Relativne vzato
V poslednich letech, pokud si vzpominam, vyjadroval jsem se spise
kriticky nezli pochvalne k tomu, co se deje v mem druhem a nepochybne
konecnem, domove, Kanade. Nemam v umyslu brat ted cokoli z vyrceneho
zpet. Ale jsou chvile, kdy se mne zmocnuje nutkani zalistovat
pameti, vydat se proti toku casu zpet o tricet i vic let a po
tom okruhu vzpominek vratit se zpet do pritomnosti zmobilizovat
v sobe veskerou snahu a dobry umysl byt objektivnim. A nejen to.
Vnimat mnohe veci a deni nejen absolutne, ale i relativne. Nebot
to, co za jistych okolnosti muze vypadat jako cerne, za jinych
barvi se do seda, ba modra nebo zelena ...
Ke kritice cehokoli dochazi mnohdy v obdobi, kdy clovek ma
roupy nebo jej pali dobre bydlo, receno lidovym mudroslovim.
Tedy v dobe, kdy vlastne neni skutecny a opodstatneny
duvod k narkum a stiznostem. Dokonce se mi zda, ze v dobe,
kdy situace je skutecne svizelna, kriticka, proste na draka, na
stiznosti neni dost casu. Jde do tuheho, je treba vybabrat se
z nejhorsiho. A v tom, vetsinou, musi si kazdy pomoci sam. To
ale neznamena, ze v same podstate neni nikdy duvod k nespokojenosti.
K pocitu, ba jistote, ze by mohlo byt mnohem lepe nezli je.
Jenze pro nekoho je teply a trochu omasteny brambor vybornou veceri,
pro jineho stejna krme je dukazem, ze vsechno je ztraceno a nastava
bida s nouzi. To je, strucne a nedokonale receno, take relativita.
Velmi uzitecny a zajimavy pojem. Co pro nekoho je v jisty den
bile, to je pro jineho ve stejny den, ale za jinych, pro nej platnych
okolnosti, cerne. Muze k tomu byt duvodem deprese, z nejakeho
duvodu kalamita, odraz neslouziciho zdravi.
A tu se dostavam k podstate zamysleneho kratickeho pojednani o
Kanade. O svem soucasnem domove. O tech, kteri vlivem svych funkci
a sveho postaveni utvareli tuto zemi, tento muj druhy a posledni
domov. O tech, jejichz pusobeni mnohdy se mi nelibilo, udivovalo
me, povazoval jsem je bezmala za debilni. Na techto nazorech nemeni
ani dnes pranic. A prece relativita. Onen fenomen, ktery
nelze ignorovat pri posuzovani jevu a tendenci. Ktery mnohdy je
zneuzivan, ale v mem pripade tez ignorovan.
Co me ted privadi prave k temto uvaham?
Na takovou otazku existuje odpoved jen pomoci vyctu jistych faktu
a skutecnosti.
Jako kazda hudebni skladba neobejde se bez predznamenani, pokusim
se, aby takovym predznamenanim techto radku byla snaha o pravdive
a objektivni. Takovemu snazeni dnes muze napomoci cas,
ktery, jak pravi uslovi a text pisne zpivane v blahych casech
meho mladi Rudolfem Cortezem, vsechny rany zhoji ...
Pojednou mne napada, ze jsem vlastne stastlivcem, ktery by si
nemel na nic stezovat, vyjimaje snad veci ryze osobni. Narozen
v dobe, kdy Hitler vstoupil na uzemi domoviny, valku jsem prozil
v perince a posleze prvnich kratkych kalhotach, bez moznosti stat
se hrdinou ci zbabelcem.
Z konce valky zustal mi v pameti jen cpavy zapach vetrem se nesouci
az k nasemu domu z vybombardovaneho komplexu Ceskomoravske Kolben
Danek, tovarny ve Vysocanech.
Komunisticky rezim muj zivot poznamenal odlozenim moznosti kvalitniho
vzdelani z duvodu tridni nezpusobilosti. Zdravotni problemy a
zamestnani me zeny v nemocnici zbavily mne povinnosti slouzit
v armade, jejiz smysl a poslani pripadalo mi protichudne memu
filosofickemu vnimani sveta a jeho politickeho usporadani, jak
jej videla vlada me domoviny.
Ale i tak, nakonec a popravde, vystudoval jsem na statni utraty.
A nebylo to, nastesti, vzdelani politicke, ale technicke.
