O me profesi rozhodli rodice
Rozhovor se slovenskym pevcem Gustavem
Belackem
Odbornici jej radi mezi nejtalentovanejsi operni
pevce mlade slovenske generace. A prestoze na podiu opery stoji
teprve deset let, uz o nem vi svet. Jeho repertoar tvori ctyricet
nastudovanych opernich roli a nejmene ctyricet oratorii. A vsechny
patri do svetove pokladnice hudby. A stejne tak vsechny jsou na
repertoarech tech nejproslulejsich hudebnich teles a hudebnich
domu. Pocinaje scenou Slovenskeho narodniho divadla ci prazskeho
Narodniho divadla pres napr. Opera du Rhin ve Strassburgu, Theatre
de la Monnaie v Bruselu, Chamber Opera ve Vidni, Palacio des Artes
Belo Horizonte v Brazilii, Opera Nagoya v Japonsku a Canadian
Opera Company v kanadskem Torontu konce, kde mj. hostuje jiz potreti,
a tentokrate v Italce v Alziru italskeho skladatele Gioacchina
Rossiniho, v niz ztelesnuje narocnou roli Mustafy.
"Na zaklade lonskeho vyberu, kdy jsem uspel v konkursu pro
Rossiniho Cestu do Remese, me povolal dirigent Richard Bradshow
nanovo," objasnuje umelec. "Rossini je specificky, jeho
dila potrebuji zpevaky s "pohyblivym" hlasem, kteri
to dokazi zazpivat..., i kdyz samozrejme musi vyhovovat i dalsi
parametry vzhled, postava, temperament aj."
Premiera komedialne ladene opery Italka v Alziru se konala 1.
dubna, reprizy jsou naplanovany na 4.,6., 9., 12. a 19. dubna
v torontskem Hummingbird Centre. A to byla take prilezitost se
s umelcem setkat osobne.
Sympaticky ctyriatricetilety Gustav Belacek ma rad soukromi a
nezavislost. Proto se zabydlel primo v centru Toronta, odkud ma
velice blizko predevsim do divadla, kde pred premierou Italky
stravil temer mesic zkousek a nacvicovani. "Neni mne prijemne
byt nekomu na obtiz, protoze nas zivotni rytmus je prece jen jiny
nez ostatnich lidi - zijeme predevsim v noci," jakoby se
pevec omlouval. Jeho cas se nedeli na tri osmihodinove celky jako
v pripade nas obycejnych smrtelniku, ale na zemepisna pasma. Zrovna
po zkousce v sobotu 22. brezna o pul jedenacte v noci mel naspech
do Prahy, kde dirigent Jiri Belohlavek, natacel ne moc znamou
komickou operu o jednom dejstvi Antonina Dvoraka s nazvem Tvrde
palice, v niz basista zpiva roli kmotra Rerichy. A zpet se vratil
jiz v utery v noci... to znamena, ze behem tri dnu musel svuj
biorytmus prerovnavat hned trikrat.
VK: Jak jste se ke zpevu dostal?
GB: Muj otec velice krasne zpival, dokonce kdysi vyhral
amaterskou soutez zpevaku Zlata kamera, jenze jeho otec mu rekl,
ze komediantem nebude, ze bude mit chleba v rukou, a ze si musi
najit poradnou praci tak tata udelal dve vysoke skoly -
prava a lesnickou... ale "horari" vzdycky zpivali, takze
zrejme tatinkovo tajne prani se melo splnit v jeho synovi
tedy ve mne. Narodil jsem se ve Zvolenu a vyrustal na Kysuciach,
takze jednou chlapec z hor prisel do Bratislavy na konzervator
byla to strasliva zmena. Sice jsem hraval na ruzne lidove
nastroje, fujaru mam doma dodnes, a zpival jsem jako ostatni lidi
na horach, ale prece jenom delat zpev profesionalne, na to jsem
sam nepomyslel. Ale hudba me chytla, na konzervatori jsem dostal
dobry zaklad, potom na vysoke skole, dale v Italii, Nemecku a
take v Praze ... profesi mi vybrali rodice dobre.
