Navrat na hlavni stranu
Poezie, v niz slovo hreje i
mrazi zaroven
Som rad, ze sa na taku dialku citime, pretoze kolisku
si nikto nevybera, tu kazdy dostane do daru. Ten dar si nemusi
po regrutsky davat za klobuk. Avsak bude ho niest ako amulet v
blizkosti srdca, napsal mistr poetickeho slova Milan Rufus
do Toronta tem, kteri se o sireni jeho dila zaslouzili. Pozdravujem
vas vsetkych, ucastnikov tohoto vecera, tejto drobnej snimky,
ktora sa tiez vmesti do amuletu alebo dokonca pod vicko na prsteni.
Pozdravujem vas a dakujem vam.
Nevsedni setkani s tvorbu soucasneho slovenskeho basnika Milana
Rufuse pripravila skupina milovniku poezie pod vedenim Valerie
Tothove na sobotni vecer 28. unora do haly lutheranskeho kostela
Sv. Lukase v Toronte. Vecer poezie nesl nazev Pocta basnikovi
a byla venovana basnikovym petasedmdesatinam, ktere oslavil na
sklonku lonskeho roku.
Milan Rufus se narodil v Zavaznej Porube, kde take vychodil lidovou
skolu, a odmaturoval v roce 1948 na gymnaziu v Liptovskem Mikulasi.
V letech 1948-1952 studoval slovenstinu a dejepis na FF UK v Bratislave,
kde po ukonceni studia zustal jako pedagog a prednasel dejiny
slovenske a ceske literatury. Ve skolnim roce 1971-1972 pusobil
na univerzite v Neapoli. Nyni zije v Bratislave.
Debutoval basnickou sbirkou Az dozrieme (1956), ktera znamenala
vyrazny posun doboveho chapani poezie. Svoje juvenilie, ktere
kniznimu debutu predchazely, publikoval mnohem pozdeji ve sbirkach
Chlapec (1966) a Chlapec maluje duhu (1974). Silne
socialni citeni i tematicke zazemi pro svoji tvorbu prokazal ve
sbirkach Zvony (1968) a Ludia v horach (1969), Stol
chudobnych (1972), Koliska (1972, s fotografiemi M. Martinceka),
Koliska spieva detom (1974) a Hora (1978) - a tak bych
mohla jmenovat celou radu basnikovych del, az k tem nejposlednejsim,
k nimz se radi napr. kniha lyrickych miniatur s poetologickym
pozadim krestanskych modliteb Modlitbicky (1992), ktera
vysla ve vicero reedicich i s rozsirenym obsahem pod nazvem Nove
modlitbicky (1994). Podobnou tematiku s motivickym zazemim
dialogu ditete a otce ma i kniha Pamatnicek Modlitby za dieta
(1995). Filozoficko-meditativni charakter ma basnicka sbirka Neskory
autoportret (1992), v niz basnik sumarizuje prozitou skutecnost,
stejne jako i sbirka Citanie z udelu (1996). Nevinnost
jako prislib vytouzene harmonie oslavuje v osobni basnicke zpovedi
Zalmy o nevinnej (1998).
Kazdy, kdo mel moznost setkat se s tvorbou Milana Rufuse, pochopi,
proc v tom malu, co si s sebou pri uteku do emigrace manzele Tothovi
vzali, byly prave nemnohe knizky tohoto basnika. Dnes jejich kolekce
obsahuje na dvacet devet jeho sbirek. "Kdykoliv za nami nekdo
ze Slovenska pricestoval, prali jsme si nejakou knizku od tohoto
umelce. Kdyz jsme pak uz mohli vycestovat, porizovali jsme si
je sami," rekla pani Tothova, v tomto poradu autorka scenare
a reziserka. A tak se mohla dnes, pri vyberu basni, cim probirat.
Co pro Dusana Totha znamena poezie? "Poezie je moje laska
jiz od detstvi. Vzdy me nejakym zpusobem pritahovala. Mozna proto,
ze jsem v ni pokazde objevoval basnikovo srdce, ze jsem mohl poznavat
pocity, myslenky a nazory druheho cloveka a s mnohymi se treba
i ztotoznit a potom je interpretovat," rekl mi ucinkujici
v tomto programu, jinak emeritni knez v lutheranskem kostele Sv.
Lukase. Podle nej genialita basnikova spociva v tom, ze umi velice
citlive vyhmatnout tlukot srdce cloveka a tep celeho naroda. "A
jeho Motlitbicky jsou tak uzasne proto, ze se identifikoval se
svoji dcerkou Zuzankou, ze dokazal naslouchat jejim citum. Jemu
se podarilo neco nevsedniho, kdyz vesel do sveta toho druheho
a dokaze v nem i zit. Rufus je skutecne genius lidskosti, je skvost,
kterym Slovensko bylo obdarovano Panem Bohem. Rufus je jeden z
nejvetsich basniku, kteri v soucasnosti na Slovensku ziji."
Recitatorka Sona Almanova definovala poezii jako neco, co prysti
primo ze srdce: "Jsou to slova, v nichz je obsazen cit, jakakoliv
emoce, je v nich obsazena myslenka zivota. Poezie nejsou jen jednoducha
slova, poezie je neco vice. Neco, co se mnohdy slovy ani vypovedet
neda. Pan Rufus pochazi ze stejneho kraje jako ja, jeho poezie
je mi snad prave proto velice blizka. A snad take proto, ze jeho
kredem je: V jednoduchosti je krasa. Tedy kazde slovo v basni
je jedna velmi hluboka myslenka."
