Justin opět vyhrál…

Někteří naši krajané vidí rudě, když se hovoří o multikulturalismu, nazývají ho posměšně multikult a při tom si neuvědomují, že kdyby nebylo multikulturalismu, že by zde pravděpodobně ani nebyli. Jen vzpomeňme na práci dlouholetého předsedy Sdružní Jiřího Corna, na kancelář, která sídlila hned pod Kampeličkou na 740 Spadina Ave. v Torontu a díky práci například Jany Klimešové nebo Káji Hartlové se sháněli pro uprchlíky sponzoři, třeba ze Švýcarska nebo Rakouska. Díky multikulturalismu vycházely i etnické noviny jako Nový domov, Západ či Věstníky poboček. Kanadská vláda podporovala multikulturální publikace, buď přímo (dotacemi), nebo nepřímo (snížením poštovného). Díky politice multikulturalismu se jednotlivé skupiny navzájem více-méně tolerují. Zřejmě Kanada přece jen dělá nebo dělala něco dobře. Nemyslím si, že Češi nebo Slováci se Kanadě nevyplatili.

Zrovna tak mnozí z nás nesnášejí slovo politická korektnost. Občas je mi vytýkáno, že jsem poplatný této obludě. Marně se snažím vysvětlit, že se u mne nejedná o politickou korektnost, ale o lidskou slušnost. Jako Čech neútočím proti Slovákům, jako protestant neútočím proti katolíkům, jako křesťan neútočím proti židům nebo muslimům. Neberu si na paškál příslušníky jiné barvy pleti. To je pro mne lidská slušnost, která je možná jinými nazývána politickou korektností.

Totéž požaduji od představitelů politické moci. Chci, aby respektovali lidská práva. Pokud se tato vláda chlubí tím, že respektuje domorodé obyvatelstvo a soud vybere v oblasti Saskatchewanu, kde domorodé obyvatelstvo převládá do poroty, která rozhoduje o vině bílého farmáře, který zastřelil indiánského chlapce, pouze bělochy, pak je na tom něco špatného a nezmění se na tom nic, i když indiány nazýváme indigenous peoples, first peoples, aboriginal peoples nebo native peoples. Tím neříkám, že bychom toto označení neměli používat.

Jenže v minulosti jsme byli svědky toho, jak se právě v oblasti používání jazyka blblo. Za války se nemohlo používat například slovo strojvůdce, protože vůdce byl pouze jeden. Takže se slovo strojvůdce nahradilo slovem strojvedoucí nebo vlakvedoucí. Každá totalita má svoji specialitu. V době komunismu se nesmělo říkat policajt, ale příslušník. Policie nebyla policií, ale Veřejnou Bezpečností… Naznačovalo se tím, že vůdce je jen jeden a že nežijeme v policejním státě.

Toronto Star ze čtvrtka 8. února 2017 přináší na první stránce vynikající úvodník z pera Vinay Menona: Trudeau občas potřebuje ucpat ústa – slova, která neobstojí. V úvodu komentátor říká, že největším nebezpečím pro Kanadu jsou nekontrolované výroky ministerského předsedy. Při setkání s mladými lidmi v Edmontonu se mladá žena obrátila na Trudeaua v případě, že vláda odmítá podporovat prázdninové programy pro organizace, které nepotvrdí (počítač jednoduše takovou žádost nepřijme), že nejsou proti přerušení těhotenství. Jedná se většinou o křesťanské organizace. Nařízení vydala ministryně Patty Hajdu, která má titul BA a kromě zkušenosti v sociální službě, pracovala jako grafička a designérka. Není mně známo, jak hluboké znalosti má v historii, filosofii, religionistice a teologii.

Celé generace a celé kultury jsou založené na tom, že mají rozdílný vztah k životu. V militaristické Spartě pokud starší shledali dítě příliš slabým nebo jinak nedokonalým, odmítli je, načež je vrhali z Apothet, do jakési propasti v pohoří Taygétos. (…) Tímto způsobem Sparťané dbali o zachování vysokých fyzických předpokladů ve své populaci. Současně se tím dávalo najevo, že rozhodování o životě spartského občana spadá od jeho nejranějších dnů zcela v moc státu. Nacistické Německo likvidovalo postižené děti. Stalinovo Rusko odstraňovalo ze společenského života tělesně postižené.

Velký humanista, myslitel a lékař Albert Schweitzer (1875-1965) však rozšířil pojem kultury života na veškeré stvoření. Můžeme se přít, kde lidský život začíná a kde končí: Jestli je to okamžikem početí nebo někdy během těhotenství nebo narozením. Albert Schweitzer by zřejmě do grantového systému ministryně práce nezapadl.

Znal jsem Martu Gabrielovou, která chodila do Československého baptistického kostela. V době těhotenství onemocněla rakovinou a měla na vybranou, buď chemoterapii a interrupci nebo záchranu dítěte. Dobrovolně se rozhodla pro druhou možnost. Zemřela krátce po porodu. Můžeme se rovněž přít, kdy lidský život končí. Pro někoho je to, když začínají odumírat mozkové tkáně, pro někoho je to v okamžiku, kdy dojde ke zranění při autonehodě.

Paní ministryně Hajdu vzala věc do svých rukou a vyřešila tento problém, tuto otázku, jedinou větou a čtverečkem, který je potřeba zaškrtnout v dotazníku. V Polsku nebo v Ceaušescově Rumunsku to zase vyřešili rovněž zkratkovitě, ale opačně.

Vraťme se však k článku Vinay Manona, kde cituje neznámou ženu v Edmontonu při setkání s ministerským předsedou: „…proč jsme sem přišli, abychom se vás zeptali na politiku, kdy status náboženských organizací, které měly místo v naší legislativě se mění a tím se mění budoucnost lidstva (použila anglické slovo mankind, což také může znamenat mužští členové rodiny – slovník Osička, Poldauf).“ Na to ji lingvista Trudeau rozzlobeně opravil: „Raději bychom měli říkat people-kind (Justinův novotvar).“ Ministerský předseda sklidil posměch na sociálních sítích i od novinářů. Po pár dnech při tiskové konferenci se pokusil napravit reputaci, že se jednalo o žert a že není v tomto ohledu nejlepší šprýmař. Skutečností je, že hovoří pravdu, pokud někdo žertuje, není fanaticky rozčílený a nekřičí, jako tomu bylo v Edmontonu.

Kanada podepsala v roce 1975 Helsinský dokument, ve kterém se jasně říká, že svědomí jedince je nadřazené státnímu zájmu a pokud je legislativa státu v rozporu se svědomím jedince, je nutné tuto legislativu upravit. Trudeau se brání tím, že neupírá svobodu jedinci, ale že se jedná o náboženské skupiny. Jenže tyto náboženské skupiny, které poskytují pracovní příležitosti během letních prázdnin, se skládají z jedinců.

Manonův článek způsobil velkou polemiku v Toronto Star. Byla otištěna celá stránka dopisů pod názvem Humorous or humiliating (Humorné nebo ponižující). Diskutuje se o tom jestli je ministerský předseda hrdinou nebo šaškem.  Dotazník v této podobě měl uzávěrku 9. února 2017. Paní ministryně milostivě prodloužila datum, dokdy se máme poklonit její nové definici lidského života.

Vše se točí kolem slova people-kind, takže to podstatné uteklo a Justin Trudeau odešel opět jako vítěz, ale na jak dlouho. Tvrdohlavost liberální vlády nahrává politikům typu Trumpa, Orbána či Kaczyńského a její hloupost odhání její voliče do druhého bloku nebo mimo volební spektrum. Škoda.

Aleš Březina – Toronto

***