Česká hospoda
Česká hospoda anebo také hostinec, knajpa, krčma, putyka, restaurace je příjemné místo a všem uvedeným názvům, kdy některé mají více k noblesnosti a jiné k drsnosti, Češi rozumí. Za ryze české označení lze považovat výraz hospoda. V dávné minulosti dokonce slovo hospoda označovalo pána citovaného zařízení, takže nebývalo žádnou výjimkou, když se ozvalo: “Hospodo, platím“.
Česká hospoda je fenomén, místo hodně lidové, spojené s pitím piva, ale mnohdy i místo kultivované. Interiéry hospod nepředstavují žádnou neobvyklost, bývají značně neformální a poklidné. Lokál, výčep, někdy salónek, kuchyň, pivní sklep. Výčep je vždy tabu pro vstup hostů i štamgastů. Česká hospoda splňovala i velmi důležitou roli celospolečenskou a to už ve středověku. Určitým nepřítelem v jejím rozvoji byla tehdy církev, která pití piva považovala za hříšný projev a nabádala lidi hospodám se vyhýbat. To ale záhy pominulo, především když začaly vznikat klášterní pivovary. Ke značnému rozvoji hospod došlo v době národního obrození. Tehdy v nich začala velmi vlastenecky laděná činnost mnoha vznikajících spolků. Spolková činnost povýšila hospodu na místa setkávání, kultury i osvěty. V hospodách se tančilo, hrálo divadlo, pořádaly přednášky a mnoho dalšího.
Konec 19. století začal poněkud vyřazovat pití piva, módní vlny pluly na vínu, absintu a jiných druzích alkoholu. Také spolková činnost z hospod odcházela především stavbami sokoloven, které společenské a kulturní vyžití nabízely též a mnohdy na vyšší úrovni. Doba první republiky zaznamenala další pokles zájmu o hospodu a pití piva a také začala upřednostňovat jiný způsob zábavy a jiné druhy nápojů.
A pak přišla doba komunismu a ta z hospod udělala zcela omšelé a mnohdy i nefunkční prostory a také se zde už nekonaly žádné společenské události – ty se přenášely do čerstvě budovaných domů kultury, „kulturáků“ a protože vlastně nic jiného nebylo, tak lidé chodili i tam, ale bylo to už zcela jiné chození než do klasické bývalé české hospody. Není ovšem zanedbatelným přínosem hospod za komunismu to, že se staly dokonalým místem, kam lidé prchali od všední reality, kde se dalo na režim nadávat a kde se tehdejší politické šílenosti hojně kritizovaly a také místem pro vznik politických vtipů a jejich rozšiřování dál. A komunisté se svým způsobem hospod a její klientely báli.
Takže to celé uzavřeme – význam hospody spíše klesá, neznamená to ovšem, že by zanikla. Původní úloha stále zůstává a především ve vesnických hospodách se jen těžce místní lidé smiřují s tím, že se musely některé z ekonomických důvodů zrušit. Absence hospody na vesnici je jen obtížně stravitelná. Kdesi jsem se seznámila s dnešní funkcí hospody. Bohužel nevím, kolika dotazovaných se to týká.
b/ místo pro odreagování od starostí 83%
c/ významná součást české kultury 76%
d/ důležité místo pro setkávání 73%
e/ častá místa pro organizovanou zábavu 65%
f/ odvádění rodiče od rodiny 57%
g/ hlavní příčina pro vznik alkoholismu 53%
h/ jedno z mála míst kde se probírá politika 42%
A zůstaneme ještě trochu u čísel. ČR má kolem 40 000 hospod, takže na jednu připadá 265 obyvatel /10,6 mil. lidí celkem/. V Polsku 66 000 hospod, na jednu 575 obyvatel, v Anglii 84 000 a 780 obyvatel na jednu – takže stále můžeme u nás říkat, že máme hospodu na každém rohu. Máme jiné problémy, chybí nám 15 tis. kuchařů a servírek, přesto počet hospod stále víc roste, než se jich zavírá. Za posledních devět roků se jejich počet zdvojnásobil.
