jiriho Sebanka - ze by se mohl ten druh humoru, ktery se Zdenkem Sverakem provozovali ve Vinarne U pavouka, uplatnit i na jevisti. Tenhle rozhlasovy porad rezirovala Helena Philippova. To byla zajimava osobnost. Sam bych ji nazval "notorickou zakladatelkou malych divadel". Ona stala u zrodu Divadla Na zabradli a pozdeji i Semaforu. A jejim tretim ditetem bylo nase divadlo. Zajimave ale je, ze ze vsech tech divadel nedlouho po jejich zalozeni odesla. To se stalo i u nas. A s ni odesel i Jiri Sebanek. Helena Philippova uz nezije. Ja na ni vzpominam prevazne v dobrem, protoze bez ni by asi nase divadlo nevzniklo. Ona mu venovala strasne moc energie a dokonce sama ze svoji kabelky platila najem salu na zkousky i jine veci. Ona take tomu zacinajicimu divadlu nejvic verila. My jsme si mysleli, ze se jen tak bavime, ale ona rikala: "Vy budete jednou slavni, vy se tim budete zivit " A my jsme tomu neverili. Ale ve vztahu ke mne se brzy objevila averze. Protoze ja jsem chtel take rezirovat, kdezto ona si predstavovala, ze bude v nasem divadle jako reziserka sama. Takze tam jsme se srazili. Kdyz pak zjistila, ze nas nadrizeny organ, coz bylo Statni divadelni studio, ji to monopolni postaveni nechce zajistit, tak se rozhodla, ze z divadla odejde. A Jiri Sebanek se rozhodl, ze odejde s ni. Takze vlastne od roku 1969, tedy v druhem roce existence divadla, jsme dalsi cestu Jary Cimrmana do map ceske divadelni kultury zanesli my dva: Zdenek Sverak a ja. Jeste ty fotografie Jednou jsem v antikvariatu objevil casopis Cesky svet. Byl z prelomu stoleti devatenacteho a dvacateho a ostre se lisil od dosavadnich ceskych casopisu. Ty mely spis takovy akademicky charakter: vetsinou rytiny, a kdyz uz fotografie, tak staticke portrety ci krajinky. Kdezto ten Cesky svet vyuzival modernejsi technologie, to uz byly vyslovene reportazni fotky. Treba ziva ulice plna chodcu, povozu, sem tam i nejake to auto. Nebo vzpominam si na zvlastni zaber, pod nimz byl text: Hajny z Oslova stavi plot. Tedy fotodokumenty, jak lidi tehdy skutecne zili, jak pracuje remeslnik, jak herec na divadle. Tyhle casopisy jsem tedy jednoho dne prinesl do divadla, a vsem se tak zalibily, ze jsme naseho Cimrmana, ktery zatim nemel dobove zakotveni, umistili do prelomu stoleti, do stareho Rakouska-Uherska.
VC: Napadlo vas pri inscenacich Aktu a Vysetrovani ztraty tridni knihy v roce 1967 v Malostranske bedede, ze divadlo bude i v roce 2004 nejen existovat, ale ze bude jednim z nejpopularnejsich divadel v Cechach? Vzdyt uz je tomu 37 let
LS: Tak to je otazka, ktera ano, miri primo do cerneho! Protoze my jsme vubec necekali, ze to divadlo bude mit dlouhou historii. Bozenka Sverakova po nasem prvnim predstaveni, po premiere hry Akt, kdy Zdenek se nejak zminil, ze bychom v pristim kuse mohli udelat to ci ono, tak rekla: "Vy to chcete hrat jeste jednou?" Z toho vidite, ze velka perspektiva se tomu moc v nasich rodinnych kruzich i od nas samotnych nedavala. My jsme si rikali udelame par predstaveni, bude nas to bavit. To, co ale nasledovalo, to je pro nas opravdu zazrak. Povazujeme to za stesti. Jestlize se nas ovsem nekdo zepta, jak si ten zazrak vysvetlujeme, napadne nas jedna, dve myslenky. Ale to hlavni nevime. Rikame si, ze snad nejakym stastnym rizenim osudu se nam podarilo uhodit na strunu, ktera rezonuje s necim podstatnym, co citi obyvatel ceske kotliny. A to bez ohledu na vek. My si to nedovedeme zcela vysvetlit a jak rikam, povazujeme to za bozi dar.
