Zámek naplněný tajemstvím
Má dvě stě dvacet čtyři místností, čímž patří mezi největší památky v Čechách a je to naše první šlechtické sídlo vůbec, má nejstarší samostatně stojící věž, jednu z nejstarších kaplí a nejhlubší studnu v Evropě – už víte, o čem bude vyprávění? Přece o zámku Zbirohu. Dočetla jsem se, že současný majitel nazývá objekt „zámkohradem“. Hrad zde totiž byl už od 12. století a honosil se i přívlastkem „královský“, za doby Přemysla Otakara II. Zbiroh měl v držení i Karel IV., který tady tři roky žil se svou první ženou Blankou, po návratu z Francie, kdy ještě vůbec netušil, že se jednou stane „otcem vlasti“. Zbiroh nenechal bez povšimnutí ani Rudolf II., který zahájil jeho obrovskou přestavbu na renesanční zámek. Tři století pak patřil zámek Habsburkům, ti ho později prodali baronovi Bethelu Henry von Strousbergovi, jednomu z nejbohatších průmyslníků Pruska, který zámek přestavěl do novorenesance. Baron podnikal v těžbě železné rudy a v provozu hutí. Jeho velkolepým plánem bylo, vybudovat v malém městečku Zbirohu světovou velmoc železářského průmyslu v čemž ho podporovali jeho poradci tvrzením, že kolem Zbirohu jsou ložiska desítek milionů tun železné rudy. Baronovým cílem bylo splnit obří zakázku, kterou jeho rodnému Prusku nabídl rumunský kníže Carol a kterou bylo komplexní vybudování rumunské železniční sítě, od šroubů, pražců, kolejnic, vagonů, až po lokomotivy. Baron v této době už vlastnil mnoho železnic v Evropě a významné továrny, měl zkušenosti, byl uznávaným odborníkem, chybělo mu jen to, tolik potřebné železo a tak vsadil na Zbiroh. Už tehdy v jeho továrnách na lokomotivy fungovala montážní linka, což bylo dříve než u automobilky Henryho Forda. Právem nesl přezdívku „král železnic“. Nakonec ho o postavení a proslulé impérium připravilo to, že příliš riskoval při obrovských investicích, opomíjel tehdejší trendy světové ekonomiky a už se nedokázal vzpamatovat z krachu na vídeňské burze v roce 1873. O dva roky později zkrachoval a jeho majetek se dostal do dražby. Novorenesanční zámek koupil kníže Colleredo–Mansfeld.
Vracíme se v tajemstvích o několik století před mistra Muchu a nakukujeme do 163 m hluboké studny, pravděpodobně vykopané příbramskými horníky ve 12. století. Při znalostech tehdejších technologií mohla celá stavba trvat i několik generací, historikové dobu odhadují na osmdesát let. Když současný majitel začal studnu čistit, bylo pod šedesátimetrovým nánosem bahna ukryto sedm beden s archivem SS. Každopádně na dně studny je objevená štola, dosud neprobádaná. Za druhé světové války obývalo Zbiroh německé gestapo, které knížeti Colloredo-Mansfeldovi zámek zabavilo. Určitou sklepní místnost – dnes součást zámeckých vinných sklepů, používali pro provozování svých mystických rituálů. Připomíná to hektagram vyskládaný v podlaze, kdo si na něho stoupne, ten prý ucítí sílu, která tady trhlinou stoupá z nitra země.
Další hrůznou místností je hluboko ukryté vězení, ve kterém byli vězněni odbojní čeští pánové, kteří nebyli 21. 6. 1621 popraveni na Staroměstském náměstí. K vidění je i obličejová železná maska, kterou si vězni museli nasazovat na obličej, pokud jim občas byla dopřána procházka na čerstvém vzduchu.
Také pro komunistický režim se Zbiroh stal vyhledávanou lokalitou. Jak informuje dnešní majitel, byl Zbiroh jedním z nejdůležitějších míst Varšavské smlouvy. Právě tady byl umístěn radiolokátor Tamara a byly odtud odposlouchávány vysílací stanice a naváděcí systémy západních armád. Výběr místa v sobě nese velmi zajímavou přírodní skutečnost. Celý kopec, na kterém zámek stojí, je totiž tvořen buližníkem, hustě protkaným jaspisem, což je polodrahokam, který svými krystaly dokonale odráží rádiové vlny. Objekt v druhé polovině dvacátého století vlastnili vojáci a kasárenský režim zámek zcela zpustošil. Teprve roku 2004 se zámek stal majetkem soukromé osoby, která zámek pomalu, ale jistě opravuje a postupně otvírá veřejnosti.
Z městečka Zbirohu se dnes vyklubalo krásné letovisko, kdy k této úloze je předurčeno i romantickou polohou na rozhraní brdských lesů a krajinné oblasti Křivokladska. Narodili se zde i významní básníci, Josef Václav Sládek a Josef Palivec. Romantiku místa objevili a pravidelně se sem vraceli také další, jako Fráňa Šrámek, Adolf Branald nebo hudební skladatel Václav Vačkář. Už je to pro dnešek vše, snad ještě malé doporučení: přečtěte si knihu od Adolfa Branalda „Král železnic“ a budete-li mít možnost, poslechněte si dnes už světově známou serenádu „Vzpomínky na Zbiroh“ od Václava Vačkáře.
Jana Fafejtová, Praha
Prameny: V. Žmolík, Po Česku II, internet Výlety s příběhem, oficiální stránky obce Zbiroh
***