Navrat na hlavni stranu
Jevistni sklerotikon Svestka s
Ladislavem Smoljakem
Cimrmanovska hra v premiere 30. dubna
Jeste dnes si zive vzpominam na velike debaty kolem vyberu hry
s hostujicim hercem. Kdo jiny nez Pavel Kral prisel pred sedmi
lety s navrhem, ze by to tentokrate nemusela byt zadna klasika
a ani jina psychologicka "klada", ale naopak lehky a
simrajici humor cimrmanovsky. Ze je sice osobity i osobitym zpusobem
podavany, ale ze jednoduse zabira, jako ostatne vsechno, co od
panu Ladislav Smoljaka a Zdenka Sveraka doposud vzeslo.
Torontska komunitni divadelni spolecnost se malem roztristila
na dva tabory. - Jedni, co tvrdili, ze nemame pro takovy humor
divaky, ze to, co delaji ti z Divadla Jary Cimrmana (dnes) na
Zizkove v Praze vlastne ani za divadlo nepovazuji, a kdesi cosi...
Ti druzi zase byli nadseni natolik, ze to cloveka az nutilo k
chladnemu uvazovani, jestli to obe neni tak trochu ode zdi ke
zdi. Nicmene namet vyhral. Namet a nadherne napsana hra z doslova
domaciho prostredi. Vzpominate na Zaskok?
Cimrmanova hra o nestastne premiere hry Vlasta. To byl
doslova balzam na ochotnickou dusi hereckou. V ni tolik povestny
cesky smysl pro humor jenom jiskril. Premieru mela hra 4. rijna
1994, my jsme ji uvedli na scene Noveho divadla 16. kvetna 1997
pod rezijnim vedenim Pavla Krale, a samozrejme s Ladislavem Smoljakem
v hlavni roli profesionalniho herce Prachenskeho.
Nu a dnes stojime ne pred rozhodovanim "jestli ano nebo ne"
- tento proces jsme si odbyli jiz tehdy - ale abychom se pripravili
na prijezd mistra slova a humoru, pana Ladislava Smoljaka. Pomysleni,
ze nase pozvani prijal, nas hreje primo u srdce. A mozna i proto
pan Smoljak pozvani prijal rad, ze sam kdysi prosel co by amatersky
herec horkou touhou stat na prknech, ktera znamenaji svet... Ma
k nam zrejme jakysi otcovsky vztah.
Ve svych osmnacti letech se uchytil u ochotniku v Holesovicich,
v ochotnickem spolku mestskych jatek (jak doznava v zajimave knize
autoru Ticheho a Jezka s nazvem Sest z sedesatych): "Tak
tam me vzali, ponevadz zrejme nemeli lidi..."
A dale z tehoz na jine strane, kde se L. Smoljak otevira vice:
"Nikdy jsem si nerekl, ze divadlo pujde stranou a ze budu
delat muziku. Ja dal muziku do sluzeb divadla, kde jsem jeste
mel moznost mluvit, vymejslet legracky. To v muzice nejde. Tam
mohl byt smesny nebo komicky nanejvys text, ale tim to haslo.
Vlastne az do dneska jsem zavisly na verbalnim humoru. Nejsem
rozeny komik jako treba Pepa Dvorak. Kdyz hral v Semaforu
Polednici, mohl rici cokoli a lidi se smali. Stacilo zahuhlat
"Dej sem dite!" a divadlo bouchlo. Kdybych prisel na
jeviste ja a zahuhlal "Dej sem dite!", tak se to neobejde
bez pocitu trapnosti. Ma - na rozdil ode me - charizma, ktere
ma spravnej komik mit.
Treba Vlasta Burian velice casto nastupoval tak, ze rekl za scenou
tim svym nosovym hlasem prvni vetu, a jeste se neukazal na jevisti,
uz se lidi smali.
Tohle charizma komika ja nikdy nemel, takze jsem pochopil, ze
musim mit pointy, jestli chci rozesmavat lidi, o coz mi vzdycky
slo."
Vratme se ale zpet ke Svestce. Tuto hru uvedli cimrmanovci
na domaci scene poprve 12. listopadu 1997. Velice dobre si pamatuji
na to, jak jsme vyzvidali, o cem to vlastne je. V podtitulu nese
dovetek, ze se jedna o jevistni sklerotikon. Nemusime zaklad
slova ani dlouze vyhledavat ve slovniku, abychom pochopili, oc
jde.