VC: Co vas vedlo k tomu tvorit dalsi hry, po Aktu a Vysetrovani ztraty tridni knihy, ktere jste napsali samostatne, ke spolupraci se Zdenkem Sverakem? Takova spoluprace musi byt bajecna vec, jak o tom svedci i jine dvojice: V & W, S & S, Lasica -Satinsky jen docela namatkou
LS: Prvni hry jsme napsali samostatne z prosteho duvodu: na prvni zakladajici schuzi jsme si slibili, ze tri z nas - Jiri Sebanek, Zdenek Sverak a ja - napiseme kazdy jednu aktovku. A dve prvni aktovky budou celovecernim predstavenim. Ja se posychroval dohodou, ze budu az treti. Zdenek Sverak byl se svym Aktem hotov nejdriv. Nicmene stalo se, ze Jiri Sebanek, ktery mel napsat aktovku druhou, ji ne a ne dokoncit, zatimco my uz meli Sverakuv Akt davno nazkouseny, a uz se blizila doba, kdy se mel na nas prijit podivat reditel Statniho divadelniho studia Hercik, aby nas eventualne prijal do svazku malych divadel v tomto studiu pusobicich. V te tisni jsme se rozhodli, ze misto druhe aktovky vyplnime program povidanim o Jarovi Cimrmanovi. A tak se nas nekolik clenu nove se rodici divadelni sceny zavazalo, ze kazdy napise na tema "Cimrman" prednasku. Tim jsme vlastne ustavili ten nas divadelni typ: Nejdriv seminar o zivote a dile J. C. a pak jednoaktova hra z Mistrovi pozustalosti. Ja byl pozdeji se svou aktovkou hotov driv nez Jiri Sebanek, a moje Vysetrovani ztraty tridni knihy melo stejnou strukturu. Stejne tak vypadalo i treti nase predstaveni Sebankova Domaci zabijacka. V te dobe ale uz zacaly jakesi rozpory mezi Jirim Sebankem a mnou a Zdenek prisel s napadem na Hospodu Na Mytince. Rozhodli jsme se, ze ji napiseme spolu. A na rozdil od tech vsech nasich predchozich her, z nichz ani jedna nebyla zasazena do Cimrmanovy doby, ze tahle bude skutecne napsana stylem, jakym by ji napsal Jara Cimrman. A tim jsme nacali serii her v duchu stareho ochotnickeho divadla. Akt byla soucasna hra, v niz vystupoval dokonce i prislusnik Verejne bezpecnosti. V Sebankove Domaci zabijacce byl domovni duvernik nebo Hitleruv tajemnik Borman. Moje Vysetrovani ztraty tridni knihy byla hra vlastne nadcasova - ucitel, reditel, inspektor, zemsky skolni rada to je takova nadcasova hierarchie, ale pribeh ze stare doby to vyslovene neni. Museli jsme obvykle rikat, ze je to na motivy Cimrmanovy puvodni hry a podobne. Kdezto od Hospody Na Mytince se uz vsechny nase kusy tvari jako by byly primo z Cimrmanova pera.
VC: Shledali jste, s ohledem na cinnost Divadla JC, nejakou podstatnejsi zmenu v dusledku zmeny pomeru v roce 1989?
LS: My jsme skutecne meli obavu, zda v tom novem svete, ktery se pred nami v listopadu 1989 otevrel, svoboda, demokracie, jestli nedoje k odlivu divaku z naseho divadla. Za komunistu nam divaci rikavali: "Vy jste svetylko, ostruvek svobody," a podobne A najednou ta svoboda skutecne prisla, a hrozilo, ze uz nase divadlo nebude mit onu rezonanci, kterou melo pred listopadem. Ale kupodivu se to nestalo. Divaci nam zustali verni, ba co vic, najednou se v hledisti cim dal casteji objevovaly mlade tvare. Neboli nas predpoklad, ze s nami budou starnout nasi puvodni divaci a ze s nimi to divadlo jednou spolecne pohrbime, se zatim nevyplnil. Zase musime rict, ze je to zazrak, ktery si nedovedeme vysvetlit.
VC: Mam za to, ze ceske i slovenske publikum specifiku vaseho divadla pochopilo a ocenilo, snad diky onomu smyslu pro humor, kteremu se tesi. Shledal jste nejaky rozdil mezi reakcemi publika doma a tady, mezi krajany, exulanty, emigranty, uprchliky ci jak jsme klasifikovani?
