Odpoledne s Trojlístkem

Původní myšlenka vzpomínkových oslav na rok 1918 a 1968 vznikla na Valné hromadě Torontské pobočky ČSSK na jaře roku 2017, kdy bylo rozhodnuto, že se uskuteční v jubilejním roce 2018 několik akcí. První z těchto akcí se konala během Valné hromady pobočky v březnu letošního
roku. Během odpoledne jsme měli možnost vidět filmy z První republiky převážně z Baťova archivu a také záznam z koncertu Karla Kryla na Masaryktownu v roce 1988. Následoval slavnostní koncert v Rosedale United Church, který uspořádal Český konzulát v Torontu v květnu. Vystoupil Pražský smíšený sbor s hudbou klasiků Janáčka, Dvořáka, ale i Petra Ebena, Luboše Fišera a Otmara Máchy. Klub Martina Rázusa uspořádal ještě v červnu Večer hudby a poezie. Rovněž v červnu se konalo promítání dokumentů Václava Táborského a Jana Šikla, při kterém zavzpomínal na rok 1968 i Miloš Šuchma. Fotograf a filmař Vladimír Kabelík uspořádal dvě výstavy fotografií k roku 1968. Další akce, na kterých se podílela Torontská pobočka, byla Nokturna 28. října 2018, kdy vystoupilo Zemlinského kvarteto a poslední akcí bylo Populudnie s Trojlístkom.

Organizaci a uspořádání odpoledne nakonec převzala Oľga Turoková a její Skvosty, ale z Torontské pobočky se na produkci zúčastnili i Věra Kohoutová, Věra Ripplová, Markéta Slepčíková, Martin Jelinowicz, Barbara Sherriffová a Jana Fryntová, je pak doplnil hrou na klavír Andre Pevný, zpěvem i v roli ošetřovatelky Soňa Pevná. Vypravěči byli Ivan Rázl z Nového divadla v Torontu a Ľubica Halamová. Muzikálové elementy přinesly Monika Stanislavová svými šansony, Markéta Slepčíková, která vystupovala i v roli redaktorky a tanečnice Magdalena a Susane Bjel. Lubika Dan hrála nejen Štefánikovu sestru, ale podílela se i na scéně. Mistrem zvuku byl Ivo Mejzr, který občas Poslušně zahlásil, jako dobrý rakousko-uherský voják. Asistenci za oponou měla Lucia Alzait. Jelikož se jednalo o policejní stát máme zde i Tibora Hapcu v roli policajta.

Ze Slovenska přijel Martin Stolár, který zosobnil Milana Rastislava Štefánika. V další hlavní roli Tomáše Garrigue Masaryka vystoupil Martin Jelinowicz, který ukázal bezesporu herecký talent a dokázal hrát zcela přirozeně. Třetí v trojlístku byl Edvard Beneš – Robert Hanousek.

Jak řekl před pár lety na filmovém festivalu v Plzni režisér Robert Sedláček, umělci se nemají nechat terorizovat historiky a tak se objevilo, dle mého názoru i několik nepřesností. Například Jaroslav Vrchlický se jmenoval vlastním jménem Emil Frída a jeho manželkou byla Ludmila Podlipská. Jejich dcerou (i když otcovství se nepřipisuje Vrchlickému, ale herci Jakubu Seifertovi) byla Eva Podlipská, která používala též umělecké jméno Eva Vrchlická. O vztahu herečky se Štefánikem jsem v jejím životopise nic nenašel. Naopak jsem pochyboval při představení o tom, že se Štefánik setkal s Lvem Nikolajevičem Tolstým. Ruský klasik byl nejoblíbenějším Štefánikovým autorem a oba se potkali při Štefánikově cestě do Turkestánu v roce 1907. Nejen Masaryk, ale i Štefánik byl v Jasné Poljaně.

Při nostalgickém vzpomínání na T. G. Masaryka se velice často zapomíná, že Masaryk byl nenáviděn i českými vlastenci. Poprvé si to u nich rozlil v zápase o rukopisy a o pár let později při Hilsneriádě. Za takto projevenou statečnost se mu dostalo básničky Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku! Za svou obhajobu si Masaryk vysloužil posměch a odsudky od společnosti i velké části svých studentů. Co je asi důležitého z jeho odkazu dnes? Je to jeho zápas o pravdu a poctivost a na to se velice často zapomíná.

Listopadové zpravodajství z české a slovenské komunity připravil Aleš Březina

***