Martin Dancovsky, ktereho zname predevsim z Noveho divadla v Toronte,
neni v poezii, jak bych to rekla, tak dobre zabydlen jako v divadle:
"Doma jsem se poezii vubec nevenoval. Poprve to bylo az v
roce 2002 s Jirkou Grosmanem v jeho pasmu poezie a hudby. To jsem
byl v Kanade teprve pul roku. O Milanu Rufusovi jsem vedel, ale
nikdy jsem se jeho tvorbou nezabyval. Dnes vim, ze jeho basne
musi clovek pochopit, a az potom zjisti, ze se skladaji z tech
nejjednodussich slov, jaka clovek zna, a ze svou jednoduchosti
jsou neuveritelne silna. Par slovy umi rici takovou pravdu, ze
cloveka nekdy az zamrazi..."
K dalsim ucinkujicim patrila take Veronika Teichnerova, ktera
basne jako takove prirovnava k lince, jez je chvilemi silnejsi
nebo slabsi - podle emoce. Druhym povolanim je vytvarnice, takze
jeji prirovnani maji podobu vytvarneho videni. Doznala take, ze
ji neni cizi mj. ani cesky basnik Karel Jaromir Erben pro nadherny
rytmus basni, ktere maji pri skromnem pouziti vyjadrovacich prostredku
hluboky emocionalni dopad.
Vsichni se pak shodli na tom, ze pokud se bude takovy dalsi program
pripravovat, radi se ho zucastni. "My jsme uz v duchodu,
takze jestli se bude moji pani chtit psat scenare, budu velice
stastny, kdyz budu moci pokracovat," znela odpoved pana Totha.
Vecer poezie byl spojen s vystavou obrazu ak. malire Slavomira
Breziny, zijiciho na Slovensku. Jeho bratr, ing. arch. Lubomir
Brezina z Kanady, se postaral o vyber a usporadani jeho del. Sam
potvrdil, ze obrazy odpovidaji nalade a emoci Rufusovych basni.
Nutno dodat, ze s hudebnim doprovodem se pridal Milan Ichniovsky
a technicky se o program postaral Peter Dugat.
Pred programem vypustila pani Valeria o ocekavane navstevnosti
velice skromna slova: "Mozna nekolik znamych, uvidime,"
a sal byl docela obsazen sedmdesati priznivci lehkeho slova. Vsem
dohromady se podarilo udelat kouzelny vecer, na nemz znela nadherna
zpevna melodie mekkeho slovenskeho jazyka. A to je jeden ze smyslu,
proc se pokusit o setkani dalsi.
A jestlize byste chteli byt napriste pri tom i vy, pak si rezervujte
vecer 24. dubna od 19.30 hodin. Reziserka Valeria Tothova si tentokrate
vybrala namet "Basen a pisen sestry jsou". A verte,
ze to bude stat za to. Poezie, tak se to jevi mne, totiz osvobozuje
dusi. Prijdte si tedy osvobodit svou dusi i s nami.
Milan Rufus: SVET S MAMOU
Mama, to bol nas kazdodenny chlieb,
otec byl sviatok. Roky moje spiace!
Len na pociatku zimy prinasal
murarsky riad a riekol: niet uz prace.
A dovtedy sme zili bez neho
vacsiu cast roka. Byvalo to presne:
par roliciek a kravku vo dvore
opatrovala robotu a piesne.
Na vsetko bolo casu. Na vsetko
a na nic, den bol prudkych dejov plny.
Strhavali nas rano zo spania
do svojho viru jeho svetle vlny.
A vyplavili iba k veceru,
ked zacalo sa nad chotarom stmievat.
Na detskych chrbtoch domov niesli sme
batozky travy, dateliny, dreva.
Bud pochvaleny, kto si namiesal
zazracny napoj protichodnych voni:
radosti, driny, krasy, trapenia...
Ty moje detstvo na zelenom koni!
Vera Kohoutova
(srdecne dekuji vsem, kteri se mi obetave venovali)
***
Klika na Masaryktownu
Klika nam zaklikala v rytmu vzpominkovych melodii v sobotu 28.
unora na Masaryktownu. Prijemne vecerni posezeni nas vratilo do
dob naseho mladi, na ktere vsichni s tolik znamou a u vsech stejnou
nostalgii radi vzpominame. A take tak trochu i idealizujeme. Lanny
Rosicky, Stefan Molnar, Zdenek Breuer se svoji zenou Dasou a Lenka
Novakova zazneli v pisnich jako To vsechno odnes cas (legendarni
pisen, kterou zpival snad kazdy znamejsi americky country zpevak
Webbem Piercem pocinaje a Johnny Cashem konce a kterou se vice
nez pred ctyriceti lety etabloval Walda Matuska v Semaforu. Mj.
ne nahodou si pripomenete puvodni nazev lyricke In The Jailhouse
Now), Praminek vlasu, Zivot je jen nahoda, Schody do nebe, Ghost
in the House, Summer Time, a vubec ve vsech tech krasnych
pisnickach z obdobi pop music ci z dob nejvetsi slavy Greenhornu,
pri nichz jsme se kdysi vrteli na diskarnach a koncertech, ci
v blues, ktera v nas zanechavala romantickou ci realistickou predstavu
o zivote (o nemz jsme tenkrat moc nevedeli, ale chteli vedet hned
a vsechno). Jejich blues (a nejen to) Cernej neboztiku... -
me ale vzdycky odrovna, jakou ma atmosferu... zejmena s tou Stefanovou
foukaci harmonikou. A dojima me mj. i jeho strizlivy az naivni
pevecky projev, na ktery nachytal snad kazdeho. A vite, ze to
tam sedlo kazdemu z onoho petilistku, ktery nam pripravil vskutku
pohodove predstaveni? Je hezke, ze si najdou cas, aby nam ten
nas volny zprijemnili. Takze nekdy zase na tom vasem klikani na
shledanou. Uz dnes se tesim.
Vera Kohoutova