Paní Heda
Historie je vlastně nespravedlivá, protože málokdy hovoří o těch, kteří jsou tiší. A přesto těmto lidem je věnováno hned třetí blahoslavenství v Matoušově evangeliu: Blahoslavení tiší nebo oni obdrží dědictví na zemi.
Režisér Andrzej Wajda ve filmu Všecko na prodej, se snaží vzpomenout, co vlastně všechno ví o člověku, který 
odešel a zjišťuje, že o herci Zbygniewu Cybulském ví hodně málo prakticky nic. Totéž jsem si uvědomil, když jsem dostal smuteční oznámení o úmrtí paní Hedviky Hejdánkové. Naposledy jsme Hejdánkovy navštívili vloni v červenci. I když paní Heda již špatně chodila, byla přivětivá a usměvavá jako během celého života. S úsměvem nesla úděl disidentského života. Miloš Rejchrt mi vyprávěl, jak u nich v době Charty 77 dělali domovní prohlídku a přišel někdo od Hejdánků jako svědek, kterého si zvolili. Asi za týden mu volala paní Heda a téměř s úsměvem ho prosila, jestli by mohl přijít k nim jako svědek, protože tentokrát mají prohlídku oni. Pamatuji se, jak jindy byla nějaká schůzka disidentů a paní Heda vstoupila do místnosti a s úsměvem vyndala telefon ze zástrčky a odnesla ho pryč, aby jednak ztížila odposlouchávání a jednak aby přítomní s touto možností počítali.
Hejdánkovi se v závěru života odstěhovali do Písku, kde Hedvika Hejdánková 14. září 2018 zemřela. Jejímu manželu Ladislavovi, dcerám Petře, Janě, Štěpánce a Martině vyslovujeme upřímnou soustrast a zároveň sdílíme s nimi naději, že smrtí vše nekončí, ale naopak vzniká něco nového.
Aleš Březina, foto: Maria Gabánková
***