Úmrtí

Edita Grosmanová roz. Friedmanonvá- 96

Narodila se v Humenném 11. července 1924. V 17 letech byla se sestrou Leou deportována do koncentračního tábora Osvětimi. Edita přežila, ale její sestra zde zahynula. Po válce dokončila Karlovu Univerzitu v Praze. Provdala se za Ladislava Grosmana, který napsal scénář pro oskarový film Obchod na korze. Po okupaci v srpnu 1968 odešla rodina do Izraele. Mnohokrát vydávala své svědectví o svém životě. Jejímu synovi Jiřímu a jeho rodině vyslovujeme upřímnou soustrast. Zemřela 31. července 2020.

***

Jarmila Bečková  - 79

Jarmila Bečková odešla po odvážném boji s rakovinou 8. srpna 2020 v Mississauze. Angažovala se v krajanských organizacích, podporovala naše noviny. Zanechala po sobě děti Zdeňka, Jarmilu a Hanu. Nejvíce ji budou postrádat její vnoučata. Vzpomínka na její  život se bude konat později v rodinném kruhu.

toronto star

***

Miloš Říha – 61

Trenér české reprezentace zemřel v Praze 31. srpna 2020. Naposledy byl s Robertem Reichlem v Torontu letos na jaře, kdy vybíral jednotlivé hráče pro blížící se Mistrovství světa. To se však neuskutečnilo. Miloš Říha působil v aktivní hráčské kariéře jako centr. Začínal v rodném Přerově a poté na ligové úrovni působil v Dukle Jihlava, Vítkovicích, v Gottwaldově, v Brně a nakonec v nižší soutěži v Hodoníně. Jeho největším hráčským úspěchem byl mistrovský titul s Vítkovicemi v roce 1981. Jako trenér působil převážně v Pardubicích, ale i na Slovensku a v KHL. (wiki)

***

Jiří Menzel – 82

Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na
Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Jeho poslední dva filmy, které režíroval byly Obsluhoval jsem anglického krále a Donšajni (pracovní název Sukničkáři). K tomuto filmu jsme dostali e-mail od Rosti Firly ze Sudbury: Jest tristní povinnosti seniorů vzpomínat na vrstevníky, kteří odešli na věčnost a Jiří Menzel mne provázel svou tvorbou celý život filmového diváka od prvního oscarového úspěchu Ostře sledované vlaky, 1966 až do posledního velikého filmu Obsluhoval jsem anglického krále, 2006.  Poslední film Donšajni, 2013 byl českými diváky přijat s nelibostí a za krátkou dobu stažen z kin, což mne dost namíchlo, protože je to film půvabný z divadelního prostředí, když se připravuje opera Don Juan. Tehdy jsem napsal jakési hodnocení do krajanských novin a poslal tuto pochvalu samotnému mistrovi a představte si, Menzel mi odpověděl a poděkoval:

Vážený pane Firlo, před časem jsem dostal váš milý email a odkaz na blog. Škoda, že nejste recenzentem v českých novinách, protože mi ti naší dali za film Donšajni pěknou nakládačku. Kdyby nebylo takových lidí, jako jste vy, tak bych asi musel chodit kanálama. Ale drží mě nad vodou názory diváků, kterým se mé filmy líbí. Přejí vám krásné léto a hodně skvělých filmů. Jiří Menzel

Poslední film, který jsem s ním viděl byl film Martina Šulíka Tlumočník v slovensko-rakousko-české koprodukci. Osobně jsem se s Jiřím Menzlem setkal snad jen jednou a to na festivalu v Plzni při panelu s Pavlem Kohoutem. Kohout vyčítal Menzlovi Antichartu a připojil svůj známý citát, že i kat Mydlář, když stínal české pány na Staroměstském náměstí také dělal, co mohl v jejich prospěch. Menzel kontroval, že natočit Postřižiny je něco jiného než popravit 27 českých pánů.