VK: Bal jste se nekdy o svuj talent?
GB: Dnes uz clovek vi, jakou ma talent hodnotu. Hlasivky jsou
nas jediny nastroj, ktery nemuzeme vymenit. Praskne-li struna,
poskodi-li se nastroj, je to jednoduche poridi se nove,
ale to nemuzeme udelat s hlasivkami. A neucime se zpivat jen proto,
abychom vyuzili vsech hlasovych moznosti, ale hlavne proto, abychom
zpivali dlouho. To je prvni zakladni vec, kterou by meli studenti
vedet. Stari pedagogove vedi, ze hlas vydrzi zhruba 5-10 let bez
skoleni. Pedagogove museji prodlouzit zivotnost hlasu zpevaka
na tech 30-45 let. Dodnes za nejcennejsi plati, ze ne ze jsem
zpival v La Scalle a na jinych svetovych podiich, ale ze zpivam
42 let... jak se pochlubil italsky Carlo Bergonzi, a to je v teto
branzi uzasne.
VK: Trpite tremou?
GB: Myslim si, ze kazdy musi mit tremu. Pokud citi zodpovednost,
pak ma i tremu, ale ta nesmi prekrocit urcitou mez. Clovek ji
musi umet ovladnout a zvladnout. Nikdy jsem nemel tremu, ktera
by mi zabranila zpivat. Da se ji predejit take dobrou pripravou
proste clovek musi perfektne ovladat ulohu, musi byt co
nejlepe pripraven. Nu a zkusenost zase prinese umeni improvizace.
V opere se improvizuje mnohem hure nez na cinohre, protoze ve
"hre" je vice elementu napr. hudebni teleso, rytmus.
Ja si vsechny tyto momenty velice dobre uvedomuji a mnohdy dokonce
cekam i na chvile, ktere me prinuti k improvizaci, protoze vim,
ze se mi podari udelat velice dobry gag, kterym projev ozivim.
VK: Je pro Vas zpev drogou?
GB: Svym zpusobem je, a je to zdrava droga. Je to ale take
hobby, a to spojeni s profesi je uzasne. Kdyz posloucham hudbu,
tak ji musim vnimat jako profesional, abych slysel, kdo, co a
jak to dela. Nekdo muze zazpivat tak, jak jsem to jeste nezpival
ja, tak se to od nej proste ucim, a dobry napad mohu take pouzit...
a to si myslim je spravne. Kazdy interpret i ten nejhorsi
muze prinest neco noveho a dobreho. Uz i proto je zapotrebi
poslouchat. Jinak mam rad vsechny typy hudby.
VK: Kazde dilo ma sve zaludnosti... Pripravujete se jiz dopredu
na slozitejsi mista v opere?
GB: V teto opere takovych zaludnych mist je asi deset. Jednak
jde o tezky zpev a o obtizny rezijni pohyb, a to si musim davat
pozor. Ale nelze se bat. Clovek proste musi byt pripraveny a duverovat
si. Nakonec jsem tam proto, ze ti, co me angazovali, veri, ze
to zvladnu.
VK: A zpivaji se nektere skladby nezpivate jenom opery
snadneji?
GB: Mam tu vyhodu, povazuji to totiz za vyhodu, ze nejsem
jen opernim pevcem. Ja jsem koncertni a operni zpevak, a to jsem
i vystudoval katedra operniho a koncertniho zpevu. A pro
me je koncertni zpev neco uzasneho a doplnuje moje ja. Neumim
si predstavit, ze bych delal jenom opery. Zpivat pred orchestrem
a zpivat treba Dvorakovu Sabat Mater je neco uzasneho. V komornich
skladbach nehrajete jako na scene, ale jste v uhlu pozornosti
vsech sopran, alt, tenor, bas ctyri soliste pred orchestrem
a mezi vami, orchestrem, sborem a publikem vznika jisty vztah,
urcita vazba. Vsechno bez kulis, bez rekvizit, zvlastni atmosfera.