Kdyz vstoupily do zeme armady Rise zla, mohli jsme odejit ze zeme
bez problemu. Vzdelani na CVUT ma i v Kanade glanc a bylo mi
v novem domove uznano. Vycitek svedomi me zbavuje fakt, ze po
tri roky zamestnani (po absolutoriu) muj plat byl jen zlomkem
prijmu zamestancu v jinych, potazmo vzato nijakeho vzdelani nevyzadujicich,
profesich. Nicmene, v Kanade je za ekvivalentni vzdelani, a troufam
si rici, ze nizsi urovne, treba zaplatit. Doslova vysolit. Bud
tatka nebo student, pracujici v MacDonalds ci jinych podnicich
po vecerech.
Takze, z duvodu objektivnich stejne jako subjektivnich, ocitli
jsme se, celkem snadno, v Kanade. A po leta to ocenovali, vazili
si te moznosti, stali se obcany teto velike zeme, aniz bychom
si svoje ceske obcanstvi zrusili. Ani po moznostech soucasnou
ceskou vladou nabizenych, cehoz odmenou byla moznost navstevy
domoviny, Hradcan, nemocnych rodicu, kamaradu.
A posleze zacali jsme se citit opravneni ke kritikam a nespokojenosti
toho, jak tato zeme kanadska je rizena. Byly to stiznosti, myslim,
vetsinou opravene. Ale mnohdy formulovane bez ohledu na relativitu
veci!
A tu, cinim presmycku k situaci soucasne, ve snaze byt zcela objektivnim,
napada mne nezbytnost sdelit jista fakta a skutecnosti.
Stali jsme se kanadskymi obcany po formalni frasce, aniz bychom
vlastne dodnes presne znali kupr. slova kanadske hymny.
V relativne kratkem case dosahli jsme moznosti bydlet ve vlastnim
dome ... ac tomu predchazelo zamestnani a sporeni jak moji zeny
tak moje.
Bylo nam umozneno pracovat v oborech, ve kterych jsme nabyli (ano,
jeste doma) patricne kvalifikace. Zadne vybirani odpadku nebo
prodej, dum od domu, ci kremu na boty.
V 55 letech mohl jsem vystoupit z kola budovani systemu, po zhodnoceni
nasich financnich podminek a situace. Pritom jsem nikdy nevyhral
v loterii, na burze vice tratil nezli ziskal. Obcas jsem si pripomnel
jisteho bulharskeho inzenyra, kdysi spolupracovnika v jednom prazskem
podniku, jakemu sarkasmu byl vystaven jeho akcent (bez ohledu
na to, ze jeho inzenyrstvi bylo vicemene pofiderni). Nic podobneho
nepoznali jsme v Kanade nikdy, ac dodnes je nase anglictina akcentem
poznamenana.
Par let let po prijezdu do Kanady mohli jsme se klidanko zelvicka
vydat do sveta na mista, o kterych jsme v socialisticke domovine
jenom mohli snit. Ale to vse jsou pro vetsinu krajanu zde zijicich
dobre znama fakta a jejich zkusenostem podobna fakta.
Pisi to jen proto, ze navzdory vsem negativnim trendum, ktere
kanadske vlady jiz po leta pestuji, mohlo by byt hur. Je to jiste
debilni tesitko, ale fakta mluvi. Tato zeme je cilem mnohych obyvatel
ostatnich zemi sveta. A ne jenom podvodniku a grazlu, kterym
je znama az debilni laxnost kanadkych vlad rozeznavat zrno od
koukolu, cinit rozhodnuti s ohledem na vlastni obyvatele, poctive
danove poplatniky.
Kdyz je krasne zimni nebo letni odpoledne a ja si sam nebo s choti
v dopolednim nebo casne odpolednim slunci kracim po pobrezi Pacifiku,
od petapadesati let svobodne a bez zavazku ke komukoli, dvacet
ctyri hodin minus minimum ke spanku jen pro sebe, pro svou lenost
stejne jako pilnost, pro cetbu nebo tenis, lyzovani nebo opravy
domu, kladu si vsetecnou otazku: Kde jinde bylo by mi toto umozneno?
Oh, mozna, ze jsou takova mista. Ale ja mam pocit, ze tohoto meho
soucasneho stata quo dosahl jsem za relativne mirneho usili
a snazeni. A bez podvodu a machinaci. Bez jedine stopy po talentu
obchodnim a podnikatelskem.. Mozna, ze se podcenuji - ale cosi
mi rika, ze od pravdy nejsem dalek ...
Na druhe strane, na rozdil od dnesnich nove prichozich, platime
dane a cenu letenky za prelet Atlantiku zaplatili jsme kanadske
vlade v nekolika mesicich.
Presto si myslim, ze jsou chvile, kdy jeden se musi venovat onomu
pojmu relativity se vsi poctivosti. A tak jsem se o to pokusil
Vladimir Cicha - Vancouver