Profesional
No, to je uzasne! V polovine prosince lonskeho roku oslavil svoje...
proste vice nez osmdesate narozeniny. Mozna si to ani sam oslavenec
nepripousti. Patri jednoduse k lidem, kterym vek nevymezuje jejich
aktivity. A ten nas oslavenec toho ma na starosti stale tolik,
ze by si s tim mel co poradit i ten o polovicku mladsi.
Jestlize v nem poznavate Otu Dobiska, toho sympatickeho profesionala
- majitele banketni haly Bohemian z Waterdownu, pak se nemylite.
Vetsina z tech, co ziji v okoli tohoto mestecka, byvaleho grafika
z Hamiltonu znaji temer duverne. Uz zajiste davno zapomneli na
to, co bylo jeho puvodni profesi. On sam temer take, nakolik jej
pohltila zhruba v 70. letech myslenka, ze by si na miste, ktere
nevyhlizelo prilis puvabne, ale ktere se temer nabizelo svymi
moznostmi jako zaklad pro dobre umisteni "nejakeho"
byznysu: "Jezdil jsem kolem nejaky cas a ta stara rozbourana
cihelna me jednou primo trkla do hlavy: mela velkou rozlohu, clenitost
a kolem sebe prostor, ktery daval moznosti nekdy v budoucnu objekt
rozsirit. A slibne parkoviste...", zavzpominal si pan Ota,
s nimz jsme travili nadherny posledni vecer roku 2003. V Kanade
je od roku 1952 a na miste, kde se rozprostira jeho byznys, uz
tretinu stoleti.
"Postupne jsme prostory upravovali a prebudovavali, rozsirovali
a zuslechtovali," s usmevem popisuje rozvoj sveho byznysu.
"Vzdycky jsme meli v restaurantu, ktery se nikdy nejmenoval
jinak nez Bohemian, plno. Byla to spousta prace. Uz jsme skoro
ani nemeli cas na spanek a tu me napadlo, ze bychom se mohli specializovat
jen na banketni akce a restauraci pustit." A tak take udelal.
Veskerou tu tihu provozu tahli spolecne se Zdenickou Marsalkovou,
ktera jeste dnes je stredem deni v kuchyni, a Jindriskou Ronzovou,
ktera s radosti jiz "babickuje". "To vsechno, co
tady vidite, vzdycky delaji vlastnima rukama ty dve zeny a sklizely
za to zaslouzene uznani," rika dale brnensky rodak pan Dobisek.
A jestli ma dnes trochu casu si odpocinout? "No," rika
a nediva se mi pritom do oci," ted nejaky mam i pro sebe.
V jihospanelskem Malaze mam maly hotylek, kam jezdim na tri letni
mesice. O turisty tam neni nouze, z Ceska se jich tam nahrne hodne,
kazdy tyden priletaji letadlem. Od letiste to maji patnact minut
taxikem do hotelu a za dvacet minut uz jsou ve vode... Je tam
krasne." Vim, pritakam nevericne, ze bych tam videla naseho
profesionala se jenom opalovat.
Ale take si umim predstavit, jak dlouha je smena treba na takoveho
Silvestra - a ten posledni byl zcela vyprodany, kdy se hoste rozejdou
a personalu tam po nich zustane - jak to decentne nazvat... hromada
prace. Nekonecna smena pred a v nedohlednu konec te druhe, po
akci. Ale to uz je udel profese. Nicmene, je dobre cas od casu
si pripomenout, ze pohodli jednem pripravuji ti druzi. A zejmena
kdyz se vsechno vyvede jako v pohadce, pak nezapomenout. Na tohohle
Silvestra se neda. Protoze vsechno, co tam bylo lidskou rukou
vytvoreno, melo nejen pohadkovou chut, ale take jako z pohadky
vypadalo. Hold, profesonal je profesional, priznavam zcela poctive.
Vera Kohoutova