Příště naposledy
Na začátku prosince by mělo vyjít poslední tištěné číslo Satellitu 1-416. Měl by se tak uzavřít kruh, který se začal v dubnu 1991. Bude to 600. vydání a přiznejme si, že jsme vyšli i několikrát jako dvojčíslo. Zároveň to bude ukončení 30. ročníku a také o bude 40. výročí mé práce u novin. Začínal jsem v září 1981 v Novém domově. Kdybychom šli ještě dále tak je to zhruba 50 let mé publikační činnosti. Myslím si, že se najdou i zdatnější grafomani a nejen v naší komunitě.
Letos jsme začali s digitálním vydáváním Satellitu. Jednu dobu to bylo dokonce každý den, pak se jednalo o týdeník, nakonec se to ustálilo na měsíčníku. V tom bychom chtěli pokračovat. Pokud bude mít někdo zájem rádi mu pošleme za cenu výrobních nákladů, jednou za čas přehled digitálních vydání i v příštím roce. Většina tištěných médií je nyní v krizi a například v Torontu je velmi obtížné sehnat v obchodě The Globe and Mail. Pokud ho přece jen seženete, například v metru, bývá jeho cena i přes čtyři dolary. Poměrně lépe je na tom Toronto Star, ale i zde dávám přednost digitálnímu vydání. Každopádně bych chtěl poděkovat tiskárně KT Publishers, s kterou jsme celou dobu noviny tiskly. Bylo neuvěřitelné, že jsme většinou noviny daly večer do tiskárny a ráno byly hotové, popřípadě ráno jsme je odeslaly a večer je vyzvedly.
Občas jsme měli problémy s kanadskou poštou, ale když v současnoti sleduji problémy americké pošty, tak si tolik nestěžuji. Chtěl bych také poděkovat všem, kteří přispívali do našich novin po dobu třiceti let.
Když jsem v roce 1981 přišel do Toronta a začal pracovat v Novém domově, bylo to pro mne něco nového. Noviny se dávaly dohromady v 68 Publishers, jednotlivé články se skládaly jako mozaika. Když byl některý článek příliš dlouhý, musel se některý méně důležitý odstavec vyřadit a naopak, jestliže byl krátký musel se doplnit nějakým ornamentem. Tehdy bylo důležité mít již cestou do nakladatelství celé noviny v hlavě. Jenže na poslední chvíli přišla třeba nějaká zpráva a vše se zhroutilo. K první změně došlo nákupem počítače. A opět programy byly nedokonalé. Stávalo se, že písmenka se zdvojovala. Na obrazovce bylo jedno n, ale tiskárna vytiskla nn. Na určité programy bylo embargo, takže nemohly být v češtině. První fonty jsem si musel zhotovit sám. Každá strana se skládala ze dvou částí, takže horní strana musela navazovat na spodní. Všechny československé organizace měly k dispozici pouze jednu laserovou tiskárnu. Natisknout jednu stranu trvalo někdy i přes hodinu, takže natisknout noviny trvalo někdy i dvanáct hodin. Začalo se tisknout večer a ráno to nebylo hotové, ale už chtěl tisknout někdo jiný.
Po listopadu 1989, když se mohlo začít jezdit do Československa, jsem se rozhodl začít samostatné noviny a protože se jednalo o spojení mezi starou a novou vlastí dostaly jméno Satellite. Plány byly ambiciozní: jedna část bude v Praze, druhá v Torontu a třetí třeba někde jinde. Jenže k tomu nedošlo. Proto tam byl ten dovětek 1-416.
Nyní, když se zase nemůže létat do Česka či na Slovensko a téměř každý má internet, nebylo již zapotřebí zprostředkovatele informací z domova. Satellite se soustředil na události zde v Torontu. Informovali jsme o kulturních událostech, o filmech, o filmových festivalech, přinášeli jsme rozhovory s různými herci, hudebníky, osobnostmi i hokejisty v NHL. Jenže v současnosti Nové divadlo zatím nehraje, Nokturna budou zřejmě až v roce 2021, na stadióny nemáme přístup, Torontský mezinárodní filmový festival nepřinesl ani jeden evropský film a do Plzně na festival Finále, jsme sice dostali pozvánku, ale nikde není řečeno, že bychom nemuseli po příjezdu do ČR hned do karantény.
Doufejme, že příští rok bude lepší situace a že pokud budeme vycházet, jako internetový měsíčník, budeme opět plnit svoji funkci.
Aleš Březina
***