Navrat na hlavni stranu
A kral odpovedel
Konecne jsem vypnul pocitac a chtel se vydat na cestu. Clovek si obcas potrebuje vycistit mozek. Vlastne to melo neco do sebe, kdyz clovek jezdil stopem. Byl cas premyslet. Nekdy se cekalo hezky dlouho. V Nebrasce a to byl rekord, dokonce dvanact hodin. A pak dalsi rekord. Z Nebrasky az do Sacramenta - 2000 km.
Jednou jsem se takhle vracel z Bratislavy do Prahy pres Brno a zastavil mi uspesny mlady umelec. Myslim, ze predesel dobu, byl jiz tehdy v sedmdesatych letech umeleckym navrharem. Nemeli jsme radi system, v kterem jsme zili. Oba asi z jineho duvodu. Snazil jsem se zit svobodne v nesvobodnem systemu. Nechytnout se na nekterou z nachystanych udicek, kde byly byly jako trpytky tu zajezdy do zahranici, tu podnikove premie. Vychutnaval jsem to, ze jsem nic nemel a mel jsem za to svobodu.
Muj dobrodinec vsak mel na vec jiny nazor: "Jdes spatnou cestou," vysvetlil mne. "Ja naopak chci vydelat, co nejvic penez, abych na nejakym bolsevikovi nebyl zavisly, aby mi nezalezelo na tom, jestli mam nekde o padesat korun vic nebo min, abych se kvuli kazde petce nemusel pred nekym plazit, to me prinasi svobodu." Na dukaz, jak mu nezalezi na penezich, zastavil a koupil pro sebe i pro mne desetkrat drazsi Coca-Colu misto korunove kofoly. Byl svym zpusobem svobodny a zrejme skutecne vydelaval dost slusne penize. Tehdy jsem pochopil, jak je to vlastne s tim nabozenstvim. Spise projde velbloud uchem jehly nez bohaty se dostane do kralovstvi nebeskeho. Proc by ale velbloud mel chodit uchem jehly, kdyz ji muze s klidem obejit? A po pravde receno vetsina velbloudu tak cini.
Pochopil jsem, ze chudi, vlastne nemusi byt chudi. A to jsem byl teprve na pocatku sveho poznavani. Pozdeji jsem se dovedel take neco o relativite odpusteni. Na Petruv dotaz, jestli staci odpustit sedmkrat, odpovedel Jezis, sedmdesatkrat sedmkrat. Nikdy mi nebylo jasne jestli se jedna o cislo 490 (70x7) nebo jestli se tim nemysli proste cislo 77. Kazdopadne je to cislo dosti vysoke. Tato matematicka zahada vsak neni jasna i jinym krestanskym poslancum, kteri toto cislo vysvetluji pozadavkem na zavedeni zakona trikrat a dost.
Behem doby jsem take pochopil dalsi dialektiku teologie. Jezisovo uceni o nenasili ve skutecnosti neznamena nenasili v praxi, ale ma se interpretovat, jak nastinuje lidova moudrost, ze na hruby pytel patri hruba zaplata. Cili Jezisuv vyrok o udereni do praveho lice a nasledovnem nastaveni lice druheho se da interpretovat take tak, ze preventivne nekoho zmlatime, aby nas nemohl uderit ani do praveho a my pak nemuseli nastavovat lice leve. Kdyz je preventivni akce dokonala on nas ani nemuze kopnout pod koleno a my mu nemusime nastavovat nohu druhou.
Pri takovem vykladu pak dospejeme k zaveru, ze vsechna nabozenstvi jsou si podobna. Ba prakticky stejna. Proto neni zapotrebi slavit vanoce, ale zavedeme radeji Holiday Season.
Po letech jsem tedy premyslel o tom, ze bych zase vyrazil na cestu. Mrzlo, jen prastelo. Zjistil jsem vsak, ze ztvrdlo i srdce naroda tohoto. Jiz dobrych patnact let jsem nikam nejel, nikomu jsem s autem nezastavil, protoze nikdo u silnice nestal a ja sam jsem se o podobny kousek ani nepokusil. Jsem zkratka uz stary a nemam na takove vylomeniny cas. Jak to zni nezvykle, kdyz Simon s Garfunkelem zpivaji o tom, ze meli pred sebou spoustu casu k zabiti. Dnes je kazda minuta nesmirne cenna. Snad jen Leonard Cohen se svou pisni o chladnem New Yorku ve ctyri rano na konci prosince je stale aktualni.