LS: To je myslim dobra otazka. Kdyz jsme prvne vyjeli hrat pro ceskou mensinu do Vidne, tak jsme byli velmi zvedavi, jak nas toto publikum prijme. Byli jsme opet prekvapeni, jak zive vidensti Cesi reagovali. Vysvetlujeme si to tim, ze to nebyla vyslovene stara generace, generace, ktera z ceske kultury pamatuje tak Bedricha Smetanu, Narodni divadlo a takove ty klasicke veci, ze to byli moderni lide, kteri opustili Ceskoslovensko pozdeji, a ten nas humor jim byl blizky. Takze my jsme do Vidne zacali jezdit pravidelne a vubec nas neprekvapovalo, ze reakce videnske ceske mensiny je casto i silnejsi nez u prazskeho publika. A stejnou zkusenost jsme ziskali tady v Kanade. Ted spolu mluvime jeste pred vlastnim predstavenim ve Vancouveru, cili nemohu rict, jak tomu bude tady. Ale v Torontu pred sedmi lety i ted jsem vnimal reakci naprosto inteligentniho publika, ktere rozumi jemnostem, chape souvislosti a rado se smeje. Verim, ze ve Vancouveru to nebude jine.
VC: Jsem si tim jist, nebot obe predstaveni jsou zcela vyprodana. Dovolte mi ted malou odbocku: 1. kvetna CR oficialne vstoupila do EU. Je to udalost znacne dulezitosti. Jsou ale i lide zkuseni a fundovani (dovolim si jmenovat napr. Benjamina Kurase), kteri vstup do EU nevidi pro CR jenom pozitivne. Jaky je Vas nazor na tuto vyznamnou zmenu?
LS: Tak jmeno Benjamin Kuras mi neni nezname. Ctu pravidelne Lidovky a on tam dost casto pise. Myslim si, ze je to clovek inteligentni a ze umi psat. Ale presto, ze si ho vazim, jako novinare, tak v nazorech se s nim casto rozchazim. Ja si myslim, ze nas vstup do EU je historicka udalost, ktera v ceske kotline nema od Praotce Cecha obdoby. My jsme vzdycky v Evrope platili za otloukanka, pres nas se hnala historie ze severu na jih a z vychodu na zapad, coz jsme casto odnesli velice katastroficky, takze je zazrak, ze jsme tu historii vubec prezili. A poprve v historii se tu meni politicke podnebi, kdy uz nemusime mit o osud naroda strach. Premysleni o tom, kolik dostane ten ci onen dotaci, jestli se evropskym prezidentem snizi vaznost naseho prezidenta a jestli evropska byrokracie bude lepsi ci horsi nez nase narodne ceska, to me nechava chladnym. Cili ja to povazuji, a nejsem sam, i mnoho vyznamnych lidi, kterych si vazim, povazuji tento historicky okamzik za zazrak. Pan Benjamin Kuras je sice inteligentni novinar, ale myslim si, ze historicky rozmer teto udalosti nedovede ocenit.
VC: Jen maly dodatek nedalo by se to vse udelat bez obrovske a drahe byrokracie, ktera je se vstupem do EU a jeji existenci, spojena?
LS: Vite, ja si netroufam posoudit miru te byrokracie, nejsem ani politik ani statnik, ani ekonom ani odbornik na administrativu. Ale ja vsechny tyhle veci, ze tam bude byrokracie, ze to bude neco stat, ze neco pujde sloziteji, to vsechno povazuji za vedlejsi. To se neda s obrovskym historickym vyznamem te udalosti merit.
VC: Pane Smoljaku, jsem si jist, ze Jara Cimrman by s nadsenim konstatoval, ze jeho genialita byla nejen pochopena, ale i nadale je ocenovana a pripominana tak skvelymi badateli o jeho dile jakymi jste vy a pan Sverak a clenove Zizkovskeho divadla, jez nese Mistrovo jmeno. Preji vam a vasi pani Alici jmenem clenu Divadla Za rohem a divadelni verejnosti ve Vancouveru prijemny zbytek pobytu v Kanade a stastny navrat do krasneho mesta ze je rec o Praze, nemusim dodavat.
Ja bych chtel zaverem podekovat za ten velky zazitek sveho setkani s vasim krasnym mestem. Vancouver byl pro me cestovatelskou premierou. A ta se vydarila. V Divadle Za rohem jsme nasli pratele, kteri nas pobyt tady promenili v pohodu, na kterou budeme dlouho vzpominat. A my se jenom tesime, ze prijedete do Prahy a my vam budeme sto aspon trochu oplatit, co jste tady udelali pro nas.
Doufam, ze prijedeme a dekuji vam za rozhovor.
S Ladislavem Smoljakem rozmlouval 6. kvetna 2004 Vladimir Cicha
Poznamka: Obe predstaveni, ktera nasledovala, byla zcela vyprodana a prijata se stejnym nadsenim jako je tomu v Zizkovskem divadle J. Cimrmana v Praze.

Navrat na hlavni stranu