Navrat na hlavni stranu

Skupina Matuzalem

Cesky a slovensky den 2003
Kazdorocne, jiz ctyriapadesat let, se Cesi a Slovaci setkavaji na Masaryktownu, aby se spolecne potesili, popovidali si, poslechli si nadherne lidove a dnes jiz i moderni pisne, naplnili sva srdce vystoupenim tanecniku narodnich a lidovych tancu, nakoupili si z nabidek malych ci rodinnych byznysu, odnesli si domu nadhernou atmosferu z vedomi, ze cesky a slovensky jazyk mlade generace tak docela nezapominaji...
Ne vzdycky jsem tihnula k tak velkemu setkani lidi na jednom miste. Nejak mi vadila ta skrumaz lidi. Ztracela jsem v ni vlastni prozitky, ktere vlastne prehlucelo to hemzeni naroda kdysi patriciho do jednoho statniho svazku. Vlastne ani nevnimam to odtrzeni, protoze se i pres oficialni dokumentky citim byt - ostatne jako mnozi na obou stranach "tam" i tady ­ stejne Cechoslovackou. Slovenstina mi zni stejne domacky jako muj rodny jazyk.
Ale na co bych si zvyknout nechtela, je pokracujici fakt, ze nas na takovem rocnim setkani ubyva. Ubyva jak Cechu, tak i Slovaku, kteri pocituji touhu setkat se jednou rocne s ostatnimi v komunite. A cislo pritomnych seskocilo velice rapidne dolu ­ jeste pred tremi lety jsme hovorili o dvou tisicich prodanych listku, letos jiz neco malo k petistovce.
Nicmene, i tak citim vdek a obdiv ke vsem tem, kteri se na organizaci tohoto dne podileji. Pokazde, co si pamatuji, udelali dobrou praci. Pokazde me potesila recitace deti zde narozenych ceskym rodicum z ceske skoly pod vedenim pani ucitelky Carkove, vzdy jsem obdivovala zpev sboru baptistickeho kostela v Toronte, s obdivem sledovala tanecni kroky narodopisne skupiny Moravanka, kterou leta letouci vede Mary-Ann Honigova ( i kdyz je sama narozena v Kanade), ci sokoly a sokolky, kterym uz zrovna neni onech -cet, atd.
Ja vim, ze ucinkujicim je svym zpusobem jedno, jestli se vystoupeni nacvicuje pro sto nebo pro tisic lidi - vzdycky se snazi odvest to nejlepsi; ale vice by me samotnou hralo vedomi, ze nas, kdo mame zajem o upevnovani narodni pospolitosti a udrzovani ceske a slovenske kultury a rodnych jazyku neubyva. Mohu ale doufat, ze v tom rocniku pristim - petapadesatem ­ nas bude prece jenom vice.
Vera Kohoutova - Brampton
***

Navrat na hlavni stranu