Prvni Vanoce v Kanade byly tak trochu zvlastni. Na Stedry den bylo v Ottawe rano kolem nuly a vecer pri ceste z pulnocni minus sedmatricet. To byl asi nejvetsi mraz, ktery jsem zde zazil. A jelikoz byly vanoce, jel jsem z nejakeho nepochopitelneho duvodu do Toronta. Mrzlo, jen prastelo, ale nikdy jsem necekal dlouho. V teto zemi bylo mnoho milosrdnych Samaritanu.
Ale i tehdy v Cechach a na Slovensku bylo hodne altruistu, kteri pomohli lidem u cesty. Nevim, jestli to byli vzdy dobraci od kosti. Jednou v noci mi zastavil ve vanici takovy bodry deda. Od pohledeni sympatak, klidny, nic ho nerozhazelo a tak zacal vypravet. Jeho nemohli rozhazet zadne povidacky a zlocincich, uteklych veznich ci jinych darebacich. On to byl totiz bacharem a pochvaloval si, jak je to pekne zamestnani. "Zkratka, cista prace!" dodal.
Jednou jsem jel s jednim fararem, ktery spechal na bohosluzby. Za zatackou stal stopar. Nestacil uz zastavit a ani nejel daleko, jen do nejblizsi vesnice. Najednou se podival na sebe a s teologickou reflexi pro sebe rekl: "Jeste, ze nekazu na podobenstvi o milosrdnem samaritanovi." Uvedomil jsem si, ze by nejradeji odcouval zpatky.
Milan Kundera ma povidku o divce, ktera hodnoti lidi podle toho jestli berou stopare nebo neberou a namita ji, ze se jedna o autostopovy schematismu. Nechci se dopustit neceho podobneho v teto vanocni uvaze. Jen chci rici, ze pro Josefa a Marii nebylo misto v hospode.
Jezis v jednom z mnohych podobenstvi vypravi o Krali, ktery soudi lid. Nesoudi podle politicke prislusnosti, nabozenstvi, podle toho do jake cirkve patri, ale podle toho, co ucinili jednomu z techto nejmensich. Nemysli se tim, planovane delani dobrych skutku, vzdyt ti, co jsou u soudu ani o tom nevedi a ptaji se, kdy jsme te priodeli, ale jakesi nekdy az nevedome nasledovani Jezise Krista. Mozna, ze se u takoveho soudu ocitneme i my a budeme vysvetlovat, ze jsme sedeli cely zivot u pocitace, ze jsme pracovali na dulezitem projektu. Dnesni doba je nebezpecna prave tim, ze si treba pocitace pleteme s lidmi a pocitacove hry zamenujeme za hru s detmi.
K mnoha nabozenstvim pribylo dalsi - zbozsteni techniky. Kolikaty je to buzek, kolikate nabozenstvi? Po vedeckem svetovem nazoru, nyni prichazi dalsi svetovy nazor. Ale bud se k necemu muzeme dostat tim, ze se sami obetujeme, ze budeme nasledovat, byt nevedomky toho, ktery skoncil na krizi, ze pujdeme cestou lasky a pravdy nebo toto vanocni zaslibeni neplati. Nemuze platit jedno i druhe. Neni dulezite, jestli se hlasime ke krestanstvi, ale je dulezite, jestli nasledujeme Kristovy hodnoty, jestli nasledujeme ziveho Boha. Jako krestan verim, ze Jezis Kristus tyto hodnoty ve svem Kazani na hore nejlepe vyjadril a nejdokonaleji stvrdil svou smrti na krizi. Proto si myslim, ze se maji slavit Vanoce jako pocatek neceho noveho, neceho, co z tohoto sveta nezmizi, ale co ma trvalou platnost stvrzenou ve vzkriseni.
To, ze nekterym hodnotam dame nalepku krestanske, neznamena, ze jsou skutecne krestanskymi. Neni to poprve. co doslo k zmateni jazyku. Jina cesta, nez cesta absolutni lasky, ktera se dokaze zaprit k naplneni tohoto zaslibeni skutecne nevede a v tom je krestanstvi nekompromisni a jedinecne.
Ales Brezina

Navrat na hlavni stranu