Vanocni pozdrav Petra Chudozilova
Temer tri roky jsme zde uverejnovali fejetony Petra Chudozilova
z knihy Boj o fusekli, ktere jsme uvedli s jeho svolenim. Dnes
uvadime jeho vanocni prani z lonskeho roku a protoze jsem se k
nemu marne snazil do Basileje dovolat, tak tentokrat je to bez
jeho svoleni a prosim ho predem za prominuti, ale zaroven mu chci
podekovat ze leta minula. Doufejme, ze se brzy v nasich novinach
objevi neco noveho.
Na schodech, zady k chvatajicimu davu trcela osmileta holka s
rukama rozpazenyma jako Kristus Zavazela. Z hlubin metra s kosmickym
hukotem vysupoval nikdy neustavajici vitr. Pevne jsme svirali
balicky s vanocnimi darky. Vlasy nam ve vetru divoce vlaly. Nekomu
uletel klobouk. Vypadalo to, ze se zeneme za necim, co nezadrzitelne
unika. "Chci litat," reklo dite nahlas. "Jeste
tadlenc!" usykl kdosi. "Ted ne," usmala se zena
v cernem kabate. "Trosicku!" skemralo dite. "Tak
dobre." Zena uchopila holcicku, vysoko ji zvedla a bezela
dolu po schodech. Budilo to zdani, ze metrem leti andel.
Dite blazene jasalo. "Chci jezdit na panovi," pozadala
holcicka, kdyz ji matka postavila na zem. "Dnes ne. Lidi
spechaji," vydesila se zena. "Maminko," vykriklo
dite neobvykle nalehave. Spatril jsem zmackanou mongoloidni tvaricku.
Oci za silnymi brylemi. Jazyk neovladatelne se derouci z ust.
Postizena! To slovo sedi. Odpiranim lasky velmi casto postihujeme
prave ty, co ji potrebujou nejvic. Moje ruka se sama od sebe vnorila
do kapsy. Nasla tam tabulku cokolady. "Nechci," odmitla
tvrdohlave. "Chci jezdit na panovi." "Tak pojd,"
zekl cizi, postarsi pan. Nasedla si na nej spokojena jako na velblouda.
Proklusali nastupistem.
Nevericne jsem pozoroval vlastni ruku. Kdo ji zmocnil, aby rozdavala
cokoladu, urcenou pro nekoho uplne jineho? Prijeli ke mne. Pan
dokonce rytmicky pomlaskaval, aby napodobil klusajici kopyta.
"Chci cokoladu," rekla konecne. Oci za silnymi skly
se trpytily nejmin tak krasne jako ozdoby na vanocnim stromku.
Vsechny najednou nas pohladila neviditelna ruka lasky. Bali jsme
se podivat jeden na druheho. Prifrcel vlak. Nahrnuli jsme se do
vagonu a smisili s obycejnymi lidmi.
Petr Chudozilov