Navrat na hlavni stranu
Zlociny mocnych proti vlastnimu
narodu
Dalsi pribeh, ktery budu vypravet se stal pred koncem druhe svetove
valky ale svym dejem se dostal ze stredniho Slovenska do Cech,
do mesta Pribrami a konci ve vestibulu svycarske banky a u Evropskeho
soudu.
Vojenska kasarna se pocala vyprazdnovat. "Simone, valka konci,
bez domu k zene a detem".
Simon Kupci, rolnik z Velke Lehoty okresu Nova Bana se nenechal
dlouho premlouvat, sbalil si veci a nabral kurs domu. Doma ho
cekala zena Veronika, ctyrleta dcera Cecilie a sestilety syn Simon,
chalupa pod doskovou strechou a pole a louky v kotarech.
Neradoval se dlouho ze svobody a rodinneho kruhu. V noci si pro
nej prisli partyzani s velitelem, kteremu budeme rikat Kapitan.
"Nechci znova bojovat dejte mi pokoj musim zasit,
sazet a orat" vymlouval se Simon ale nic naplat, za nekolik
dni se octnul se svym druhem v kulometnem hnizde se 150 naboji
a s jednim pechotnim granatem proti stovce nemeckych SS-manu,
podporovanych obrnenymi transportery.. Klikata silnice vedla do
obce Biely Potok, kde bylo vlakove nadrazi.
Kdyz vystrileli naboje, coz vzalo necelych pet minut, vzali nohy
na ramena vzhuru do hor. Nemci nemohli okupovat nadrazi do nekonecna
a tak se pozice zase obratila ve prospech zbytku partyzanske jednotky
v cele s Kapitanem a jeho poradcem.
"Ja, Kapitan, velitel partyzanske jednotky trestam Simona
Kupciho a jeho druha za opusteni pridelene kulometne pozice, pro
vystrahu vam vsem, trestem zastrelenim. Rozsudek bude vykonan,
az si vykopou jamu."
Z pameti ucastniku je hrozne cist, jak odsouzeni plakali a prosili
o zivot, vcetne straze, ktera je hlidala.. Popravci cetu nebylo
mozno sestavit a tak popravu provedl sam Kapitan a jeho poradce
ranou z revolveru do tyla. Zahrabali je nekolik metru od nadrazi
jako uhynulou zver, bez posledniho prani a bez jakekoliv moznosti
obrany moznosti ustup vysvetlit.
Vdova Veronika a rodice popraveneho druha se dozvedeli o smrti
svych blizkych az po nekolika tydnech. Za pomoci statnich organu
pak popravene vyhrabali a pohrbili na hrbitove. Jmeno Simona Kupciho
pritesali do obecniho pomniku na navsi ve Velke Lehote s tim,
ze padnul hrdinskou smrti. Je to tam psano dodnes.
Vdova Veronika zemrela zahy na tuberkulozu a deti, Simon a Cecilie
dospely a nasly stesti v Cechach. Simon drzel hubu a krok a radeji
lamal v praci rekordy. Dokonce se stal zlepsovatelem a nejlepsim
pracovnikem zelezaren Jince Cenkov, protoze si vidle, kterymi
nakladal, dal na kazde strane rozsirit o jeden hrot, aby toho
vic nalozil.
Cecilie hubu nedrzela a kde mohla, davala svoji tragedii na verejnost
s tim, ze Kapitan, ktery zavrazdil jejiho otce je mocny politik.
Reditele pribramskych podniku kde pracovala, dostavali strach
a husi kuzi, kdyz se dozvedeli, co jejich pracovnice vypravi ale
ne jenom to. Kazdy vedel, ze kdyz se na pribramskem nadrazi pripravila
vlakova souprava na uranovou rudu do Sovetskeho svazu, dnem i
noci jezdily Tatry nalozene rudou pres centrum mesta. Uranoveho
prachu bylo na ulicich tolik, ze rudi konsele naridili prisne
utajit vysledky mereni. Nejhorsi snad bylo, ze asi 100 metru od
nasypky uranu do vagonu byly otvory pro nasavani vzduchu pro pribramskou
udirnu. Na uskladnenem mase se naslo tolik uranoveho zareni, ze
bylo mnohokrat vyssi nez dovolovala norma hornika za osm hodin
prace v dole. Dlouho se krmily deti a dospeli uranovymi uzeninami
z Pribrami. Nikdo nemel odvahu to verejne napadnout.
Ze spisu lze dolozit, ze na vyrocni schuzi obcanu v restauraci
Marianka, obcanka Cecilie, puvodem ze Slovenska, kritizovala tezbu
uranove rudy a dodavky do Sovetskeho svazu. Konsel mesta zadal
StB o prosetreni, zda nedoslo jejim vystupem k naplneni trestneho
cinu. Cecilie nebyla pripravena na takovy stres a na uranove zareni
v svem bydlisti. Nedlouho nato zemrela na agresivni rakovinu plic
s metastazemi v celem tele. Zemrela na podzim roku 1978. Zustaly
po ni dve neplnolete deti s manzelem a nove postaveny dum v Pribrami.
