Magie okamziku s J. Hlavacovou
a P. Kostkou
O divadle se rika, ze je kouzlem okamziku. Prozitek prileti a
odleti. Nekomu mozna zazvoni na tu jeho strunu, rozezni ji, takze
herec a divak stanou na jedne platforme. Zacnou si rozumet, zacnou
se navzajem poslouchat a respektovat. A pak uz neexistuje nic
jineho nez postava ci postavy, ktere si navzajem sdeluji. Takovemuto
sdelovani jsme byli svedky na predstaveni Milostne dopisy
v rezii Ladislava Smocka, ktery sveril pouhopouhe dve postavy
v nem existujici mistrum umeni hereckeho Jane Hlavacove a Petru
Kostkovi .
To, ze byla hra (nalezi do kategorie epistoralni literatury) dobre
napsana, to ji privedlo nejen na scenu Vinohradskeho divadla v
Praze, aby ji to posleze "odsoudilo" k mnohocetnym reprizam:
neco malo pres sto. "Projeli jsme s ni celou republiku,"
uvedla herecka, ktera ztvarnila roli bohate Melissy. "Do
vinohradske zkusebny, kde se pro intimnost prostredi konala predstaveni
prazska, se vejde jen 60 divaku. Do salu torontskeho auditoria
temer petinasobek. Takze, kdyz na ctyrech predstavenich bylo 860
divaku, je to jako bychom to doma hrali temer patnackrat pri naplnene
kapacite nasi zkusebny..." kalkuluje nahlas pan Kostka, ktery
hral uspesneho Andyho.
Jiz od pocatku je dulezita hluboka soustredenost hercu a kontakt
s divaky. Proto neni v sale dovoleno v prubehu hry fotografovat
az dekovacku, mit zapnute osobni telefony, proto nesmi salem
pobihat ani kameraman rodiciho se ceskeho televizniho vysilani
v Toronte, proto o prestavce nehodlaji umelci prijimat v satne
ani tu nejmilejsi navstevu treba z ceskeho rozhlasu: "Kazdy
ruch nas nesmirne vyrusi rozhodi nasi soustredenost a stoji
nas to dalsi sily se nanovo zkoncentrovat, navazat a pokracovat
ve hre," objasnuje tato opatreni pani Hlavacova. "A
divak ma pravo dostat od nas to nejlepsi," zni velice logicky
a vysoce profesionalne. Obema zalezi na nejlepsim vykonu. A v
teto hre nepracuji jinymi hereckymi prostredky, nez jen vlastnim
hlasem, mimikou v obliceji a sem tam "pohozenym" gestem.
Snad jen dvakrat z kresel povstanou, kdyz to predepisuje rezie,
aby si zase usedli a cetli sve texty (opravdovy skript) dale.
Ty jim mimochodem nejcasteji slouzi jako dopisy, posleze jako
fotografie ci dokument (podle toho, oc ve hre prave kraci), a
take je tak drzi v rukou, takze navozeni divakova dojmu je absolutni.
Proste mistri.
Po kazdem dejstvi vidim na tvarich obou hercu vypeti. Role je
stoji hodne psychickych sil. "Jsem rada, ze jsem si sedla
do prvni rady," sveruje se mi pani strednich let o prestavce,
"alespon vidim, co vsechno herci prozivaji. Ti vzadu nemohou
videt slzy pani Hlavacove a ani vyraz v ocich tak, jak to vidim
ja, nelituji, ze jsem prisla. Je to uzasne, co ti dva s nami dovedou...",
utira si kapesnikem tvar nejen ona.
Kazdy z nas totiz jeste nosi v srdci prvni psanicka, psana neumelou
rukou potaji pod skolni lavici. Pamatuje si na prvni doteky rukou
s chlapcem-divkou, s nimz se chtel vice "kamaradit",
nosi v pameti prvni rozhodnuti ... jako by nam autor psal primo
z duse. A clovek si snad az po letech staci uvedomit, ze zivot
neni o spravedlnosti v nem, ale predevsim o vlastnich moznostech
a rozhodnutich. A soucasne poklada autor mnozstvi otazek. Presne
tak, jak je prinasi v logikem sledu zivot sam. Byli jsme na ne
pripraveni? Pta se i nas, kteri jsme svedky zrani paru na scene,
ktery ac jeden po druhem touzi, presto se neslysi a nikdy
vlastne ani nevyslysi nevypadaji tak nejak i nase zivoty?
Na otazky nikdo zprima neodpovi. Neni zapotrebi, odpoved si naleza
divak sam.
Ano, prave o to tady jde v tom zatracene pomijivem okamziku kouzla
divadla: V mnohych z nas zustane pani Hlavacova (jako Melissa)
a pan Kostka (jako Andy) jako nekycovite jasny hlas vlastniho
svedomi. Diky, Pani herci.
Vera Kohoutova
