Hospodske hovory
Fejeton Vaclava Taborskeho
Nekdo si z navstevy Ceske republiky nejvic pamatuje hrady a zamky,
jiny zase hory a doly, treti se zajima o holky ci vdolky. S kazdym
se ale muzeme bavit o mistech, kde vsichni travime dlouhe hodiny.
Jsou to restaurace, vycepy, hospody, bary, salony, stravovny,
nalevny, putyky, nekdy dokonce i ctyrhvezdickove podniky. Sami
jiste dobre znate tu podivnou smesici mist, kde se z prosteho
turisty muze stat bystry pozorovatel pozitivnich i negativnich
zmen v byvale vlasti. Tak vam tu sva nejposlednejsi pozorovani
namixuju - uzavery si udelejte sami.
Z italske spagetarny v Dejvicich jsme prchli po nekolika minutach,
kdyz mlady parek usedl k vedlejsimu stolu s obrovskym psem (ten
sice ulehl pod stolem, ale prdel smerem k nam). Protoze jsem prave
cetl clanek o parazitech, ktere nekteri ctyrnozi milacci vytrusuji
vsemi otvory, vcetne nakazenych klistat, ktera na cas pouzivaji
psu jako dopravniho prostredku k preskoku na cloveka, zeptal jsem
se cisnice, jestli je povoleno vodit zver do stravoven. "No
samo, co je na tom?" a podivala se na me jako na nenormalniho,
mistnich pomeru neznaleho. Spagety se mi znechutily. Odesli jsme
do proste putyky, kde mi v devet udelaji bramborak a nesnazi se
mi vnutit prepeceny styk (jak to nekde vyslovuji). Jen jsme usedli,
zaslechli jsme podivny dialog. Text byl nenapadny, ale nekde pod
tim jste mohli vytusit hadku, nespokojenost a konflikt. Kolem
asi petactyricetileteho muze a jeho mlade pritelkyne prosel jejich
znamy. Neco zamumlali. Sedici chlap se rozcilil: "Co sem
slysel?" "Co ja vim?" "No pockej, von ti rekl
cau, proc tys mu rekla nashle?" "Ale myslela sem, ze
uz vodchazi." "Tohle teda nepochopim. Procs mu rekla
jak muze nekdo rict nashle - to mi vysvetli! Proc si nerekla cau?
Nashle!"
Asi neslo o cau ci necau. V te zlobne vymene se urcite odrazely
hlubsi problemy vekove, sexualni ci spolecenske neadekvatnosti.
Prestal jsem te dvojici venovat pozornost a zacal jsem pozorovat
skupinu ctyr dospelych, asi padesatiletych muzu. Snazili se chytit
na hospodske televizi popularni sportovni kanal. Porad jim to
neslo. Podle zjevu a obleceni to zrejme nebyli odpadkovi inzenyri
(jak by jejich rozhovor nasvedcoval), ale dobre situovani obcane.
Zaslechl jsem tyto utrzky: "To je vono, vole!" "Nech
to tam, vole, co se do toho seres?""Pockej, vole, ja
to tam vyladim, vole." "Ty ses tak blbej, vole, dyt
uzs to tam mel, vole!""No konecne je to tam! A uz na
to nesahej, ty vole!"
Preladil jsem svou pozornost na bramborak. Nastesti nikdo neoslovoval.
Hospoda je to dobra, kdyz ma clovek vecer chut jen si neco zobnout,
neodpovi mu tam, ze utopenci nejsou, jenom minutky, tlacenka,
ze dosla, ale ze muzu mit ctvrtkilovy kotlet Rigoletto. Ale proc
mam pri cmundovych hodech poslouchat ty nejapnosti? Asi tam budu
chodit s klapkami na usich.
Druheho dne jsem zasel do kavarny, proslavene slehackovymi dobrotami.
Vedle mne sedely dve mlade zeny a bavily se o beznych problemech.
Vlnici vzduch mi donesl zavan jejich parfemu a problemu "Zase
mi budou zvysovat cinzi. Ja uz teda nevim co dal" "Ja
mam kliku, mam dobryho domaciho. Von je sice Zid, ale hodnej."
Dalsi zavan parfemu "Cemu se smejes?" "No tady,
podivej, v tech novinach, v tom Super, na ten titulek.
Deda onanoval pres plot pred skolackami." "To
mi povidej. Ja mela jednoho pritele, zdaleka to nebyl deda, ten
me dycky vtahnul do telefonni budky a tam" Lzicka zaskrabala
o talir a nejdulezitejsi cast vety mi unikla. Domyslete si podle
sve chlipne fantazie.
Nejotresnejsi dialog jsem zaslechl v paradni restauraci Kampa
Park. Nasi nemecti golfovi kamaradi se rozhodli oslavit narozeniny
velkorysym zpusobem. Navrhl jsem jim ten svetovy prosluly podnik
na brehu Vltavy, hned vedle Karlova mostu. Usedli jsme a precetli
si jejich propagacni brozuru. V Kampa Parku vecereli Vaclav Havel,
Hillary Clinton, norsky a svedsky kralovsky par, Sylvester Stallone,
Arnold Schwarzenegger, Pele tam oslavil 60. narozeniny, byli tam
Ben Kingsley, Alberto Tomba, Bruce Springsteen i Madelaine Albright
(kdybysem to vedel, tak bysem tam byl nechodil). Pojedli jsme
slusne, zaplatili kralovsky. Jenze kamarad vypisoval na uctence,
jakeho prideluje personalu tuzera, obsluhujici mladik poklekl
na koleno a zacal prosebnicky zadonit a prznit cizi rec. "Mne
je to strasne trapne, drahy pane," (kecal, nejvic to bylo
trapne mne,) "nezlobte se, ale mohu vas poprosit jak bych
to vysvetlil vite, kdyz napisete spropitne na otisk vasi kreditkarty,
tak oni mi to zapocitaji do dani. Prominte mi, kdybych vas mohl
poprosit , nezlobte se, je mi trapne, ale kdybyste mi mohl to
tu castku, kdybyste mi mohl dat v hotovosti"
Kamarad se na me podival a pozadal o vysvetleni. Nadechl jsem
se a dlouho jsem mlcel. Byl jsem z toho v soku. Pak jsem mu problem
neochotne vysvetlil. To se zase nadechl on, pomyslel si sve, zurive
zapsanou castku preskrtal a s usklebkem hodil na stul nejake ty
marky.
Kratce pred odjezdem jsem zasedal v kavarne na Vaclavaku, kde
kdysi byvala Sovetska kniha. Za cucani turecke kavy jsem rozevrel
noviny a preletl titulky: Nechtela zranit zajice, skoncila
ve spitalu. Zlodejsky deviant dopaden. Zeny okradal, osahaval,
ohrozoval nozem a znasilnoval. Same blbosti. Neni tam neco
podstatneho? Aha tady: Novy trend: Cesi jezdi do Ruska za praci.
A podtitulek: Nabidkou platu lakaji moskevsti restaurateri
ceske cisniky.
Konecne! Vzpomnel jsem si na mladika, ktery me zene donesl
tlacenku s cibuli, bez chleba a pak se vytratil, na divku, ktera
servirovala svickovou s palcem v omacce, na hrubeho pitomce, ktery
se mi deset minut po prichodu povysene zeptal, co chci i na toho
zadonila v Kampa Parku. Lepsi trest bych si nevymyslel. At jdou
cesti obsluhovaci za praci a v cisnikuproste Praze prebuduji restaurace
na samoobsluhy!
***