Okresni soud stanovil detem za opatrovnika Mestsky narodni vybor
v Pribrami. Ten mel za povinnost starat se o jejich vychovu a
opatrovat jejich majetek. Ze spisu je zjisteno, ze tehdejsi pracovnik
ONV Ing. Melmuk vypracoval odhad a Mestsky narodni vybor v roli
opatrovnika prodava v roce 1982 zakonem chranene a neopominutelne
sirotci podily Statni traktorove stanici v Pribrami pro jejiho
namestka.
Ze spisu OPS Pribram 747/kadr.BO se lze docist jakym zpusobem
vyhodili Cecilii z prace v dobe jeji tezke nemoci. Cituji: nebudou
v podniku trpeny nesvary v pracovni kazni a proto jsme nuceni
vykazovat pracovniky, kteri dlouhodobe nepracuji. Pracovni pomer
konci dnem doruceni tohoto sdeleni. Zavodni vybor ROH dal k okamzitemu
zruseni predchozi souhlas.
Vedouci odboru Bohumil Bolina.
Na vedomi Vaclavu Sroubovi, poverenemu plnou moci vykonavat zastoupeni
manzelky v dobe nemoci.
Provozovna na opravu kostelu, kde pracovalo az 17 pracovniku,
kterou Sroub zridil za Dubceka byla za souhlasu ONV Pribram zavrena.
Urad duchodoveho zabezpeceni zamita vynosem ze dne 20.1.1979 sirotci
duchod Pavlovi a Alene. V zari 1981 prerazi V. Sroub autobusem
hranicni zavoru a emigruje do Kanady s celou rodinou.
V roce 1991 zjistily statni organy, ze se v roce 1982 tehdejsi
ONV v Pribrami dopustil nezakonnosti i podle tehdy platnych zakonu,
kdyz prodal traktorove stanici chranene sirotci podily tehdy neplnoletych
deti.
9. zari 1992 pise predseda vlady Ceskoslovenske republiky, Doc.
Ing. Vaclav Klaus CSc. pod c. 16692/92: "Ja osobne mam zajem
na tom, aby nebyl nikdo protipravne poskozovan na svych pravech.
Proto jsem poveril reditelku sve kancelare, aby vyrizovani sledovala."
V roce 1992 podal okresni prokurator protest proti tomuto nezakonnemu
obchodu a okresni urad zrusil byvale rozhodnuti rudych konselu
v cele s Ing. Melmukem. Spravedlnost a sirotci se dlouho neradovali
ze znovu nabyteho majetku. Pribramska samosoudkyne JUDr B. Skopkova
darovala tyto sirotci podily dne 28. unora 1996, pod c.j. II C
64/94 zpatky traktorove stanici do jejiho privatizacniho procesu.
Ostudu napravil odvolaci soud tim, ze zrusil rozsudek pribramske
samosoudkyne v plnem rozsahu. To se ale nelibilo dalsi pribramske
samosoudkyni, JUDr. L. Melmukove, snase Ing. Melmuka, vyse zmineneho
rudeho konsela a tak rozhodla 17. unora 2000 pod c.j. 12 C 247/98,
ze list vlastnictvi 3823 a v nem konstitucni zapis s nabyvacimi
tituly statnich organu a vyznaceni nabyti pravni moci a placeni
dani z tohoto majetku je k nicemu, a ze dava prednost platnosti
teroristickeho rozsudku zruseneho zakonem 119/1990 a rozhodnuti,
na kterem se podilel jeji tchan, a ze zmineny majetek je znovu
ve vlastnictvi statu. Je to neuveritelne ale je to cerne na bilem
a ted to ceka u mezinarodniho soudu na odpoved ceske vlady do
10. kvetna 2004.
Mozna, ze to vezme jeste par let, nez se sirotci Pavel a Alena
domohou sveho podilu po sve matce a pritom ustavni zakon a Listina
lidskych prav Ceske republiky zarucuje kazdemu pravo na dedictvi.
Tento trinactilety maraton ustvanych obeti, ktere se chteji domoci
sveho majetku je vystrahou vsem, kdo se chteji na stara kolena
tesit z ceskych luhu a haju, dodnes podupanych kopyty zvrhle bolsevicke
ideologie.
Autor tohoto clanku se v letech 1992-1993 ucastnil patrani kam
a kolik ulila KSC do zahranici. Ve vestibulu svycarske banky zaslechl
cestinu. Slovo dalo slovo a tak se hovorilo jake jsou perfektni
koupe v ramci privatizace, a ze oni ted podnikaji v Cechach, ale
ze jsou puvodne ze Slovenska, kde jejich otec a tchan byl veliky
politik a proto jsou v Cechach v lepsi pozici.
"Ja jsem z Kanady ale na Slovensku mam mnoho pratel z te
doby. Mozna, ze znam vaseho otce, jak se jmenoval?" jsem
prohodil. "On se jmenuje Kapitan, tesi se dobremu zdravi.
A jak se vy jmenujete, kdybychom se dostali do Kanady?"
"Ja, ja se jmenuji Simon Kupci a vaseho otce znam osobne
a on se na mne bude pamatovat. Pozdravujete ho. Nezapomente! Simon
Kupci, Biely Potok u Ruzomberka."
Psano na konci Highway 101 na kameni na brehu more pri kdakani
racku. Z archivu H-21, dne
5. brezna 2004.
Vaclav Sroub, Britska Kolumbie, Kanada