67. Kongres ČSSK v Torontu
Při příležitosti 80. výročí ČSSK se konal ve dnech 5.-7. července 2019 Kongres ČSSK. Vyvrcholením setkání byl banket, který se konal v hotelu Novotel v North Yorku v severním Torontu v sobotu 6. července 2019. Téhož dne, dopoledne, den před svým odjezdem, se přišel rozloučit i dosavadní český velvyslanec Pavel Hrnčíř.
Výkonný výbor poslal pozdravný dopis nově zvolené prezidentce Slovenské republiky Zuzaně Čaputové, která se ujala úřadu 15. června 2019. Slovenská prezidentka na dopis odpověděla. Nejprve poděkovala za pozdrav a podporu, které si velmi váží. Zároveň poblahopřála organizaci k 80. výročí organizace, která sdružuje Čechy a a Slováky v Kanadě. Zdůraznila, že SR a ČR jsou dva demokratické státy, o což se zasloužily významné slovenské a české osobnosti. Právě proto její první zahraniční cesta vedla do ČR, kde uctila památku M. R. Štefánika a Václava Havla. V závěru vyslovila naději, že přátelský vztah Slováků a Čechů v Kanadě bude nadále pokračovat.
Předseda ČSSK pak přečetl pozdrav slovenského velvyslance v Kanadě pana Víta Koziaka, který se nemohl zúčastnit banketu, protože byl v tu dobu na Slovensku. Ten zdůraznil 100. výročí smrti generála Štefánika, 30. výročí sametové revoluce a nadstandartní vztahy mezi oběma národy. Další pozdrav přišel od předsedy stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí ing. Tomáše Czernina, který připomněl smrt dr. Milady Horákové 27. června 1950. Odkaz Milady Horákové je v tom, že lidé by neměli být znovu zastrašováni. Zdůraznil, že v senátu není ani jeden člen komunistické strany.
Jedním z řečníků byl generální konzul v Torontu Ivan Počuch, který zdůraznil, že důležitost ČSSK spočívá v tom, že se jedná o celokanadskou politickou organizaci. Vznik organizace byl v jednom z nejtemnějších období historie, lidé koncem třicátých let emigrovali před hrůzami nacismu, čímž demonstrovali svůj postoj. Totéž se opakovalo i po Únoru 1948 a Srpnu 1968. Jeden z důvodů proč se pan konzul zajímá o osudy Čechů a Slováků, kteří zde žijí jsou jejich osudy. Připomněl, že letos budeme slavit 30. výročí pádu komunismu. Varoval před tím, že se v některých zemích východní Evropy opět zlehčuje význam demokracie. V závěru poděkoval krajanům za propagaci Česka a Slovenska v Kanadě, upozornil na generační problém organizace. Rovněž oznámil, že dr. Miloš Krajný obdržel letos cenu Gratias Agit a v senátu proběhl návrh na korespondenční volbu Čechů žijících v zahraničí. Jménem MMI a Sokola Kanady pozdravil přítomné Robert Tmej a informoval o pomníku obětem komunismu Tribute to Liberty.
Během večera bylo uděleno pět Masa-rykových cen. Jako první převzala toto ocenění Barbara Sheriffová rozená Krou-líková. Na začátku 80. let pracovala jako jednatelka Sdružení, v letech 1984-1994 v Československém oddělení rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Po návratu do Toronta se znovu zapojila do práce ČSSK. Spolu se svým otcem Břetislavem Kroulíkem se podílela na slovníku Idiomů Anglicko-českých (1985) a Česko-anglických (1989). Tento slovník vyšel nejen v Torontu, ale i v Praze a proto Barunka věnovala tuto cenu i svému otci.
Druhým v pořadí jsem byl oceněn jako redaktor Satellitu. Zde je moje poděkování:
Vážení hosté, vážený pane předsedo Českého a Slovenského sdružení v Kanadě, vážený pane generální konzule a dnes odpoledne mi telefonoval loučící se velvyslanec v Kanadě Pavel Hrnčíř.
Mohu říci, že přijímám Masarykovu cenu trochu s rozpaky. V minulosti jsem ji totiž dostal již dvakrát. Poprvé jako redaktor Nového domova, podruhé za Chartu 77. Dnes tedy je to sólová záležitost, nejen pro mne, ale i pro Satellite 1-416.
Když jsem se dověděl o tom, že Sdružení zamýšlí udělit tuto cenu mně jako vydavateli novin Satellite, požádal jsem předsedu ČSSK pana Miloše Šachům o odklad, protože se necítím u konce s těmito novinami. Předpokládané poslední číslo by mělo vyjít ke konci roku 2020, kdy dojde k 600. vydání novin, k uzavření 30. ročníku a bude to 40 let od okamžiku, kdy jsem začal pracovat jako redaktor krajanských novin. Při tom jsem spolupracoval i s rozhlasovými stanice Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a sporadicky i s Radiem Canada International. Kuriózně moje první vystoupení v zahraničním rozhlase bylo již v srpnu 1968 v rozhovoru pro českou sekci Rádio France, která již dávno neexistuje.
