Třikrát poněkud zkrácená představení

Je nebezpečné jít s kreditní kartou do pokladny Národního divadla. Jdete koupit pro manželku jeden lístek na balet, který se jmenuje podle Kafkova románu Proces a nakonec máte lístků šest na tři představení. K tomu ještě přiberete Kouzelnou zemi od Jáchyma Topola a superklasiku Manon Lescaut. Proces jsem četl snad před více než padesáti léty a za krátkou dobu potom jsem viděl film Orsona Wellese, který byl natočen pod anglickým názvem The Trial v roce 1962 v hlavní roli s Anthony Perkinsem, který představuje Josefa K., úředníka, který je obviněn z blíže nespecifikovaného zločinu, blíže nespecifikovanou tajnou službou. Není

zatčen, může vykonávat své zaměstnání, výslechy se dějí v jeho volném čase. Josef K. se snaží dobrat práva legální cestou, později přes známosti, ale nic z toho nevede k cíli. Nakonec se od kněze v katedrále dovídá, že je odsouzen k trestu smrti. V závěru knihy je příběh o dveřníkovi, který sedí u vrat do Zákona a nedává příchozímu odpověď, jestli do Zákona může vstoupit nebo nikoliv. V den popravy nutí vykonavatele Josefa K., aby spáchal sebevraždu, což v knížce odmítne, ale ve filmu Orsona Wellese hodí do lomu granát, který se snaží odsouzený vyhodit, ale již se mu to nepodaří. Velmi dobře udělaný program k baletu sice pražské představení ve Stavovském divadla přirovnává spíše k Wellesově filmu než ke Kafkově románu, ale podle mne byl balet obojímu vzdálen. Balet je spíše o Kafkovi a jeho Praze než o jeho románu. Autor scény, světelného designu i vizuální koncepce Carlo Cerri v tomto programu říká: „Dlouho jsem diskutovali s Maurem Bigonzettim (choreograf) o tom, že v zásadě film úplně přesně nekopíruje román, ale nakonec jsme pochopili, že obrazy a struktura vyplývají z Wallesova díla byly ty správné pro převedení Procesu na jevišti. Nyní mohu říci, že realizace celé vizuální instalace této práce je také forma pocty Orsonu Wallesovi.“ Světová premiéra se konala 27. března 2015 v Hannoveru, česká premiéra 13. června 2019. Představení trvá 90 minut a je bez přestávky.

Rovněž ve Stavovském divadle byla uvedena hra Jáchyma Topola Kouzelná země. Hned úvodní otázka v rozhovoru, který je v programu k představení, autorů Lukáše Novosada a Jana Tošovského je: „Nelze nepřehlédnout, že Noční práce v dramatizaci režiséra Jana Mikuláška a dramaturgyně Marty Ljubkové se jmenuje Kouzelná země. Jak změnu názvu vnímáte? Jáchym Topol: „Je to v pořádku, protože jsem zvyklý, že když na základě knihy vznikne film nebo divadelní hra nebo když kapela něco z knihy vyzobe a nazpívá, májí tvůrci, kteří původní věc vlastně dotvářejí, přirozené právo, aby se jejich práce jmenovala po jejich. Aby román, který je studnicí inspirace, využili, jak chtějí, ale aby se od něj trochu odstřihli a naznačili, že měli volnost naložit s ním po svém. Je pravda, že ze začátku mi připadalo nemožné, aby se moje knížky v překladu jmenovaly jinak. Ale zvykl jsem si na to, protože nebylo vyhnutí. Když vyjde Sestra, v zemi kde zrovna Sestra je špionážní bestseller, tak prostě můj román pojmenuji jinak. Už jsem se otřískal.“

Kdybych neměl program asi bych spoustu věcí z Kouzelné země nepochopil, ale otázkou je jestli je chápu dnes. Skutečností je, že zde šlo o přesně opačný posun. V baletu Proces si vypůjčili název pro balet o Kafkovi. V dramatizaci Noční práce tomu zase dali jiný název - Kouzelná země.

Očekával jsem, že v Národním divadle bude Manon Lescaut odpovídat Nezvalově přebásnění novely Abbé Prévosta z roku 1731. K mémo překvapení však představení skončilo po šestém obraze, který se odehrává v Duvalově bytě, kdy Manon tragicky zahyne a po ní zemře i rytíř Des Greiux. Zde podle programu měla být hlavní přestávka, ale nebyla, byl konec. Cesta zubožené Manon do New Orleansu se nekonala. Takže ani toto představení netrvalo déle než devadesát minut.

Když jsem byl ještě dítě školou povinné, moji rodiče měli předplatné do divadla. Vraceli se většinou až před půlnocí a my jsme se jako děti těšily, že budeme sami doma. Dnes by se vraceli vzhledem k letnímu času z divadla ještě před setměním. Inu časy se mění.

Aleš Březina

***

Návrat na hlavní stranu