Charta 77 po petadvaceti letech
Oficialni datum vzniku Charty 77 je 1. ledna 1977. O jejim vzniku
koluje mnoho legend. Byla zverejnena o par dnu pozdeji a jeste
nedopatrenim v parizskem L'Monde. Vydani ze 6. ledna totiz
vyslo jiz 5. ledna odpoledne. Takze, kdyz ji Vaclav Havel vezl
s Pavlem Landovskym na Hrad, uz meli policajty v patach a nahodni
chodci si mysleli, ze Landovsky nataci nejakou detektivku.
Tento tyden udelal Cesky rozhlas na prazskem Hlavnim nadrazi anketu
o jejim vzniku. Mnoha lidem tento dokument jiz nic nerikal. Jini
odpovidali, ze se jednalo o bandu opilcu, kteri chteli na sebe
upozornit. Dalsi skupina tvrdila, ze slo o lidi, kteri si pozdeji
z toho udelali karieru. Nekteri z nich se vsak priklaneli k tomu,
ze to byl jediny pokus o odpor proti normalizacnimu rezimu v Ceskoslovensku.
Co prazsky rozhlas nezminil bylo, ze rada chartistu skoncila v
exilu. I zde zustalo bile misto na mape. Prestoze se jedna o znacnou
skupinu signataru tohoto dokumentu, kteri museli zacit svuj zivot
v jine zemi, v jinem prostredi a mnohdy zacali i jine zamestnani.
Nekteri se po roce 1989 vratili, jini zustali venku.
O co vlastne slo v dokumentu Charty 77. V lete 1975 se konala
Helsinska konference, na ktere predstavitele vsech evropskych
zemi (s vyjimkou Albanie), Spojenych statu a Kanady podepsali
dohodu, ve ktere se mimo jine rika, ze kazda ze zemi musi dodrzovat
zakladni lidska prava, vcetne prava na svobodu slova, tvorby a
vyjadrovani. V zapeti vsak - na jare 1976 po koncertu v Bojanovicich
u Prahy - byli zavreni hudebnici z tzv. nezavisle kultury, kteri
na tomto koncertu ucinkovali a na podzim s nimi probehl v Praze
proces, znamy jako proces se cleny skupiny Plastic People of the
Universe. Ve skutecnosti vsak byl z teto skupiny odsouzen pouze
saxofonista (!) Vratislav Brabenec a manazer Ivan Martin Jirous
receny Magor. Svatopluk Karasek vystupoval solove se svymi pisnickami
a Pavel Zajicek byl clenem skupiny DG 307. Prave v techto dnech
byl v New Yorku uveden dokumentarni film Ceske televize s nazvem
Plastic People. New York Times ve sve recenzi k filmu z
nedele 13. ledna upozornuji prave na vliv teto skupiny na vznik
Charty 77.
Behem procesu doslo k nekolika kuriozitam. Ve spisu obzalovaneho
Brabence byla veta: Brabenec se na techto vytrznostech nepodilel
zpevem, ale pouze hrou na saxofon. Tento proces byl vlastne
testem, jak se prave podepsane umluvy dodrzuji a behem procesu
se ho zucastnilo nekolik desitek intelektualu, kteri pozdeji formulovali
dokument Charty 77, v nemz pozadovali, aby se i v Ceskoslovensku
dodrzovala lidska prava. Puvodni dokument podepsalo tehdy 242
lidi. Do konce roku 1977 bylo podpisu pod Chartou 77 tisic. Pak
jiz signatari pribyvali pomalu a v roce 1989 jich bylo asi 1800.
Cili nejednalo se o nejake velke masove hnuti, ale jednalo se
o skupinu lidi, ktera byla schopna nest svoji kuzi na trh. Prvnimi
mluvcimi Charty 77 byli Vaclav Havel, Jan Patocka a dr. Jiri Hajek.
Jestli bylo neco charakteristicke pro tehdejsi rezim tak to, ze
zpanikaril. Snazil se dokazat, ze se jedna o bandu asocialnich
zivlu. V tisku se objevily fotografie naheho Ludvika Vaculika.
