Katarina Zenata: "Doprovazet
sveho muze je krasne"
Kdyby se byl uskutecnil zamer tatinkuv, neposlouchali bychom na
nocturnovskem veceru v patek 24. rijna housloveho virtuoza, ale
dzezoveho klaviristu. Kdyby se uskutecnil jeho vlastni sen, chodil
by dnes nekde v hale velkeho letiste a roznasel by limonadu s
brckem v ni, presne tak, jak to obdivoval jako maly kluk v letistnich
restaurantech doznal s uprimnosti sam houslista Ivan Zenaty, kdyz
jsem s nim a jeho zenou Katarinou sedela v zakulisi salu masaryktownovskeho
restaurantu Praha, kde prave na druhem koncertu tretiho rocniku
Nocturen vystupovali.
"Tatinek totiz mel dzezovou kapelu a chtel, abych mu tam
hral piano," usmal se nad osudovym posoupnutim do hudebniho
sveta mistr hry na housle. Uz jsem dokonce stal v lidove skole
umeni prede dvermi ucebny na klavir. Jenze moje prvni pani ucitelka
hudby Marta Klapkova, sama houslistka, s jistotou pochopila, kde
bude moje pevne zazemi a tak jsem se sel ucit hre na housle. Zprvu
se mi to moc nezdalo, ale nakonec jsem u housli zustal. Pozdeji
jsem studoval prazskou konzervator, po ni AMU. Hned po studiich
jsem mel to stesti, ze me jmenovali jako staleho solistu Prazskych
symfoniku a Ceskeho rozhlasu, takze jsem mel moznost hodne hrat
s orchestry. Pravidelne jsem jezdil na kurzy do Wiemaru, Curychu,
Berlina, Moskvy. A podarilo se mi vyhrat i par soutezi,"
vyjevil ve vice nez strucnem zivotopisu rodak z podkrkonosske
Lomnice nad Popelkou.
Vsechno to konstatovani dychalo jakousi lehkou samozrejmosti.
Ivan Zenaty stoji dnes na spici evropskych houslistu. Muze si
vybirat mista a mesta, kde bude hrat. Znaji jej ve svetovych hudebnich
telesech - napr. v Berlinske filharmonii, v londynske Queen Elizabeth
Hall, tokijske Metropolitan Hall, v torontske Ford Center a mnoha
dalsich. Vyucuje na Vysoke hudebni skole C. M. von Webera v Drazdanech.
Stal na koncertnim podiu s umelci takovych jmen, jakymi jsou Yehudi
Menuhin (v roce 1999 zesnuly), soucasnik Yo-Yo Ma, spolupracoval
se Sergem Baudem (od r. 2001 sefdirigentem Symfonickeho orchestru
hl. m. Prahy FOK), anglickym dirigentem Nevillem Marrinerem
Nikdo se jej uz ani nepta, kolik do toho vseho vlozil sil.
Snad proto ne, ze kazdy, kdo do sveta hudby byt jen malounko zabrousil,
vi, ze veskere to 'talentovane houslovani veskrze z nekoncici
driny pochazi'. Jeste jako konzervatorista debutoval s Ceskou
filharmonii, v roce 1982 stanul ve finale Cajkovskeho mezinarodni
houslove souteze v Moskve, o ctyri roky pozdeji ziskal prvni cenu
na mezinarodni soutezi Prazskeho jara. Stal se laureatem Mezinarodni
tribuny mladych interpretu UNESCO a vyhral Hlavni cenu mistrovskych
kurzu Ruggiera Ricciho v Berline, coz mu prineslo solisticke angazma
u Berlinskych symfoniku. Velice rad vzpomina na Josefa Suka, v
houslove hre mistra nad mistry, jehoz byl sveho casu i soukromym
zakem: "Dodnes se schazime a dodnes mistr chodi na koncerty.
Citim se jeho pritomnosti pocten", doznava.
Virtuozova zivotni partnerka Katarina, ktera jej provazi koncertovanim
nejen jako pianistka, mela svou cestu k hudbe ponekud klikatejsi:
"Ivanuv nastup byl primy a strmejsi. Ja jsem se dostala ke
klaviru vlastni urputnosti. Muj bratr chodil na zakladni umeleckou
skolu na klavir. To mne byly ctyri roky, kdyz jsem mu brnkala
na klavesy, kdyz cvicil. Moji mamince uz se to prestalo zdat a
vzala me k bratrove ucitelce hudby, aby ona rekla, jak to se mnou
vlastne je. Nu a pani ucitelka se mnou zacala zaobirat ukrojila
z braskovy hodiny poslednich par minut, aby mela prostor pro me.