Je to krasne. Takovy Schubertuv Pisnovy koncert, Schumannovo
Requiem, anebo skladby ruskych skladatelu. Mam rad ruske
skladatele - Cajkovskij, Rachmaninov, Glinka navic je rustina
uzasne zpevna rec.
VK: Pri teto prilezitosti se doslova nabizi otazka, kolika jazyky
vlastne zpivate? Ktere jazyky jsou pro vas vice ci mene zpevne?
GB: Predevsim materskym jazykem nadhernou a zpevnou
slovenstinou, cesky - naucil jsem se i to ceske 'r' - mam v repertoaru
jmena jako je A. Dvorak - at uz v jeho operach Rusalka
nebo Jakobin ci solove zpevy v Sabat Mater, Svata Ludmila,
Requiem, Te Deum a Biblickych pisnich, dale B. Smetana
v jeho Prodane neveste, L. Janacek Mse Glagolska,
B. Martinu v jeho kantate pro sola, smiseny sbor a orchestr
Gilgames, Spalicek, Slovenske pisne, Pisnicky na dve
stranky, Otvirani studanek, J.J. Ryba jeho vehlasna
Vanocni mse, aj.
Italstina je jazyk spojeny se vznikem opery vubec, proto i vsechna
hudebni terminologie je v italstine, takze italskym jazykem se
domluvi vsichni hudebnici na celem svete. Navic z Italie pochazi
cela rada skladatelu, jejichz dila ma kazdy muzikant ve svem repertoaru
rad, a ja je take zpivam velice rad a nemusi jit vzdy jen
o opery - napr. Vzpominany Rossini La Cerentola,
Bellini La sonnambula, Donizetti Caterina
Cornaro, Verdi vzpomenu treba Rigoletto, Nabucco,
Aida, ale take Bottesiniho Messa da Requiem. Vyborna
rec je francouzstina. Ve Francii vzniklo straslive mnoho oper
a komorni hudby. Ovsem vyborna je nejen rustina, jak jsem jiz
uvedl, ale v podstate vsechny slovanske jazyky jsou zpevne. Horsi
to je ale s madarstinou, ktera neni zpevny jazyk uz pro jinou
barvu vokalu a velice casto pouzivane spoluhlasky, takze je to
velice tezke zazpivat. Mam delat Bartokovu operu Hrad kneze
Modrovousa v originale dnes se vsechno zpiva v originale,
coz pred nedavnem nebyvalo. Dila se prekladala napr. do anglictiny.
Ale v pripade Modrovousa budu zrejme potrebovat jazykoveho kouce.
A vidite i Janacek s tezkou cestinou prorazil v originalni reci
do sveta a ma veliky uspech. A pritom doma se s takovym
ohlasem nesetkava.
A nemcina je velmoc, hlavne vsak v koncertnim zpevu - vezmete
si Schuberta, Schumanna, Strausse, Bacha, Mozarta klasicisticka
hudba, Beethovena, Haydna, ale mse uz jsou vetsinou v latine.
A po tolika letech uz ani nepotrebuji jazykoveho poradce. V anglictine
toho moc neni, Anglicane nemeli vlastni tvorbu. Dodnes vlastne
povazuji za sveho a nejvetsiho skladatele Handla, i kdyz byl puvodem
Nemec, a jeho dila jsou v anglictine, napr. jeho vehlasny Mesias.
VK: A co osobitost projevu, muzete ji uplatnit?
GB: Hlavne v Americe se ceni, ze clovek je jiny nez ostatni,
ze do tvorby neco noveho prinese musim vedet, co chce reziser,
direktor a co dirigent a kdyz vidim, ze je tam prostor pro
vlastni napady, tak je tam proste uplatnim. Samozrejme ne kazdy
to prijima, protoze je to treba koupena inscenace, takze zavazky
k puvodnimu nastudovani jej drzi zpet, ale nekteri, jako napr.