"Delame si legraci sami ze sebe," rika reziser Noveho
divadla Pavel Kral, ktery ma mj. stejne vrely vztah k intelektualnimu
humoru jako k rezii takovychto del. "Zaskok byla fantasticka
hra z naseho prostredi, z prostredi amaterskeho divadla, Svestka
hovori o nas vsech, o nasem zapominani, o nasi skleroze. Jednoduse
v urcitem veku zapominame, s tim se neda nic delat. Musime s tim
zit. Zapominame my herci, stejne jako i divaci. A jestlize mame
smysl pro humor, tak se budeme vsichni bavit, jestlize jej divaci
mit nebudou, tak nam budou za tu hru nadavat, ale mozna nez skonci,
uz nebudou ani vedet, co nam vlastne po predstaveni chteli. Obe
hry jsou nadherne take proto, ze jsou ze zivota a o nas."
Cimrmanovsky humor je tak trochu jiny nez ten klasicky - v cimrmanovskych
hrach autori mystifikuji divaka, predhazuji mu nezasadni veci
jako podstatne, duraz je polozen na absurdite a recesi a na intelektualnim
slove. Take cimrmanovske herectvi je jine nez to klasicke, hra
nesleduje dej, ale slovo: "Herectvi je tak trochu zvlastni,
totiz vubec se nehraje. Slovo, text je tak silny a tak vynikajici,
ze je naplnujici, staci. Inscenace nepotrebuji jine berlicky v
podobe grimas ci stylizovaneho hlasu," objasnuje podstatu
cimrmanovskych her reziser. "A proto jsem take hledal do
obsazeni roli typy hercu a ty, kterym je dobre rozumet a maji
nosny hlas. A patricny vek, nebot predepsano je obsazeni starsi
vekovou kategorii." Jak jsem uz nekolikrat uvedla, Pavel
Kral, milovnik intelektualniho humoru, a toho cimrmanovskeho zvlast,
se ujal rezie. Zdalo by se, ze prevzata rezie je vyhra, protoze
uz je vlastne vsechno vymysleno, mouchy vychytany mnoha reprizami,
kostymy overeny praxi, rekvizity opravdu jenom ty, bez kterych
by to proste neslo, ale to se jenom zda na prvni pohled, protoze:
"Je to horsi, nez kdyz si clovek nareziruje hru sam. Novy
reziser se totiz musi vzit do predstavy toho predchoziho a musi
ty svoje absolutne potlacit. Hostujici herec k nam prijede do
uz nacvicene hry a odehraje si roli tak, jak je zvykly na domaci
scene. Nema cas se preucovat aranzma, pohyb na scene, eventualne
kraceny ci prepracovany text. A udelat to presne podle predlohy
je tezke - at se koukas na kazetu desetkrat ci padesatkrat, vzdycky
ti neco utece, musis se vracet, nastudovavat nanovo. A na puvodnim
pojeti nemohu nic menit, i kdybych mel tisic jinych predstav,
musim absolutne respektovat tu originalni - proste hostujici herec
prileti a musi se do nami zhotovene "boty" jenom nazout.
A cim pohodlneji, tim lepe pro hru samotnou. Ostatne, od doby,
kdy k nam zacali herecke veliciny jezdit, se uroven naseho amaterskeho
herectvi zvysila, a to je ta druha dobra stranka nasich prevzatych
her s hostujicimi herci," uzavira.
Zbyva jeste dodat, ze premiera jevistniho sklerotikonu Svestka
se kona v patek 30. dubna ve 20 hodin v nasem znamem Auditoriu
Joseph Workman na Queen St. West v Toronte, reprizy v sobotu 1.
kvetna v 16 a ve 20 hodin a v nedeli 2. kvetna jen v 16 hodin.
A co musim zduraznit - rezervace jsou opravdu nutne. Pres den
volejte na tel.: 416/363-6786, vecer pak na: 416/463-3182. (A
prominte mi toto upozorneni k rezervacim, ale mnohym telefonatum
neni moc rozumet, a proto se primlouvam za ty, kteri rezervace
zpracovavaji: budte tak hodni a budte strucni, mluvte nahlas,
pomalu a zretelne, uvadejte jmeno, datum, hodinu a pocet listku.
To uplne staci! A kdyz chcete rezervaci potvrdit, svoje telefonni
cislo zretelne do zaznamniku nadiktujte.)
Vera Kohoutova