Předvolební rozhovor s Harriet Gilbert Mackovou
Čecho-Kanaďanů a Čecho-Američanů je poměrně mnoho. Pokud bychom je měli identifikovat, tak jsou to krajané, kteří žijí v Kanadě nebo ve Spojených státech, ale jak pojmenovat Američanku z Georgie, která již bezmála padesát let žije v Praze? V dějinách byla asi nejznámější takovou postavou Charlotta Garrigue Masaryková. TGM o ní řekl: Američanka se stala Češkou, mravně i politicky. Věřila v génia našeho národa, pomáhala mně v mých bojích politických a v celé politické činnosti. Až tehdy za války, za hranicemi, jsem musel pracovat bez ní, ale věděl jsem, že jednám ve shodě s ní. Bývaly vůbec chvíle, kdy jsem – od ní vzdálen – souběžnost našich myšlenek na dálku přímo cítil. Nemyslím, že to je telepatie, ale paralelní myšlení a cítění lidí, kteří se ve všem shodují a dívají na svět. Žena – to bylo její přesvědčení – nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu: oba mají hledat zákony Boží a je uskutečňovat.
Když jsem byl poprvé ve Spojených státech v roce 1981, navštívil jsem její rodinu na St. Simons Island a Mackovi byli u nás někdy kolem roku 1985 v Torontu. V době, kdy je ve Spojených státech předvolební horečka a v českých médiích se objeví občas rozhovor s někým, kdo žije v Americe, mne napadlo, že by nebylo nezajímavé udělat rozhovor s Harriet, která sleduje dění ve Spojených státech z Čech a pochopitelně moje otázka byla, jestli již volila:
HGM: Ano, volila jsem, dnes jsem to poslala poštou. Musím přiznat, že mám z těchto voleb strach.
ABE: Jak se volí z Čech do Ameriky?
HGM: V každém státě jinak. Já volím korespondenčně v Georgii, odkud pocházím. Lístky jsem dostala automaticky, protože jsem volila již v primárkách. Nevolila jsem v místních volbách, protože z místních kandidátů nikoho neznám. Dále v Georgii letos výjimečně volíme najednou oba senátory, protože volby jednoho z nich jsou mimořádné doplňovací. K nim neproběhly primárky, a tak by v nich do druhého kola mohli teoreticky postoupit pouze dva republikáni, kteří jsou hrozní, a žádný demokrat. V prezidentských primárkách jsem volila Bidena, ale on už byl prakticky jediným kandidátem. Takže můj hlas neměl velký význam.
ABE: Mohla jsi volit také v sedmdesátých a osmdesátých letech?
HGM: Pokud jsem nebyla v Americe, tak jsem nevolila. Nevěděla jsem, jestli by můj hlas do Ameriky došel, ani jsem se o to nepokoušela. Teď dostáváme volební lístky elektronicky, ale pak je nutné je zpátky poslat poštou. V zalepené obálce pošleš svůj hlas a současně podepsané čestné prohlášení. Při registraci k volbám se musíš prokázat svým číslem sociálního zabezpečení (social security number), což je jediný plošný federální způsob identifikace. ABE: V Georgii má Trump dvouprocentní náskok. Čím je to způsobené?
HGM: To je na republikána v Georgii poměrně malý náskok. Konzervativci tam obvykle mívají mnohem více navrch. Baštou republikánů je venkov, dále bohatší bělošská část populace, která chce nízké daně. Mnozí slyší na tvrzení Trumpa a republikánů, že Obamacare (dostupnější zdravotní pojištění) je vlastně socialismus. Je trochu s podivem, že evangelikální křesťané tak masově podporují zrovna Trumpa. Asi je to hlavně kvůli otázce potratů. Pro Trumpovy skalní voliče jsou typická malá nákladní auta (pick-up trucks), kterých je v některých oblastech víc než osobních aut, a leckdy ovšem i symbolika někdejší jižanské konfederace. Zpravidla pouze v Atlantě, Savanně a v dalších univerzitních městech bývá starostou zvolen černoch.
ABE: A děti mají dvojí občanství? Budou volit?
HGM: Obě děti mají dvojí občanství. Dan už volil, o americkou politickou situaci se velmi zajímá. Pro Rachel mám vytištěné volební lístky.