***

Petr Novák – 72

Poprvé jsme se potkali asi na pískovišti, když nám byli čtyři roky. Přestože byl o měsíc mladší, byl vždy větší a zakrátko na to jsme se setkali v I.B v pavilónech u paní učitelky Volicerové. Byla to akademická malířka a zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by měl v první třídě z kreslení dostatečnou, čili čtvrtý stupeň jako já, zatímco Petr krásně kreslil, byl šikovný, později hrál na kytaru, dařilo se mu na co šáhl. Absolvovali jsme spolu školu v přírodě i zimní lyžování na horách. Nerozloučily nás ani školní rošády, když jsme se stěhovali jako třída z Bajkalské do Jakutské, zpátky do Bajkalské, následovala vzdálená Omská a končili jsme v IX.A v Jakutské v červnu 1963. My dva jsme ke všemu bydleli v Kišiněvské 4. Není divu, že se našemu sídlišti říkalo Nová Rus. V šesté třídě jsme každé ráno při cestě do školy probírali, zajímavosti ze světa a největší událostí bylo v roce 1961 mistrovství světa v hokeji ve Švýcarsku, kdy jsme poprvé porazili Rusáky 6:4. To byla injekce, která se nezapomíná. Já to tehdy poslouchal v rádiu a Petr to měl přímo v televizi a tak mi to celou cestu líčil, jak zázračný brankář Josef Mikoláš si v poslední třetině utrhl řemínek od boty a vyžádal si oddechový čas, aby uchránil naše hokejisty od pohromy.

Po škole jsme se občas potkali na chodbě činžáku. Pak jsem se odstěhoval z Vršovic a ještě později do Kanady. Vídali jsme se na setkání spolužáků jednou za rok na jaře. Naposledy se omluvil, že měl mrtvici a že tentokrát nemůže přijet.

Aleš Březina

***

Aline Chrétien – 84

Prosté oznámení v Toronto Star a při tom to byla první dáma této země. Nekrology přinesly i další sdělovací prostředky, ale v tomto oznámení se hovoří pouze o jejím manželu Jeanovi, o dětech, o těch kteří se o ní starali. Nějak to vystihuje její život. Vzdělaná žena, hovořící francouzsky, anglicky, italsky a španělsky, ale nikdy nenavštěvovala nějakou univerzitu a pracovala jako sekretářka. Se školou skončila v šestnácti letech, ale vzdělávala se korespondenčními kursy. Hrála perfektně na klavír a byla podporovatelkou mnoha charit včetně The Royal Consservatory of Music v Torontu. Byla hlavní poradkyní svému manželu, když byl ministerský předseda a zasloužila se podle legendy také o to, že Kanada nešla do války v Iráku.

***

John Turner – 91

Turner byl kanadský právník a politik, představitel Liberální strany Kanady. Byl premiérem Kanady několik měsíců v roce 1984, ministrem financí v letech 1972–1975, ministrem spravedlnosti v letech 1968–1972, ministrem spotřeby v letech 1967–1968 a ministrem bez portfeje v letech 1965–1967. 19. května 1959 tančil na večírku pořádaném jeho nevlastním otcem s princeznou Margaretou, která o pár let později přiznala, že si ho téměř vzala, ale problém byl v tom, že John byl katolík, což bylo nepřijatelné pro Buckinghamský palác. Zemřel 18. září 2020 v Deer Park, Ontario.

***

Dagmar Truhlářová – 49

Dagmar patřila k těm odvážlivcům, kteří se pokusili v Torontu založit české rádio. Zhruba před dvaceti léty přišla se svou hodinkou české hudby a
slova na stanici CHIN. Měla na vybranou, buď se bude vysílat přes den anebo dostane levný čas o půlnoci nakonec zde byla druhá alternativa, ale náš člověk není ochoten poslouchat v noci a rádio již dávno není hlavním sdělovacím prostředkem. Občas jsme spolupracovali. Vždy jsem jí poslal nějakou nahrávku přes telefon, ale nestačilo to. Škoda, po ní se už žádný odvážlivec o rozhlasové vysílání nepokusil a Dagmar začala spolupracovat počátkem tohoto století s televizí Markéty Slepčíkové Novou vizí, odkud jsme se dověděli o jejím předčasném úmrtí.

***