Východní pobřeží
Tam, kde jsem ještě nebyla – 4.
Region východní Kanady, seskupením tří provincií – New Brunswick, Nova Scotia a Prince Edward Island.
Je hodně míst na světě, kde jsem ještě nebyla, kam bych se ráda podívala, ale vím, že to všechno nestihnu, nikdy totiž nemám dost. Připadá mi to, že v seznamu míst k návštěvě mi jmen přibývá, místo toho, aby ubývala. Již několik let odebírám časopis Traveler a zřejmě na základě v něm otištěných cestopisných článků a lákavého vyobrazení místa, mi pak roste i chuť na další toulání. Teď uvažuji o tom, zdali mám předplatné časopisu prodloužit, anebo ne. Co byste udělali vy?
Jedné věci, které doopravdy lituji, že jsem nenavštívila tuto oblast, již dříve, že mi to trvalo padesát let, než jsem se tam vypravila. Ano, západní část Kanady mám projetou několikrát, ale na východ jsem pozapomněla, přiznávám, více mi lákalo poznávat svět, než moji druhou domovinu. Nestává se to však často, že na to, co máme za zadními vraty zapomínáme? Teď, když jsem tam byla a ujela kilometry, vím, o co jsem přišla a tluču se do hlavy, jaká hlupačka jsem byla, že jsem s návštěvou tak dlouho otálela.
S kamarádkou z Čech, L., jsme se domluvily na letním výletě. Dovolenou měla jen 17 dní a tak jsem připravovala plán naší cesty s velkým ohledem na čas, na to (snad) nejzajímavější z každé provincie a také, abychom pořád jen neseděly a nevnímaly okolí jen z auta. Mapy byly rozloženy, průvodce otevřeny… Zašla jsem i do CAA (kanadský automobilový klub), kde jsem řekla, kam se chci podívat a oni mi naplánovali trasu včetně i detailních map ve větších městech. Myslím si, že můj plán byl lepší, (haha) a podle toho jsme také jely. Ubytování jsem zamluvila jen v naší první zastávce v Quebec City, roztomilý penzion přímo v srdci starého města a jen kousek pěšky od všeho toho, co jsme chtěly vidět. Zaparkovat, ale to byl bolehlav! Další rezervace jsem dopředu nedělala, spaly jsme vždy podle toho, jak to vyšlo. Několikrát nám dobře poradili ohledně noclehu v informační kanceláři a někdy ho i pro nás zamluvili. Úžasná pomoc. V případě potřeby a změny pohodlí jsem vzala sebou i stan a spacáky, které jsme vyvětraly na Prince Edward Island. V nouzi moje auto by bylo dostačující, i s těmi baťohy bychom se tam mohly, i když sice trochu pokrouceně, natáhnout. Já jsem jela, L. navigovala a psala deníček o našich denních zážitcích. Byla tady v Kanadě za mnou již po třetí, dobrá parťačka na cestu. Měly jsme jasno - odpočinek, vypnout mozek i telefon, radovat se z přítomnosti a hezkých okamžiků, pokud možno vyhnout se velkým městům, nevyhýbat se ale výzvám a vše brát v nadlehčeném tónu. Vyšlo nám to do puntíku, měly jsme hezké počasí a ani letadlo zpátky do Prahy nezmeškala!
Dostat se z města ven opět na hlavní silnici se nám podařilo až na druhý pokus a jedeme stále na východ po dálnici 20 až do Riviere du Loup, kde se stáčíme na jih směr Fredericton. Tahle část cesty byla něco nádherného, co se týče jednak kopcovité krajiny kolem nás, velkého prostoru, ale taky pro milovníky jízdy autem a řidiče. Úplně pohádkově nádherná dálnice po vrcholcích s občasnými zatáčkami a skoro bez žádného provozu, jen jsme potkávaly ojedinělá auta. Bylo to velmi uklidňující a krásné. To bylo něco pro mne, moc jsem si to užívala, speciálně, když jsem jela přes Toronto a pak po velmi rušné dálnici 401 přes Kingston a provincii Quebek, všude bylo plno aut, kamiónů a velký provoz, hrůza… Vůbec se nedivím, že jsme viděly hodně aut mustangů. To by bylo - ta perfektní dálnice a po ní se projet s tímto dravým zvířetem! Ale i já jsem si užívala s mým Fordíkem Flexíkem! Povolená rychlost sice byla jen 110 km, ale bylo to těžké jí udržet, Flexík se chtěl pořádně projet a přiznávám, dařilo se mu to.
