Josef Čermák - 95
Když jsem před pěti léty napsal, že Josef Čermák finišuje ke stovce, tak letos by se mohlo napsat, že již protíná cílovou pásku.. Nutno říci, že v roce 2024 to teprve bude parádní oslava. Tentokrát byly obavy, jak tento náročný program Pepíček, jak mu většina jeho známých říká, zvládne. Skutečností je, že 17. listopadu, kdy se jeho narozeniny slavily, byl Josef Čermák s přibývajícím časem stále čilejší a živější. Ve skutečnosti narozeniny byly o dva dny dříve, takže Josefu Čermákovi bylo 95 let a dva dny. A v tomto věku je svátkem každý den. Zdá se že pětadevadesátiny zvládl podstatně lépe než devadesátiny, k čemuž je zapotřebí rovněž gratulovat.
Nebyly to oslavy ledasjaké. Z Číny přijel bývalý torontský konsul Richard Krpač, ale byl přítomen i současný generální konsul v Torontu Ivan Počuch. Není snad exilové organizace, v které by Josef Čermák nepracoval. Obzvláště miluje Sokol, odkud přišla gratulace i od rodiny Fryntových, kde kromě otce Luboše zazpívaly i děti. Za MMI vzpomněl na povídání o Čičce Herbert Dubský. Pozdrav ČSSK předala Barunka Sherriffová a za torontskou univerzitu pozdravil jubilanta profesor Austin. První část programu zakončila se svými kolegyněmi klavíristkou Markétou Ornovou a sopranistkou Alison Angelo Radka Hanáková skladbami Dvořáka, Morawtze a Martinů. Všichni tři skladatelé totiž trávili část života mimo svou vlast. Recitál byl propojen recitací básní Ivana Rázla a hrou na akordeon Joe Macerolla. Vše moderovala producentka Nové vize Markéta Slepčíková.
Po občerstvení, které sponzoroval Milan Kroupa, následovala druhá část večera, kde se promítaly archivní záběry, kde Josef Čermák vypráví o svém mládí, Katka Kozáková přečetla povídku svého manžela Laca, o setkání s Josefem Čermákem vydal svědectví Martin Přibáň, za Nové divadlo pozdravila Dáša Beláčiková, na rok 1948 zavzpomínala i přímá účastnice paní Štaflová a kromě dětí Fryntových zazpívaly i Soňa Pevná a Markéta Slepčíková.
O práci v novinách jsem měl něco říci já. A zde je zkrácený výtah mého povídání: Jednou z prvních akcí, které jsem pokrýval byly oslavy 28. října 1981 a úvod patřil modlitbě patera Jandy: „Modlíme se za náš národ, protože ten to má v hlavě vykradené…“ Pokud se pamatuji bylo to moje jediné setkání s touto exilovou osobností. Na přelomu roku 1981 a 1982 farář Janda zemřel. A zřejmě první článek, který jsem jako novopečený redaktor Nového domova od Josefa Čermáka dostal, byl nekrolog věnovaný právě otci Jandovi.
Někomu se líbil, jiní byli rozlícení, že takhle by se přece jen nemělo psát o zemřelém duchovním. Jestliže se dobře pamatuji Josef Čermák tam připomněl, že otec Janda nebyl zrovna abstinent a jednou když jel autem domů, tak ateistu Josefa Čermáka poprosil, aby se za něj modlil, protože by mohl způsobit nějakou bouračku. Nevím jestli se pan Čermák tehdy modlil, pokud ano, jeho přání bylo vyslyšeno a ten večer k žádné dopravní nehodě nedošlo.
Myslím, že tento příběh naznačuje, proč spolu spolupracujeme již téměř čtyřicet let. V životě jsem nepoznal druhého neznaboha, který by chodil tak pravidelně do kostela jako on. A já sám se pokládám za jednoho z nejvíce sekularizovaných křesťanů. Zde se naše životy prolínaly: kostely navštěvující ateista Josef Čermák a sekularizovaný křesťan, většinou lidí považovaný za levičáka, Aleš Březina.
Jenže pan Čermák na rozdíl ode mne nezůstal jen u novin. Jeho renesanční význam byl třeba i v divadle, které mělo zpětně vliv na jeho postoj k životu. Pamatuji se snad na jeho největší roli v hře Pavla Landovského Hodinový hoteliér. Tehdy pozval Ferda Čulík autora hry na jeviště, aby si připil s herci.
Díky literatuře a divadlu se Josef Čermák neodcizoval těm, kteří zápasili o svobodu slova a projevu v Československu. Pamatuji se, jak jsem byl již po revoluci s Josefem Čermákem na vystoupení skupiny Plastic People of the Universe. Jeho přístup byl podobný asi jako Jana Patočky. Té hudbě nerozumím, ale je to svobodný umělecký projev, který zasluhuje obdiv.
Co tedy nás po celou tu dobu spojovalo? Úcta k lidem, kteří bojovali za svobodu, ať to byl Nelson Mandela nebo Martin Luther-King. Odpor k diktatuře, lži a k násilí, které reprezentují J. V. Stalin, Klement Gottwald, Vladimír Putin nebo Donald Trump.
Před léty v jednom rozhovoru Josef Čermák řekl, že nejcennější v jeho životě bylo, že nikdy nehajloval. Nedávno v Torontu na filmovém festivalu byl film Skrytý život o farmáři, který se nepoklonil Hitlerovi a zaplatil za to životem.
Mohu-li parafrázovat básníka Dylana Thomase, pak na čem záleží: „Nevzdat poctu tomuto braku!“
Aleš Březina, foto z oslavy narozenin M. Gabánková
***
Vpravo nahoře Josef Čermák, uprostřed Radka Hanáková, vlevo Markéta Slepčíková.
Dole: Richard Krpač, Josef Čermák a Dáša Beláčiková, vlevo Joe Macerolla