A teď takovou hezkou věc, a sice jak se ty naše hospody jmenují. Názvy mají nejrůznější a existuje mnoho solidních dokumentů, které tuto věc řeší. Uvádím jen něco málo. Některé hospody mají názvy naprosto bizarní jako například: „U vystřelenýho oka“, „U Milenky“, „Na blbým místě“, „Jiný stav“. Největší množství má v názvu předložku: „U supa“, „U bílé kuželky“, V zátiší“, „U kotvy“, „Pod Petřínem“. U předložkových bývá často vložené jméno původního nebo současného majitele „U Landů“, „U Holečků“, „U Veselíka“. U některých je zřejmá i hříčka „Popokafepetl“, „Barbar“, „Václavák na Václaváku“, “Kyvadlo“ - ta se nachází v ulici Jáma a vznik jména je tvořen z románu E. A. Poa Jáma a Kyvadlo. Jinde se ozývá historie: „U krále Brabanského“, „U Bonaparta“, „U Václava IV.“
Každopádně se s naprostou pravidelností hodnotí české hospody a vytváří se u nich nejrůznější žebříčky obliby, popularity, návštěvnosti a mnoho dalších věcí. Svá pořadí si přísně střeží v „hospodské“ ligové tabulce pražské hospody: „U Pinkasů,“ kam chodíval Bohumil Hrabal, Rudolf Hrušínský, Jiří Voskovec i Jan Werich, „U Černého vola“, „U Bansetů,“ kam umístil Hašek svého Švejka a kam chodíval opět Hrušínský, který dokonce blízko bydlel a kde kromě vynikajícího piva byl dokonalý jídelní lístek, prý i kachny nadívané zelím. Brno se právem chlubí „Stopkovou hospodou“, anebo „U Bláhovky“. Ostrava je pyšná na hospody „U Rady“ a „Spolek“. České Budějovice na „Besedu“ a slavné „Masné krámy“, Plzeň „U Salzmannů.“ Také Liberec se může pochlubit svým „Radničním sklípkem“ a Olomouc „Hanáckou hospodou“ a je toho samozřejmě mnohem víc.
Některé z hospod jsem i příležitostně navštívila a líbilo se mi tam – jsem ovšem dáma, takže si i dámsky vybírám druh piva a přiznávám, že mám nejraději silnější pivo černé pro jeho tajemně nasládlou chuť a jen ho tak labužnicky a elegantně usrkávám. (Co takhle flekovská třináctka? Neskočíme někdy na ní? Pozn. red.) Každopádně na mne veliký dojem udělaly ještě další, vysloveně historické hospody, o nichž se chci maličko zmínit. Po seznámení se s historií proslulé hospody v Hradci Králové „Pod věží“, s nádherným exteriérem, mě upoutala zpráva, že původní majitel v roce 1948 byl takovým fotbalovým fandou, že když hradečtí hráli fotbal a vyhráli, narazil v hospodě světlé pivo a když prohráli, tak se pilo pivo černé. Další, tentokrát osobní vzpomínkou je pro mne návštěva hospody v Náchodě „Port Arthur“ – vynikající pivo z místního pivovaru, před vámi připravený pivní sýr od současného majitele hospody, ale hlavně citlivě zachovalý secesní interiér i s kulečníkem, původní nápis hospody na venkovní omítce a okýnko mezi chodbou a výčepem, přes které si za okupace směli Židé objednávat pivo – do lokálu nesměli. Hostinec postavil židovský podnikatel Rudolf Stark a to už v roce 1904. Název hospody nechali beze změny i komunisté. Měl základ v době rusko-japonské války, kdy Port Arthur, ruský přístav na Dálném východě se stal válečným cílem japonského císařství. Krvavou válku tehdy sledoval prakticky celý svět. Nakonec Japonsko obsadilo Port Arthur a potopilo téměř celé ruské tichomořské flotily. Hospodu nejvíce proslavil náchodský rodák Josef Škvorecký svým románem „Zbabělci“ a také tím, že se v ní ve válce provozoval moderní a Němci zakazovaný swing.
A už jen pár slov o další, úžasné hospodě, kterou se můžeme hodně chlubit. Hospoda „Peklo“ v údolí řeky Metuje, která hostila Jana Masaryka a později i Václava Havla. „Peklo“ je dílem architekta Dušana Jurkoviče a tak v původně docela nezajímavé a maličké osadě se dnes nachází Jurkovičův skvost jeho úžasné lidové architektury. Cesta k „Peklu“ je samá zatáčka a uzoučká silnička, ale výsledek je velkolepý.
A je to už úplně všechno, snad ještě zcela závěrem, budete-li v Praze, navštivte hospůdku na Hradčanech „U zavěšenýho kafe“ – zvláštní název, že? Vznikl z toho, že může odcházející host zaplatit i vaše budoucí kafe a hrnek vám tam předem pověsí. O hospodách by se dalo psát dál a dál, ale i jiným patří kus novin!
Jana Fafejtová - Praha
Prameny: „Hospody v české společnosti“-ústav pro českou literaturu AV ČR, „Srdečný pozdrav z hospody“- Viktor Šlajchrt, “Stoleté hospody“-Petr Broulík, internet a osobní návštěvy vybraných hospod