Sochy Henry Moore jsou opet
v AGO
V techto dnech byla znovu instalovana sbirka soch, podle kterych
byla odlita rada bronzovych soch Henry Moora, ktere se nachazeji
po celem svete. K teto instalaci se vracime nejen fotografiemi,
ale i nasledujicim clankem, ktery napsala a natocila pro Mezinarodni
vysilani CBC u prilezitosti umrti Henry Moora v roce 1986 A. Machova.
v nedeli 31. srpna zemrel ve svem domove v Anglii snad nejproslulejsi
sochar povalecnych let Henry Moore. Svetlo sveta spatril poprve
pred 88 lety v malem hornickem mestecku Castleford nedaleko Leedsu.
Ma se za to, ze krajina kde vyrustal krajina hald, slatin
a skal ovlivnila charakter jeho tvorby. Ma se take za to,
ze se rozhodl byt socharem pote, co slysel v nedelni skole o Michelangelovi.
V roce 1919 se mlady Moore zapsal na umeleckou skolu v Leedsu,
v roce 1921 prisel na jednu z nejprestiznejsich umeleckych skol
sveta na Royal College of Art do Londyna. Umelecky
zral nejen pod vlivem zapadoevropskeho umeni, ale take pod vlivem
umeni Afriky a predkolumbovske Ameriky. Jeho expresivni nefigurativni
dila pripominaji objekty, ktere byly formovany prirodnimi silami
omilany vodou a obrusovany piskem. Moore casto pouziva otvoru
a pruhledu, ktere zduraznuji trojrozmerny charakter jeho vytvoru,
dotvareji pocit masivnosti a hmotnosti a jsou podle vyjadreni
umelce samotneho vyrazem jeho fascinace jeskynemi ve stranich
a na utesech. Pro Moorovy figurativni vytvory je typicka volna
hra s proporcemi, prolinavost konvexnich a konkavnich forem, monumentalnost,
prisnost, nekdy az tragicnost.
I kdyz Henry Moore prozil svuj zivot v Anglii, mel velmi vrely
vztah ke Kanade a k Torontu obzvlast. Kazdy, kdo navstivil
toto mesto, se pamatuje na mistni sveraznou radnici, kterou navrhl
finsky architekt Viljo Revell a ktera byla otevrena v roce 1965.
Kdyz Revell hledal socharsky doplnek pro svuj netradicni stavebni
navrh, rozhodl se pro Moorovo dilo. Tak se stalo namesti, na nemz
se radnice nachazi, domovem pro Moorova Lucistnika. Dnes je tento
abstraktni bronzovy utvar integralni soucasti prostoru. Jeho prijeti
vsak predchazela vlna nevole. Tehdejsi torontsky starosta Phil
Givens chtel koupit Lucistnika z verejnych fondu, danovi poplatnici
se vsak proti tomu postavili, a tak se starosta pricinil o to,
aby Lucistnik docestoval do Toronta za soukrome penize.
Instalace Lucistnika v roce 1966 otevrela novou kapitolu v umelecke
historii Toronta a znamenala rovnez zacatek Moorova pratelskeho
vztahu k hlavnimu mestu Ontaria vztahu, ktery shodou okolnosti
vyustil v jednu z nejpozoruhodnejsich kapitol v dejinach Ontarijske
galerie. Tate Gallery v Londyne musela pro nedostatek mista odmitnout
Moorovu nabidku vice nez 200 artefaktu, ktere reprezentovaly prurez
jeho tvorbou. Ontarijska galerie se vmisila do rozehrane partie
nabidkou, ze jestlize umelec da nabizenou sbirku soch, maket,
kreseb a grafik do Toronta, bude si moci sam navrhnout prislusny
vystavni prostor. Henry Moore prijal a v roce 1974 bylo v Ontarijske
galerii slavnostne otevreno Moorovo kridlo. Moorova donace nejenze
patri k nejdulezitejsim darum, ktere kdy Ontarijska galerie dostala,
ale je take jednim z nejstedrejsich daru, ktery kdy dal jakykoliv
umelec jakekoliv galerii. Moorovo kridlo je magnetem, ktery pritahuje
kazdy rok do galerie tisice navstevniku a studentu umeni.
Kdyz zavola smrt, i kralove musi poslechnout. Umelec odejde, ale
jeho dilo zije dal. Dulezita cast Moorova dila zije diky podivnym
nahodam osudu v Torontu.
***