PF 2002 a Internet
Bylo to pocatkem devadesatych let, kdy mne zaujal clanek ruskeho
basnika Jevgenije Jevtusenka o tom, ze vlastne mizi rozdil mezi
jednotlivymi mesty ci zememi, protoze nyni vsude vidime stejne
obchody, stejne reklamy, stejnou architekturu a v restauracich
dostaneme stejne jidlo. Ubehlo deset let a mame v Evrope i jednotnou
menu. Radost je obrovska. Uz prakticky nepocitime zadny rozdil
nejen, kdyz prejedeme z Rakouska do Nemecka, ale i z Rakouska
do Italie. Oslavuje se nejen v Nemecku ohnostrojem, ale chvalu
slysime od vsech poslancu ceskeho parlamentu. V Ceskem rozhlase
si tentokrat notuji socialni demokrate s Unii svobody. Chvalu
peje leva pravice i prava levice. Takova malickost, ze Euro za
dobu sve trilete existence zdevalvovalo o 25 procent, se jaksi
v tomto opojeni prehledne. Takovou malickost, jako ze dnes jednou
z nejsilnejsich men na svete je ceska koruna, ktera stale stoupa,
to uz nikdo nebere na vedomi. Ono totiz mit svou vlastni menu
neni tak spatne a dovoluje to jednotlivym zemim jakysi prostor
k manevrovani.
Ve stejnou dobu jako uvedeni Eura do praxe totiz na opacnem konci
zemekoule zbankrotovala jina ekonomie - argentinska, ktera postavila
sve peso na uroven americkeho dolaru a on zivot v Argentine je
prece jen jiny nez ve Spojenych statech a tudiz je jina i ekonomie
na burze v New Yorku a Buenos Aires.
Zijeme v dobe zvlastnich nabozenstvi. Jednou vzyvame jako spasitele
socialismus, kdy ti nejlepsi z nas budou ridit spolecnost
tak vedecky, ze kapitalisticka anarchie hospodarstvi skonci na
smetisti dejin. Na smetisti dejin vsak skoncil vedecky socialismus.
Jenze paradoxne globalni kapitalismus prevzal mysleni vedeckeho
socialismu a chce opet ridit zivot. Jenze zivot je zase nekde
jinde.
Kdyz jeste Vaclav Havel psal dobre hry, tak ve Vyrozumeni popsal
spolecnost, kde vse je podrizene umele reci Ptidepe. Vsichni
vedi, ze je to nesmysl, ale nikdo se proti tomu nedokaze vzbourit.
Jednou vsak blbost dosahne toho stupne, ze uz se s Ptidepem
neda zit. Nedojde vsak k tomu, ze by se umela rec nahradila
prirozenym jazykem, ale nahradi se jinou umelou reci.
Nyni nahrazujeme socialismus jinym -ismem ci -izaci.
Problem je, ze hlas tech, kteri na to upozornuji nema na vyvoj
udalosti sebemensi vliv. Naopak, jsou zarazeni mezi nevedecke
posetilce "chude duchem" a v okamziku, kdy se tento
-ismus nebo -izace bude moci kritizovat ci stane
se intelektualni modou ji kritizovat zustanou stale chudi duchem
a tuto nalepku uz jim nikdo nikdy neodpare. Nastane obdobi vedecke
kritiky a uvadeni do zivota nove umele reci.
Proc tahle uvaha? Stale si totiz myslim, ze se diky moderni technice
zivot kolem nas nelepsi, ale horsi. Misto toho, abychom meli
cas na lidi kolem sebe sedime pred pocitacem. Misto toho, abychom
se zamysleli nad Dostojevskym, skaceme z jedne zpravy na druhou.
Domnivame se, ze mame informace z ruznych zdroju, ale ony jsou
to informace z jednoho zdroje, ktere k nam dorazeji po ruznych
cestach. At otevreme noviny v Praze nebo v Toronte ci ve Vancouveru
jsou vzdy stejne. Nezanechavame po sobe nic, co je osobite. Uz
nepiseme dopisy, ktere byly nahrazeny faxy na papire, ktery se
po case znehodnoti. Emajly a SMS se smazou okamzite. Uz ani nemame
potrebu neco sdelovat. Sdelovat neco osobniho.
Moje sestra objevila nekde dopisy z tricatych let od nasich prarodicu.
Najednou jsme se dovedeli spoustu detailu z jejich zivota, ale
co se dovedi nasi potomci o nas? Mame my vubec neco k predani?
Nebo by to bylo jen: 1. ledna: Oslava Noveho roku, 2. ledna: prace
na pocitaci, 3. ledna prace na pocitaci 4. ledna: brusleni (2
hodiny) a prace na pocitaci Muze se nam stat a nejen nam, ale
i budoucim generacim, ze budeme sedet cele roky, cele zivoty pred
pocitacem a pokud se objevi nekdo, kdo tento zivotni styl nebude
chtit prijmout, stane se spolecensky nepotrebnym
Vzdyt o tom psali tak genialne Capek v R.U.R., Huxley v
Konci civilizace, Bradbury v 451 stupnu Fahrenheita
Nepripomina dnesni politicka situace vice Orwellovo 1984 nez
jak tomu bylo v roce 1984? Velkeho bratra, ktery se vsude
diva a vsude nas chrani pomalu zaciname milovat. A nedavna historie
se znovu prepisuje k obrazu, jak ho potrebuji mocni.
Patrim ke generaci, ktera byla ovlivnena filmy Bergmana, Bunuela,
Godarda a Tarkovskeho. Patrim take ke generaci, ktera tento dar
dokazala prosustrovat a vytvorit presne to, pred cim varovali
vcetne klonovani lidi.
Neni pravdou, ze to, co jsme od nich prevzali je navzdycky pryc.
Jeste o tom hovorime. A je zapotrebi hovorit o tom, co by se stalo,
kdyby se perly nehodily pred svine, jak pravi Pismo. Je zapotrebi
byt chudym duchem.
Jsem tedy proti internetu, proti tomu, co dela nas zivot prazdny
a plochy, ale paradoxem je, ze se vzrustajici technikou mizi normalni
zpusob komunikace. Uz neumime psat dopisy a vanocni noviny sly
k nekterym ctenarum v Toronte tri tydny, takze se o programu vanocnich
bohosluzeb dovedeli po Novem roce. Navic cena postovneho opet
jde nahoru.
A tak se stalo, ze pres veskery odpor jsme museli i my zacit s
internetem a webovymi strankami. Nepise se rok 1930, kdy zasilky
sly po Praze potrubni postou par minut a posta chodila dvakrat
denne, rok 1982, kdy noviny sly v Toronte postou dva dny, ale
rok 2002 a my musime udelat neco proto, aby si ctenar mohl urcitou
informaci zjistit rychleji nez k nemu dorazi postou. Doufame,
ze diky internetu neztratime prilis mnoho predplatitelu, ale ziskame
snad i nove ctenare.
PF 2002
preje
Ales Brezina