Tehdy jsem neumela ani cist, ani psat a ona me k tomu uz pomaloucku
vedla. S ni jsem mela velice pratelsky vztah az do posledniho
rocniku druheho cyklu zakladni umelecke skoly, kdy se rozhodovalo,
co se mnou bude. Vyhralo to gymnazium s tim, ze hudbu nakonec
mohu delat i po vseobecnem studium. Dale jsem pokracovala na filosoficke
fakulte Univerzity Komenskeho v Bratislave, kde jsem vystudovala
hudebni vedu, muzikologii a varhany," zpovidala se z nedaleke
zivotni cesty sympaticka tmavooka klaviristka. "Koketovala
jsem s moznosti potom studovat veterinu nebo jazyky. Ale nakonec
jsem rada, ze klavir zvitezil, " vzhlizi ke svemu muzi pianistka,
kterou jsme jiz mohli poznat na jednom z koncertu Nocturen, tehdy
jeste ne manzelskeho dueta. A dodala svou mekkou slovenstinou:
"Mam tu krasnou prilezitost koncertovat s Ivanem"
Ovsem houslista si nepochvaluje jen fakt, ze mohou byt jako manzele
spolu mnohem vice nez kdyby kazdy z nich volil cestu individualniho
koncertovani. Ale vzhledem k tomu, ze zena je i sikovna manazerka,
je sam od mnoheho papirovani osvobozen: "Katarina krome klaviru
a sveho studia na univerzite vlastne vede cely management, takze
pri vyhode techniky hlavne internet - jsme v kazdodennim
kontaktu s dalsimi organizatory v celem svete. Dnes zrovna prisla
nabidka na koncert do Madridu a my jsme byli schopni na ni ihned
reagovat, hovorit o programu, letenkach, penezich apod. Pro me
je to vyrazna pomoc, protoze z prvni ruky vidim, jak se byznys
hyba, coz mi organizaci dne a rozhodovani naramne zjednodusuje.
Kdyz to mel v rukou kdysi agent, nikdy jsem takovy prehled nemel."
Muze mit umelec pri vedomi, ze uz dosahuje vlastne spicky, jeste
cile?
"Prirovnal bych to k penezum: mate sen si za vydelane penize
neco koupit. Pak ale zjistite, ze chcete vice, ze to, co jste
si koupila vas uz vlastne ani do sytosti neuspokojuje. Tak podobne
je to i s karierou nebo s tim, cemu se kariera rika: clovek ma
chut hrat v Berlinske filharmonii nebo koncertovat v Amsterodamu,
kdyz se to postesti, rekne si dobre, splnil se mi sen, ale ja
chci dal a pak jeste dal. Ale pro me uspokojeni nespociva v mnozstvi
odvedenych koncertu, ale v jejich kvalite. Pro me je nejdulezitejsi,
abych se jako houslista vyvijel, abych se vyvijel jako clovek,
abych nestagnoval - jen tak se mohu citit stastny," a pak
jeste dodal neco o dosazeni krasneho housloveho tonu mnozi
jsme meli za to, ze jsme jej uz slyseli, ale mistr tak zrejme
prozradil jeden ze svych tajnych snu.
Jeho tmavovlasa a stihlounka partnerka, pochazejici z Piestan,
na sebe prozradila to, co z ni vlastne dosud zari a co zrejme
jeste dlouho vyzarovat bude: "Ja si prave tohohle velice
uzivam a radostne musim konstatovat vzdycky, kdyz se posunu o
kousicek dal a je mi pri srdci teplo nechci, aby to znelo
namyslene - ze velkou zasluhu na tom ma prave Ivan. A to umelecke
jde ruku v ruce s tim lidskym. Verim, ze spolecne to posuneme
hodne daleko."
Ivan a Katarina Zenatych jsou manzele neco malo pres rok. Jejich
zivot nyni kraci v tonech velke radostne ody. Jeho zena jej doprovazi
vsude, a Ivan ma co predvadet. Jeho mimoradne bohaty repertoar
zahrnuje na padesat orchestralnich koncertu vsech hudebnich stylu
a jeho nahravaci cinnost se soustreduje na komplety velkych autoru.
Souteze uz ale v jeho programu nejsou. Jak sam jednactyricetilety
virtuoz dodal, prestoze mu v jistem obdobi pomohly, podruhe by
do 'toho' nesel: " jednak proto, ze souteze jsou vzdycky
velke nervy, a jednak take proto, ze do jiste miry lze pochybovat
o jejich objektivite. Vsichni, co tam hraji, hraji opravdu dobre
a nekdy je obtizne poznat, kdo je ten uplne nejlepsi. Ovsem dnes,
kdyz jste prvni, tak to jeste vyznam ma, ale kdyz obsadite druhe
treti misto, pak se po vas nikdo ani neohledne "
Koncert na Masaryktownu se opet zaradil mezi ty, na ktere bude
manzelsky par rad vzpominat. Jake ze to je doprovazet sveho muze
na koncertech? - pripominam si v duchu Katarininu odpoved - "krasne"
tak takove to je slyset i ty dva hrat. Jen jejich letmy stisk
rukou pri dekovackach prozrazuje, jak jeden druheho potrebuje
a jak si jeden druheho vazi. My take potrebujeme slyset vasi hru
a naslouchat krasnym tonum "Prince Oranzskeho" (prosluly
nastroj italskeho mistra Giuseppe Antonia Guarneriho z roku 1743),
mistrovskych housli Ivanovych, ktere nesou tak noblesni nazev.
Vim, ma doma jeste jedny take model Guarneri. Teprve nedavno
byly na zakazku v dilne "Jan Spidlen, syn - Praha" zhotoveny.
A maji krasny syty ton. Treba prave jimi nam mistr houslove hry
pri nejblizsi prilezitosti jeste jednou zahraje nejen ono novomanzelum
dedikovane Les adieux pro housle a klavir soucasneho hudebniho
skladatele Juraje Filase, ktere kazdemu tak ucarovalo
Vera Kohoutova