Severoceske krajske noviny Pruboj prinesly dramatickou
reportaz o Chatre 77. Jindy se objevil zase clanek o farmari
Ladislavu Lisovi, ktery dela podivne klobasky (patrne ze psu).
A major Zeman mel o jeden pripad navic: V krcskem lese skupina
fetaku vedena potrhlym hysterickym fararem zpiva biblicke pisne.
(Bic Bozi se stal pozdeji mezi undergroundem skutecnym
hitem.) V Narodnim divadle se pro zmenu podepisovala Anticharta
a nejeden z umelcu by dnes chtel tento podpis z techto historickych
archu vymazat.
Podobne jako v padesatych letech, meli i pracujici odsuzovat samozvance
a vlastizradce. Jenze tato akce moc nevysla. Pracujici clovek
chtel Chartu 77 nejprve cist a to mu rezim neumoznil. V polovine
ledna vsak doslo na tehdejsi dobu k neuveritelnemu pocinu. Charta
77 byla odvysilana Hlasem Ameriky. Jednalo se tehdy o preklad
anglickeho prekladu a mnozi se domnivali, ze znel lepe nez original.
Kdyz jsem po letech mluvil s lidmi z Hlasu Ameriky, tak byli presvedceni,
ze se jednalo o original. Do te doby se takoveto pocinani bralo
jako zasahovani do vnitrnich zalezitosti a Hlas Ameriky byl
na takove akce velice opatrny. Teprve s prichodem Carterovy administrativy
prislo uvolneni a s nim duraz na lidska prava.
Mezitim StB v Praze zacala vyslychat disidenty a zavrela pomerne
neznamou dvojici ze severnich Cech, inzenyry Ladislava Lastuvku
(nyni poslanec za CSSD) a Alese Machacka (zijiciho pozdeji v Anglii),
kteri Chartu 77 nepodepsali, ale podileli se na sireni exiloveho
tisku. Dalsimi zatcenymi byli o neco pozdeji Vaclav Havel, Jiri
Lederer a Ota Ornest.
Mezi tim navstivil Prahu holandsky ministr zahranicnich veci van
der Stoehl, ktery se mimo jine s profesorem Patockou setkal. Nasledovalo
osocovani Jana Patocky a dlouhe vyslechy, z nichz posledni trval
jedenact hodin. Vycerpany filosof po nem 13. brezna 1977 zemrel.
Jeho pohrbu se zucastnilo v Brevnove asi tisic lidi. Behem pohrbu
byla nad hrbitovem helikoptera. Na nedalekem plochodraznim stadionu
se konal trenink zavodniku Rude hvezdy Praha, takze ani nekolik
metru od recnika nebylo nic slyset. Statni bezpecnost tehdy pouzila
novinku - videokamery. Cely obrad a hlavne vsichni ucastnici byli
zdokumentovani. Mestska a automobilova doprava byla z Brevnova
odklonena. Na hrbitov bylo mozne se dostat pouze pesky. Sam profesor
Patocka pred smrti neocekaval, ze by k padu komunismu doslo brzy.
Oznacil to jako boj na nekolik generaci.
Je az s podivem, jak malo se dnes o tomto obdobi vi, a nejen na
Hlavnim nadrazi v Praze, kde se konala zminena anketa Ceskeho
rozhlasu. Po prichodu do Kanady jsem najednou objevoval v exilovem
tisku clanky, ktere nejen Chartu 77 kritizovaly, ale dokonce i
v konkurencnich Nasich hlasech byla vyzva sefredaktora:
Jiz ani slovo o komunistickych chartistech! Kdyz prinesla
BBC dokument o Patockove pohrbu, docetl jsem se v exilovych novinach
vychazejicich v Holandsku, ze reziser mel hodne fantazie a udelal
z Patockova pohrbu akcni film, kde letaji vrtulniky a svisti pneumatiky.
Cloveku zijicimu na Zapade se to zdalo neuveritelne, zda se to
zrejme i neuveritelne dnes mlade generaci v Cechach. Sam nevim,
jestli je to dobre nebo spatne, ale hovorit o teto dobe by se
melo, aby ta doba jednou, treba i v jine podobe, neprisla zpatky.
Ales Brezina
***