Vykastrovana nostalgie
Nejsem zaprisahly nepritel koureni. Nekdy se s chuti divam na
filmy z padesatych let, kde herce neni videt jednak kvuli kvalite
kopie, jednak pro dym z cigaret. Priznam se, ze kratce po sve
jedine ucasti v jednom z nejdelsich cyklistickych zavodu v Evrope
Praha - Karlovy Vary - Praha, jsem si s chuti zapalil cigaretku.
Nemyslim si, ze by to bylo o moc horsi nez vyfukove plyny, kterych
jsem se behem cesty nadychal dost
. Tento tyden mi znamy poslal ze sveho alba fotografie Slavie.
Skoro na vsech je neodmyslitelna postava brankare Aloise Jonaka.
Dokazal ziskat sympatie nejen tim, jaky byl sportovec, ale ze
vzdy po zapase pri cigarete pohovoril s fanousky. Probral s nimi
zapas. V pozadi za hraci jsou vzdy plne tribuny. Byla to hezka
doba a cigareta k ni patrila. Dnes sportovci nekouri. Filmovi
hrdinove nekouri. I ja nekourim. Tribuny fotbalovych stadionu
v Cechach jsou prazdne. Tloustneme pred pocitaci a televizi. Do
nasich zivotu vstoupila jina droga, mozna jeste zhoubnejsi.
Presto se obcas objevi nove cedecko digitalne upravenych nahravek
z te doby. Jakasi nostalgie. Jenze je to casto vykastrovana nostalgie.
Cernobile filmy jsou najednou barevne. Nemam nic proti tomu, kdyz
nekdo digitalne zrestauruje film Metropolis a producent
se snazi priblizit nam nemy film, ktery vznikl koncem dvacatych
let. Ale jsem proti lzi, kdyz nekdo predstira neco, co zkratka
nebylo. Urazi mne, kdyz na novem vydani Beatles Abbey Road je
Paulu McCartneymu digitalne amputovana cigareta z prave ruky.
Je to lez. Stejna jako vyretusovani Slanskeho z fotografii z Unora
1948. Clovek se muze zmylit, udelat chybu. Ale zde se jedna o
manipulaci se skutecnosti. Ten, kdo pracuje s pocitacem je obzvlaste
k manipulaci s fakty nachylny.
Je znamou skutecnosti, ze prvni obeti kazde valky je pravda. Pri
prvni valce v Perskem zalivu jsme se dovedeli, ze iracti vojaci
vyhazeli kuvajtske deti z inkubatoru, coz se nezakladalo na pravde.
Pri valce v Kosovu jsme dostavali informace o desitkach az stovkach
tisicu mrtvych. Podle dostupnych udaju tento pocet nepresahl desetinu
puvodnich cisel. Zadne statistiky vsak neuvedou, kolik lidi zahynulo
pri bombardovani (uz jen proto, ze se obeti zacnou salamounsky
delit na civilisty a vojaky). Nikdo nerekne, kolik obeti nasledovalo
diky zdevastovanemu zivotnimu prostredi a to nejen (abychom byli
politicky korektni) v Srbsku, kdyz uz Jugoslavie neexistuje.
Do nekonecna muzeme slyset vetu, ze kdyby se Hitler zastavil vcas,
nebylo by tolik obeti v druhe svetove valce. Naprosto souhlasim.
Nevim, jak si to tito "politicti znalci" vcetne Pavla
Tigrida ci Stanislava Reinise predstavuji, ze by bylo mozne vojensky
zastavit Hitlera v tricatych letech. Invazi do Nemecka v roce
1935? Ci preventivnim bombardovanim Drazdan jiz v roce 1937? Ja
osobne si myslim, ze staci pouze diktatory nepodporovat. Vzdyt
jak Hitler, tak i Al Kajda ci Saddam ziskali moc diky tomu, ze
to byli sice diktatori, ale zaroven "nasi" spojenci.
Kolik mame dnes takovych spojencu, ktere budeme vojensky s velkou
slavou zitra zastavovat? Pakistan, Cina, Saudska Arabie A ted
se objevil i novy spojenec Iran.
Jestlize se nam digitalne lze ohledne cigarety Paula McCartneyho,
jak muzeme uverit v digitalni pravdu Colina Powella? Chapu argumenty,
ze cisla, ktera Irak predklada nehraji, ale kdyby se mela udelat
inventura pardubickeho Semtexu v Ceske republice, byl bych spise
prekvapen, kdyby cisla hrala.
A stale mam pocit, ze horsi nez cigareta je lez, ktera nas obklopuje,
byt by byla sebelepe digitalizovana.
Ales Brezina