Navrat na hlavni stranu
Velikonoce v Jeruzaleme, u Plastiku a
v Gibsonove filmu
Film The Passion of the Christ trha rekordy pokladen, diskutuje
se o nem nejen na strankach denniho tisku, ale i na strankach
internetu. Ba co vice, mluvi o nem i normalni lide v kavarnach.
Hovori o nem i lide, kteri bezne do kina nechodi. Neni to zkratka
bezny film. Kdyz jsem se chtel pokusit ziskat pravo na publikovani
obrazku z filmu, nedostal jsem se ani po nekolika hodinach k nekomu,
kdo by mi povoleni dal, coz pri Drabinskeho Evangeliu podle
Jana nebylo problemem. I kdyz jsem ve skrytu duse doufal,
ze zvitezi misionarsky altruismus a ze copyright na film ci fotky
z nej bude chybet. Misto toho jsem se dovedel, ze jiz jsou ohledne
copyrightu urcite soudni spory.
Ale takove veci se stavaji. Pamatuji se, ze jsem v osmdesatych
letech dohodl s panem Zasterou vysilani Pasiji od Plastiku
Hlasem Ameriky. S radosti jsem to volal Vratovi Brabencovi a ten
me oznamil, "At si prectou zadni stranku obalky. Je tam jasne
copyright." A Pasije Plastiku se nevysilaly.
Vlastne bych si ani na tuhle prihodu nevzpomnel, kdybych v kine
nepotkal Paula Wilsona, ktery Pasije Plastiku produkoval v roce
1980. Sel prave z filmu Good bye Lenin. Kdyz jsem mu rekl,
ze jdu na The Passion of Christ, trochu ho to prekvapilo
a nevidel jsem nadseni, ze by on chtel film videt.
Nebyl jedinym, rada nasich znamych odmitla film, protoze je tam
prilis nasili. Naturalisticke ukazani bicovani Krista jim svym
zpusobem dava za pravdu. Jenze pohledneme-li na obrazy starych
mistru, pak tam muzeme spatrit podobne sceny a nikdo je neobvinuje
z toho, ze propaguji nasili. Jiste jsou zde sokujici sceny, ale
je nutne si uvedomit uhel pohledu. Nasili neni propagovano, jako
tomu je ve filmech, kdy jsou na jedne strane "dobri hosi"
a na druhe "gangsteri". Presto je obraz nasili trochu
zjednoduseny. Bicujici pacholci to delaji s chuti, takze divak
ma pocit, ze se jedna o sadisty a od jejich chovani se distancuje.
Zvitezi pocit: "To udelali oni tehdy v barbarske dobe."
My bychom se chovali jinak.
V okamziku, kdy si ma lid vybrat mezi Jezisem a Barabasem, je
Barabas vyjadren opet jako psychopat, ale ve skutecnosti mohl
byt Barabas velice sympaticky. Divak nechape, proc lid chce jeho
osvobozeni. (Navic cele jeho jmeno bylo Jezis Barabas a Pilat
se pta, ktereho Jezise chcete propustit Jezise Barabase nebo Jezise
Krista? - A. Novotny Biblicky slovnik.) Naopak sympaticky vyzniva
postava Pilata, ktery se chova jako moudry politik a ktery nechce
pouze nest nasledky sveho pocinani. Nechce neklid. Dobre je vystizena
skutecnost, ze "silni politici" velice casto podlehnou
tlaku.
Nejsilnejsi momenty filmu jsou okamziky, kdy se prolina "Kazani
na hore" s okamziky ukrizovani. Teprve zde lze vysledovat
solidaritu s utrpenim druhych. Pokud by tato solidarita byla vice
akcentovana, vyznel by film jako protest proti utrpeni, jehoz
pricina je velice casto institucionalizovana statem. Lide souhlasi
s nasilim, pokud je to ve jmenu spravedlnosti, bezpecnosti, ci
jineho idealu. Film by vyznel i jako solidarita s temi, kteri
lacni po spravedlnosti, kteri skoncili jako kaciri na hranici,
byli ukamenovani v islamskem svete, ci jako solidarita s temi,
kteri skoncili v plynove komore. Z filmu neni jasne, z ceho vlastne
nenavist vuci Jezisi Kristu vychazi, ale prezentuje pouze dusledky
nenavisti.
Vzkriseni, ktere nasleduje je pouze naznaceno, ale totez lze vytknout
Pasijim v provedeni Plastiku. Pokud bychom vsak tuto druhou
stranu mince Pasijoveho pribehu opominuli nebo nemeli na
zreteli, pak nam nejen cely pribeh nebude davat smysl, ale i Velikonoce
se tim stanou svatky nesmyslnymi a prazdnymi, pri kterych muzeme
nanejvys slavit konec zimy, malovat si vajicka a nikoliv oslavovat
navrat zivota. Pak se muzeme dohadovat, jestli se v obrazech starych
mistru jedna o mistrne udelane vyjadreni tragicke udalosti nebo
o kyc plny nasili. Ve svetle vzkriseni vsak dostavaji tyto udalosti
jiny rozmer, daleko sirsi, a film nebo hudba zachycuje pouze nepatrnou
cast, pouze jednu barvu, jeden odstin z tohoto spektra.
Z filmu The Passion of Christ rozhodne neodchazime s veselou mysli,
ale zaroven z nejakeho duvodu si prejeme "Vesele Velikonoce!"
a v nasledujicich dnech bychom se meli zamyslet proc.
Ales Brezina
***