Mám pocit, že ocenění je předčasné a připadám si jako závodník na Tour de France, který popíjí šampaňské v ulicích Paříže, ještě před cílem poslední etapy.
ČSSK vděčím za to, že mne v roce 1980 přijalo na kanadské půdě a moje první cesta vedla k Reinišům do Kitcheneru a pak vzápětí do Ottawy se Šuchmovými autem, kde jsem strávil svůj první rok.
Tehdy mi někteří krajané radili, abych si napřed udělal finanční základnu a pak cestoval po Kanadě. Napřed jsem tedy projel Kanadou a na finanční základnu čekám dodnes. Ta však nebyla pro mne tak důležitá, jako práce v krajanském tisku, kde jsem začal pracovat v roce 1981.
Již v tehdejším Československu jsem se dopracoval k postoji nenásilí, které je dle mého názoru účinnější než násilí. Dnes máme výročí upálení Mistra Jana Husa, ironií je, že nevíme jestli Petr Chelčický byl historickou postavou nebo jestli se jedná pouze o jeho pseudonym. Na jeho učení navazovala Jednota bratrská, která vznikla v roce 1457. Jestli vše vezmu velmi zkráceně má nástupce ve Lvu Nikolajeviči Tolstém i v Gándhím, Přemyslu Pitrovi a Martinu Lutherovi Kingovi. Ve své práci jsem se snažil vždy řídit tímto principem. Proto jsem častokrát při hlasování o rezolucích Sdružení hlasoval proti nebo se zdržel. Častokrát jsem nesouhlasil s různými prohlášeními.
Jestliže se vedení Sdružení rozhodlo přesto mne ocenit Masarykovou cenou, pak si vážím toho, že je stále ochotno tolerovat i jiné názory a věřím, že i v budoucnu zde bude místo pro otázku lidských práv, že dá přednost pravdě před lží, lásce před nenávistí. Postoj, který v sedmdesátých, osmdesátých a počátkem devadesátých let zastával Václav Havel.
Doufám, že Sdružení půjde ve stopách T. G. Masaryka za pravdou, nikoliv za populistickými politiky jako Donald Trump, Jaroslaw Kaczyński, Viktor Orbán či Andrej Babiš. Věřím, že otázka svědomí zůstane stále důležitá, což není prioritou současné kanadské vlády Justina Trudeau.
Při nedávné návštěvě v Torontu biskup Václav Malý se mne zeptal, proč nepíši více o multikulturalismu. Odpověděl jsem, že se snažím a že stydím se za to, když se objeví hanlivý název pro multikultiralismus „multi-kult“, který se objevuje někdy v tisku. Naopak jsem rád, že mi toto ocenění dává právě multikulturální organizace ČSSK.
Chtěl bych poděkovat své manželce Marii, řadě mých spolupracovníků, kteří přispívají do novin, korektorkám Evě Mesticové v Kanadě a Olze Čižinské v ČR, těm, kteří inzerují v našich novinách a tím podporovali a podporují naše noviny a čtenářům, kteří si je v minulosti předplatili. Děkuji za pozornost!
Nová předsedkyně Torontské pobočky Markéta Slepčíková předala rovněž cenu Oľze Turokové, která se podílela na televizním vysílání Okno, byla zakladatelkou slovenského divadla, režírovala Galaples Osmiček. Nyní působí v divadle Skvosty, uvedla interview s Werichem, rozhovor s Cyrilem a Metodějem, dr. Čermákem a Édith Piaf. K stému výročí založení Československa uvedla hru Setkání s trojlístkem a před časem také pásmo Svatba pod Tatrami.
Předsedkyně Montrealské pobočky ČSSK Míša Fuchsová nakonec převzala Masarykovu cenu pro manžele Hřibovy: „Pár slov o Josefu a Marii Hřibových. Oba přišli do Montrealu jako dvacetiletí, byli oddáni páterem Janíčkem. Jelikož byli sportovně nadaní, vstoupili do Sokola počátkem osmdesátých let. Zúčastňovali se sokolských sletů a Josef se stal záhy náčelníkem Sokola. Vedli sokolský tábor v letech 1987-1990. V následujících letech stáli za pořádáním sokolských her v Chersey. Po Josefovi se stala i Marie náčelnicí. Zúčastňovali se všech akcí pořádaných Sdružením. Starali se o kuchyni při krajanských akcích. Josef pracoval jako technik na univerzitě a Marie se starala o seniory. Těžko hledat pracovitější a skromnější lidi. Montrealská pobočka jim za tuto práci touto cestou děkuje. Ráda pro ně jejich cenu převezmu a předám.“
abe