ABE: Jak dlouho jsi v České republice, potažmo v Československu?
HGM: Čtyřicet sedm let. Poprvé jsem přijela v roce 1971, ale naše svatba byla v roce 1973.
ABE: Kde se cítíš doma? V Čechách nebo v Americe?
HGM: Tady v Čechách. Do Ameriky a do Georgie mne přitahuje oceán a příroda. Kdybych se vrátila do Ameriky, ani nevím, kde bych žila. Zde mám děti a vnoučata. Kořeny již mám v Čechách a nemohu se v tomhle svém věku už znovu přesadit. To je problém všech reemigrantů, že se těžko vracejí.
ABE: Co byl největší šok, kdy jsi se přestěhovala z Ameriky do Čech?
HGM: Byla jsem mladá, třiadvacet. Věděla jsem do čeho jdu. Rok předtím jsem zde byla šest týdnů. Mackovi bydleli na Starém Městě v Praze, v malém pavlačovém bytě. Záchod sdíleli spolu s třemi dalšími partajemi, neměli koupelnu ani teplou vodu a my jsme neměli kde bydlet. Brala jsem to jako dobrodružství. Nechyběly mi hmotné věci, komfort ani americké jídlo, ale chyběl mně telefon. Nebyla jsem ve spojení s rodinou doma, byla jsem zcela odříznutá. Šokem ale bylo zklamání z vedení zdejší církve, že se nedokázala zastat farářů, kteří byli režimem postaveni mimo službu.
ABE: Měla jsi nějakou anglicky mluvící společnost?
HGM: Neměla. Mohla jsem mluvit s Dádou Bískovou v Telecím, a pak zde byla asi půl roku po naší svatbě moje švagrová Marta Fisher, která se provdala do Kalifornie. Prvních pár let tu žila i švagrová Jacqueline z Francie.
ABE: Takže jsi neznala nějakého Angličana, Kanaďana nebo Američana, který by žil v Praze?
HGM: V roce 1983 se sem provdala Marsha Kocábová ze Severní Karolíny, čili „krajanka“ z Jihu. Jsme dobré kamarádky dodnes.
Jako cizinka jsem musela zpočátku každý měsíc žádat o prodloužení povolení k pobytu, protože jsem měla pouze turistické vízum. Svatbu jsme měli v listopadu, ale povolení k trvalému pobytu jsem dostala až v dubnu. Nepříjemné na tom bylo, že jsem musela pokaždé doložit, že jsem si na 30 nadcházejících dní směnila požadovaný obnos valut. Valuty jsme neměli. Tehdy jsem začala učit děti v rodině Waltera Taubera, zpravodaje západoněmeckého rozhlasu z Frankfurtu.. Denně jsem jejich čtyři děti doučovala anglicky, protože měly chodit do americké mezinárodní školy v Praze. Do zdejší německé školy je totiž nechtěli vzít, neboť byla určena jen pro děti z východního Německa. Tauberovi mne přijali do rodiny a platili mi v markách, čímž jsem získala valuty na pobyt v Československu. Tak začala moje učitelská kariéra, v které jsem pokračovala ještě dalších dvacet let po sametové revoluci. Nedávno jsem navštívila paní Tauberovou v Německu. Ironií je, že její jediná dcera teď bydlí v bývalé NDR.
ABE: Měla jsi tedy blízko k německé rodině, která mluvila anglicky. Do jaké míry, jako Američanka žijící v Praze rozumíš třeba slovenštině?
HGM: Ne tak jako rodilá Češka, ale jako někdo, kdo žil 20 let v Československu. Mám slovenské kamarádky, se kterými si rozumím bez problémů. Hodně mi v tom pomohla televize, na kterou jsem se tehdy dost dívala.
ABE: Myslíš si, že pojedeš opět někdy do Ameriky?
HGM: Myslím, že ano, ale asi ne v dohledné době.
ABE: Máš pocit, že jsou lidi v ČR dobře informovaní o Americe?
HGM: Nemyslím, že o ní mají velký přehled, obzvláště teď před volbami, vše mají zprostředkované. Neuvědomují si, jaké od Trumpa hrozí nebezpečí.
abe
***