Frederictonu jsme se vyhnuly a zamířily na jih do St. Andrews, jednoho z nejstarších měst provincie, kde jsme přespaly době odpovídajícím starém domě a poprvé zde ochutnaly z plejády nabídek mořských pochutin. Paní domácí nám druhý den připravila opulentní snídani s množstvím domácích džemů, marmelád, ovoce, domácího chleba a dalších dobrot. V malém přístavu byly vidět sádky lososů. Velmi malebné historické rybářské městečko se čtyřmi kostely a se stálým kouzlem dávné doby, takových a podobných jsme viděly cestou hodně. Velmi příjemná zastávka. Dalším cílem byl St. Stephen, opět malé městečko s velkým šarmem na hranici s USA, je známé výrobou čokoládových pochutin značky Ganong již od roku 1873. Shodou okolností, již před roky jsem si oblíbila jejich výrobky a tak jsem se přece musela podívat tam, kde se moje oblíbená čokoláda vyrábí. Ve firemním obchodě jsme si každá nakoupila, takže zásoby máme!
Cestou na jih jsme míjely poutače na zajímavá místa, jako např. Grand Falls, národní parky, i vyhlídkové cesty, ale i kdyby jeden chtěl, není možné vše na poprvé zvládnout. Jednou z největších atrakcí a turistickou destinací Nového Brunswiku je Bay of Fundy, s největším rozdílem na světě mezi odlivem a přílivem vody - dvakrát denně, každých 12.5 hodiny, vlny vysoké 10 až 15 m. Nejvyšší vlna zaznamenaná byla 16.6 m. Vyrazily jsme rovnou za tímto světově známým úkazem a bylo to vskutku fenomenální. Cestou jsme projížděli národní park Fundy, zastavily jsme se v další rozkošné rybářské vesnici Alma, nelenily jsme a také si zajely ke kdysi velmi důležitému majáku z roku 1836 na Cape Enrage, kde větry stále dují, vlny se neustále o útesy tříští a jeho okolí v časté mlze bylo i pohřebištěm mnoha lodí. V zátoce jsou ale i malé ostrovy, Grand Manan, nebo Campobello Island, klidné a pokojné pro uklidnění duše, ty jsme si ale nechaly až na příště.
Ale zpátky k vlnám. Do Hopewell Rocks jsme přijely v dopoledních hodinách v době odlivu. Běhen dne chodíme po mořském dně, úžasné!!, které bude za pár hodin přílivem zaplavené. Barva písku a pískovcových útvarů je červená, pískovcové kameny jsou nejroztodivnějších tvarů připomínajících např. hlavu sfingy nebo zvířete. Fotografujeme a opět si dopřáváme oběd s plody moře. Odpoledne sledujeme jak místa, kde jsme ráno stály a chodily, nám mizí před očima, jsou zaplavována vodou a to poměrně dost rychle. Zůstat o něco déle na pláži, nevím, nevím, jak by to dopadlo. Každým rokem prý pár neposlušných zde přijde o život. Rozhodně stálo za to si nenechat tento přírodní jev ujít, velmi zajímavá zkušenost, světové prvenství.
Ráno vyjíždíme směr Moncton a Confederation bridge, přes který se dostaneme do moji velmi oblíbené provincie Prince Edward Island, ale o tom až příště …
Přeji příjemný podzim, ať děláte, co děláte.
Naďa Humlová - Září 2019
***