Ed Hastings mj. priklad absolutne klidneho a vyrovnaneho
anglickeho gentlemana, ten skoro vsechny moje napady prijal. Jednak
clovek obohacuje dilo o vlastni napady a jednak o vlastni charisma.
Kazdy tu svoji osobitost uz prirozenou cestou prinasi, a proto
si jej take prvni sceny vybiraji. Kdyz bych si chtel na nekoho
hrat, byl by to plagiat.
VK: Kdy se vlastne ucite role?
GB: Kazda role se musi dostat tzv. do krku. Musi se proste
ozpivat. Nekolikrat si ji musim zazpivat, nacvicit. A tim, ze
ji opakuji, ucim se ji. Pamet to skutecne dost zatezuje, ale pamet
se i tak tribi. Ovsem kazdy pevec ma svuj recept, jak si na roli
vzpomenout nekdo si pamatuje stranky podle znacek, jiny
podle kreseb hodne spolupracuje zrakova pamet, ta snad nejvice
ze vsech typu pameti.
VK: Mate krome sve profese cas na jeste neco jineho?
GB: Na rodinu mam dve deti, kdyz jsem doma, tak jsem
s nimi rad - Denis je prvak, Patricia je rocni. Denis miluje hudbu,
Dona Giovanniho videl uz ve svych trech letech, od te doby
jeste snad trikrat. Deti je treba vest ke kulture od malicka.
Jestlize uvidim, ze nektere z deti ma talent a ze chce delat hudbu,
pochopitelne mu pomohu. Sam jsem zacinal bez neci pomoci a vim,
jak je to tezke. Mel jsem stesti, mel jsem talent, ale krome toho
to vyzaduje pravidelnost a vydrz v uceni. A udrzet se na urovni.
Rekl bych ze to vyzaduje ctyricet procent talenty, dvacet stesti
a zbytek jen a jen drinu.
Moje pani ale nepracuje ve stejnem oboru - je na plasticke chirurgii
jako instrumentarka. Vim, ma toho hodne. Ale tesi me, ze ji hudba
zajima, a mj. na zpev ma velice strizlivy a vytribeny pohled.
VK: Podle programu se ani nemate cas zastavit
GB: Ale mam, dokonce mam i kdyz mene nez kdysi
cas na hobby. A tim je restauratorstvi nabytku starsiho sto padesati
let. Je to dokonce tak silny konicek, ze bych jej mohl delat i
jako profesi. Je to uzasne, jak to kdysi mistri dreva dokazali
udelat nadherne dyhy, intarzie, politury
S umelcem, ktery ma na svem konte mnoha vitezstvi z prednich
peveckych soutezi, jsme v necele hodine probrali jeste celou radu
zajimavych pohledu na umeni i na deni ve svete, ale bohuzel noviny
maji vymezeny rozsah, takze o tom snad az nekdy jindy. Bylo prijemne
posedet se sympatickym clovekem, s clovekem, ktery nejmene z lidskych
vlastnosti snasi povrchnost, s clovekem, jemuz vyhovuji pro svoje
osobita kouzla vsechna rocni obdobi a jehoz si do svych del povolali
a dnes vim, ze ne jen pro jeho uzasny talent, ale take pro
jeho uzasnou pracovitost, zodpovednost a pochopeni dirigenti
zvucnych svetovych jmen. Dekuji, pane Belacku, nejen za rozhovor,
ale i za prozitek v torontske opere. Preji Vam spolecne se vsemi
ctenari jeste mnoho krasnym zpevem naplnenych let.
Dovoluji si upozornit, ze s Gustavem Belackem se muzeme jeste
setkat na dvou koncertech 13. dubna na Masaryktownu a 16.
dubna ve 20 hodin v ramci programu Mozart Society v Toronte (175
St. Clair Ave.).
Vera Kohoutova