Navrat na hlavni stranu
Janovo evangelium udelalo tecku
za Torontskym mezinarodnim festivalem
Prestoze druha cast festivalu byla slabsi nez prvni a rada osobnosti
filmoveho sveta odjela vzhledem k nejistote, ktera se vztahovala
k datu 11. zari, stoji tri filmy za zminku. Vynikajici celovecerni
prvotina Andreje Zvjaginceva Navrat skutecne sokoval svoji
originalnosti. Zvjagincev zna dokonale prostredi i krasu Sibire,
kde se narodil. Film muzeme chapat i jako podobenstvi. Dva bratri
vyrustaji bez otce a maji odlisnou povahu. Starsi na prvni pohled
odvaznejsi, ale prizpusobivejsi prostredi, mladsi problematictejsi.
Otec existuje pouze ve vzpominkach a na stare cernobile fotografii.
Jednoho dne se vsak otec vrati. Neni jasne, kde byl, co delal.
Jestli se jedna o zlocince, vojaka, politickeho ci kriminalniho
vezne, banditu nebo mafiana. Poctiveho ci nepoctiveho cloveka.
Zvjagincev by se mohl pustit do schematu, ze se chlapci snazi
dovedet pravdu o svem otci. Toto vsak neni ukolem filmu. Otec
je zde ve sve pritomnosti. Drsny, prinasejici disciplinu a vyzadujici
lasku. Starsi z chlapcu tuto hru za cenu drobnych odmen prijima,
zatimco mladsi z bratru je vzpurny a zoufale haji svoji svobodu.
Ve filmu je ukazano citlive, ze prave starsi z chlapcu je vic
terorizovan a nakonec surove za nepatrny prestupek zbit. V ten
okamzik mladsi z chlapcu zacne po svem bojovat s otcem. Vyleze
na opustenou vez a vyhrozuje (ci vydira), ze skoci dolu. Otec,
pro ktereho neni nic problemem se pokousi za nim vylezt na vez.
V okamziku, kdy mame nejvetsi strach o chlapce se utrhne ztrouchnivele
drevo a otec spadne a zabije se. Chlapci jsou na ostrove sami
s mrtvolou sveho otce. Dokonce ji dopravi i na breh. V okamziku,
kdy muze reziser spadnout do dalsiho schematu vsak chlapcum lodka
s mrtvym telem uplave a potopi se. Jsou tedy opet sami, bez despotickeho
otce, s hruznou zkusenosti, mozna i s pocitem viny, mozna budou
i obvineni ze zlocinu. Jedna se o pribeh chlapcu anebo o podobenstvi,
kdy do normalniho zivota vstoupil tyran, ktery chce, aby ho jeho
deti milovali? Tesne pred torontskym festivalem dostal film oceneni
na festivalu v Benatkach.
V Armenii byl natocen film Vodka-Lemon. Hlavnim jazykem,
kterym se ve filmu hovori je kurdstina. Film se odehrava v beznadejne
zime v horach asi sedesat kilometru od Jerevanu. Hrdinou je aristokraticky
vyhlizejici vdovec Hamo, ktery jezdi kazdy den na hrbitov "hovorit"
se svou zenou. Stejnou cestu absolvuje vdova Nina za svym manzelem.
Nina prodava ve stanku u cesty pro ridice Vodku-Lemon. Dialogy
probihaji v krute zime na jakychsi stolickach venku. Realita se
strida s absurdnimi situacemi. Denne se nosi neco, co zbylo na
trh a prodava se minulost, ale neni nadeje na budoucnost. Hamo
ceka na dopis od syna z Francie a kdyz konecne prijde, misto
ocekavanych penez, syn naopak zada otce o nejakou tu financni
dotaci. Absurdita strida absurditu. Ridic rozpadajiciho se autobusu
zpiva francouzske sansony (poplatnost Canalu +, ktery film financoval?).
Odpousti Nine penize za listek, ale kdyz o ne jednou pozada, zena
se urazi. Film konci v okamziku, kdy je zapotrebi prodat to posledni,
klavir. Kdyz se konecne najde kupec, Hamo a Nina odmitnou klavir
prodat a odjedou na nem za veseleho hrani a zpevu po silnici zpet
domu.
Pupendo, ktere reprezentovalo ceskou kinematografii nemelo
celkem odezvu u kanadskeho publika. To ocenilo jako nejlepsi film
japonsky snimek Takesi Kitana Zatoici.
Temer v samotnem zaveru a snad jako posledni film pro novinare
byl uveden kanadsky snimek Janovo evangelium. Tento film
vznikl temer ctyricet let po Pasoliniho filmu Evangelium svateho
Matouse. Na svet ho privedl kontroverzni kanadsky producent
Gart H. Drabinsky. Podobne jako Pasolini, ktery byl osvicenym
komunistou, ani Drabinsky se nehlasi ke krestanstvi, ale spise
k zidovske filosofii. Tento odstup vsak neni filmu na skodu, naopak
zbavuje ho falesneho sentimentu, ktery se casto v americkych velkofilmech
objevuje. To, co by jindy ve filmu vadilo jako presne dodrzovani
textu je tentokrat ku prospechu. Film je natocen zcasti v Torontu,
externi zabery jsou delany ve Spanelsku. Jezise hraje Henry Ian
Cusick, ktery se narodil v Peru, vyrustal na Trinidadu a ve Skotsku.
Reziser Anglican Philip Saville se soustreduje hlavne na Jezisova
kazani a jeho souboj s farizeji, zakoniky a zidovskou veleradou.
V tomto bode se filmu dostalo i kritiky kanadskeho tisku. Drabinsky
se brani tim, ze se drzel presne Noveho zakona a ze nelze opominout
urcite skutecnosti, ktere jsou v Janove evangeliu. V tomto bode
bych se producentu filmu zastal. Jestlize se objevi ve filmu z
patnacteho stoleti kritika cirkve, malokoho napadne rici, ze se
jedna o film protikatolicky. Jestlize Stefan Zweig nemilosrdne
tepe do Kalvina, necitim se jako protestant ohrozen. Nebezpeci
nastava v okamziku, kdy se otazka vyhroti do polohy my a Jezis
na jedne strane a Zide na strane druhe. Jezis zustava i ve filmu
osamocen. Ucednici splynou s temi, kteri ho ukrizovali a nakonec
se podridi instituci. Zmena nastava v okamziku vzkriseni. Janovo
evangelium je skutecne odlisne od synoptickych evangelii a to
se podarilo ve filmu vystihnout a divak si tuto odlisnost muze
uvedomit mnohem zretelneji nez jindy (chybi ustanoveni Vecere
Pane, setkani na vode nasleduje az po ukrizovani). Otazkou zustava,
do jake miry lze biblickou zvest umelecky zobrazit. Ale to je
otazka, ktera je snad tak stara jako krestanstvi samo.
Ales Brezina